Alexander Stubb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cai-Göran Alexander Stubb
Alexander Stubb v roce 2018
Alexander Stubb v roce 2018
13. prezident Finska
Úřadující
Ve funkci od:
1. března 2024
PředchůdceSauli Niinistö
64. předseda vlády Finska
Ve funkci:
24. června 2014 – 29. května 2015
PrezidentSauli Niinistö
PředchůdceJyrki Katainen
NástupceJuha Sipilä
Ministr financí Finska
Ve funkci:
29. května 2015 – 22. června 2016
Předseda vládyJuha Sipilä
PředchůdceAntti Rinne
NástupcePetteri Orpo
Předseda Národní koalice
Ve funkci:
14. června 2014 – 11. červen 2016
PředchůdceJyrki Katainen
NástupcePetteri Orpo
Ministr pro evropské záležitosti a zahraniční obchod
Ve funkci:
22. června 2011 – 24. června 2014
Předseda vládyJyrki Katainen
PředchůdkyněAstrid Thorsová (evr. záležitosti)
Paavo Väyrynen (zahr. obchod)
NástupkyněLenita Toivakková
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
4. dubna 2008 – 22. června 2011
Předseda vládyMatti Vanhanen
Mari Kiviniemiová
PředchůdceIlkka Kanerva
NástupceErkki Tuomioja
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
20. července 2004 – 3. dubna 2008
NástupceSirpa Pietikäinen
Volební obvodFinsko
Poslanec Parlamentu Finska
Ve funkci:
20. dubna 2011 – 30. července 2017
Volební obvodUusimaa
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní koalice
Rodné jménoCai-Göran Alexander Stubb
Narození1. dubna 1968 (56 let)
Helsinky, FinskoFinsko Finsko
ChoťSuzanne Innesová
RodičeGöran Stubb a Christel Stubb
DětiOliver
Emilie
PříbuzníKai Setälä (dědeček z matčiny strany)
Alma materFurman University
Collège d'Europe
London School of Economics
Zaměstnánípolitik
Oceněnírytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2008)
komandér Řádu bílé růže (2010)
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy (2012)
Řád kříže země Panny Marie 1. třídy (2014)
Záslužný kříž válečných invalidů (2015)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.alexstubb.com
CommonsAlexander Stubb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cai-Göran Alexander Stubb (* 1. dubna 1968 Helsinky) je finský politik, od března 2024 třináctý prezident Finska, kterým byl zvolen v prezidentských volbách téhož roku.[1] V letech 2014 a 2015 zastával úřad předsedy vlády Finska. Od května 2015 do června 2016 byl ministrem financí ve vládě Juhy Sipily. Mezi roky 2014 až 2016 působil jako předseda Národní koalice.

V období let 2017 až 2020 byl místopředsedou Evropské investiční banky. V roce 2019 se stal kandidátem na předsedu Evropské komise, nebyl však zvolen.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1968 v Helsinkách do bilingvní rodiny švédsky hovořícího otce a finské matky.[2] Otec pracoval v profesionálním ledním hokeji. V letech 1976–1983 zastával pozici výkonného ředitele Finského svazu ledního hokeje.[3]

V roce 1986 absolvoval střední školu Mainland High School ve floridské Daytona Beach a za další dva roky dokončil helsinské gymnázium Gymnasiet Lärkan. Po splnění vojenské služby obdržel stipendium v golfu na Furmanovu univerzitu v Jižní Karolíně, kde začal studovat obchod. V průběhu přešel na obor politické vědy, v němž roku 1993 získal bakalářský titul (Bachelor of Arts, B.A.). Následujícího roku obhájil diplom z francouzského jazyka a vlastivědy na pařížské Sorbonně.

Na belgické Collège d'Europe dosáhl roku 1995 magisterského titulu (Master of Arts, M.A.) v oboru evropské záležitosti. Dále pokračoval postgraduálním studiem na London School of Economics v oboru filosofie a mezinárodní politika, které zakončil roku 1999 titulem Ph.D.. V období 1995–1997 působil jako vědecký pracovník na ministerstvu zahraničních věcí a navazující dva roky při Akademii věd Finska. Od roku 1997 také psát sloupky.[4]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1999–2001 byl odborným specialistou finské reprezentace při Evropské unii v Bruselu, stejně jako členem finské vládní delegace na mezivládním vyjednávání o Niceské smlouvě. Od roku 2000 vyučoval jako asistent na Collège d'Europe. Po ukončení práce v mezivládním panelu o smlouvě z Nice se stal poradcem tehdejšího předsedy Evropské komise Romana Prodiho. V roce 2003 se vrátil k práci ve finském zastoupení při EU a začal působit jako expert mezivládního jednání o Smlouvě o Ústavě pro Evropu, která však nakonec nebyla přijata.

V roce 2004 kandidoval za finskou Národní koalici do Evropského parlamentu (EP), kam byl zvolen druhým nejvyšším počtem hlasů 115 225 finských voličů.[5][6] Poslancem EP byl v letech 2004–2008. Poté zastával funkce ve finských vládách. Nejdříve mezi roky 2008–2011 jako ministr zahraničních věcí a následné tři roky působil jako ministr pro evropské záležitosti a zahraniční obchod. V červnu 2014 byl zvolen předsedou Národní koalice a deset dní poté jmenován předsedou vlády, když na obou pozicích vystřídal Jyrkiho Katainena.

Od května 2015 do června 2016 byl ministrem financí ve vládě Juhy Sipily. V období 2017–2020 zastával funkci místopředsedy Evropské investiční banky. V roce 2019 byl kandidátem na předsedu Evropské komise, nebyl však zvolen.

V roce 2024 byl zvolen finským prezidentem, když po výhře v prvním kole voleb těsně vyhrál nad nezávislým kandidátem Zeleného svazu Pekkou Haavisto.[7]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželka Suzanne Innesová-Stubbová[8] je britská právnička. K roku 2014 pracovala v mediální skupině Sanoma.[9] Společně mají dvě děti, dceru Emilii a syna Olivera Johana Stubbovy.[10] Rodina žila v belgickém městě Genval,[10] než se přestěhovala do Taipoly, části jihofinského města Espoo.[11]

Jako sportovní nadšenec[12] se Stubb pravidelně zúčastňuje maratonských běhů a také triatlonů; dokončil také náročný závod Ironman (Železný muž) na Havaji.

Jako finský Švéd jsou jeho rodnými jazyky finština a švédština. Dále hovoří anglicky, francouzsky a německy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Stubb na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ČTK. Finským prezidentem bude bývalý premiér Stubb. Seznam Zprávy [online]. 2024-02-11 [cit. 2024-02-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Alexander Stubb: Mokaamalla pärjää hyvin | Tamperelainen. www.tamperelainen.fi [online]. [cit. 2014-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-02. 
  3. ↑ Suomen jääkiekkomuseo: Jääkiekkoleijonat - Göran Stubb. jaakiekkomuseo.vapriikki.fi [online]. [cit. 2014-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  4. ↑ CV « Alex Stubb
  5. ↑ Alexander STUBB [online]. European Parliament [cit. 2007-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-07. 
  6. ↑ Alex's abridged CV [online]. Alexander Stubb [cit. 2007-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  7. ↑ ČT24. Soupeřit lze i gentlemansky, ukázaly finské prezidentské volby. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ REYNOLDS, Ian. Suzanne Innes-Stubb - Concurrences [online]. Concurrences [cit. 2020-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Tällainen on nainen tulevan pääministerin takana - "Hän kesytti naistenmiehen" - Kotimaan uutiset - Ilta-Sanomat. www.iltasanomat.fi [online]. [cit. 2014-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-28. 
  10. ↑ a b Personal details [online]. Alexander Stubb [cit. 2007-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-30. 
  11. ↑ MEP Alexander Stubb to replace Ilkka Kanerva as Foreign Minister [online]. Helsingin Sanomat, 2008-04-01 [cit. 2008-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-06. 
  12. ↑ www.lts.fi [online]. [cit. 05-09-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2011. 

Souvisejí články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Finska

Kaarlo Juho Ståhlberg (1919–1925) • Lauri Kristian Relander (1925–1931) Pehr Evind Svinhufvud (1931–1937) • Kyösti Kallio (1937–1940) • Risto Ryti (1940–1944) • Carl Gustaf Emil Mannerheim (1944–1946) • Juho Kusti Paasikivi (1946–1956) • Urho Kaleva Kekkonen (1956–1982) • Mauno Koivisto (1982–1994) • Martti Ahtisaari (1994–2000) • Tarja Halonenová (2000–2012) • Sauli Niinistö (2012–2024) • Alexander Stubb (od 2024)

Prezidentská standarta Finska
Premiéři Finska
Znak premiéra Finska
Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023)
Státní znak Finska
Státní znak Finska
Hlavy členských států Evropské unie

Filip (Belgie) • Rumen Radev (Bulharsko) • Petr Pavel (Česko) • Frederik X. (Dánsko) • Alar Karis (Estonsko) • Alexander Stubb (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Zoran Milanović (Chorvatsko) • Michael D. Higgins (Irsko) • Sergio Mattarella (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Edgars Rinkēvičs (Lotyšsko) • Jindřich I. (Lucembursko) • Tamás Sulyok (Maďarsko) • George Vella (Malta) • Frank-Walter Steinmeier (Německo) • Vilém Alexandr (Nizozemsko) • Andrzej Duda (Polsko) • Marcelo Rebelo de Sousa (Portugalsko) • Alexander Van der Bellen (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Katerina Sakellaropulosová (Řecko) • Zuzana Čaputová (Slovensko) • Nataša Pircová Musarová (Slovinsko) • Filip VI. (Španělsko) • Karel XVI. Gustav (Švédsko)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexander_Stubb&oldid=23714921“