Tarja Halonenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tarja Kaarina Halonen
Tarja Halonen on August 26, 2010.jpg

11. prezidentka Finska
Ve funkci:
1. března 2000 – 1. března 2012
Předchůdce Martti Ahtisaari
Nástupce Sauli Niinistö

Ministryně zahraničních věcí Finska
Ve funkci:
13. dubna 1995 – 25. února 2000
Předseda vlády Paavo Lipponen
Předchůdce Paavo Rantanen
Nástupce Erkki Tuomioja

Ministryně spravedlnosti Finska
Ve funkci:
28. února 1990 – 26. dubna 1991
Předseda vlády Harri Holkeri
Předchůdce Matti Louekoski
Nástupce Hannele Pokka

Poslankyně parlamentu
za Helsinki
Ve funkci:
24. března 1979 – 26. února 2000
Nástupce Ilkka Taipale
Stranická příslušnost
Členství Strana sociální demokracie

Narození 24. prosince 1943 (75 let)
Helsinky, Finsko
Choť Pentti Arajärvi
Partner(ka) Kari Pekkonen
Děti Anna Halonenová
Alma mater Helsinská univerzita
Profese právnička
Ocenění velkokříž Řádu svatého Olafa (2000)
Řád slona (2001)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (2001)
honorary doctor of the Chinese Academy of Forestry (2002)
velkokříž Řádu Isabely Katolické
… více na Wikidatech
Podpis Tarja Kaarina Halonen, podpis
Webová stránka www.tpk.fi
Commons Tarja Halonen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarja Kaarina Halonenová (* 24. prosince 1943, Helsinky) byla jedenáctou prezidentkou Finska a první ženou, která tuto funkci zastávala. Byla zvolena v roce 2000 a znovuzvolena v lednu 2006 na dalších šest let. Předtím pracovala jako ministryně zahraničí, členka parlamentu a jako právnička odborové organizace. Pochází ze sociální demokracie, ale se stranou přestala spolupracovat když byla zvolena prezidentkou.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako studentka práv v roce 1971 vstoupila do finské sociální demokracie. V letech 19771996 byla zastupitelkou v městské radě v Helsinkách a v letech 19792000 vykonávala funkci poslankyně ve finském parlamentu.

Od roku 1987 vykonávala různé ministerské funkce ve finské vládě: do roku 1990 ministryně sociálních věcí a zdravotnictví, v letech 19891991 ministryně pro skandinávskou spolupráci, v letech 19901991 ministryně spravedlnosti a v letech 19952000 ministryně zahraničí za jejíhož působení vstoupilo Finsko do EU, v druhé polovině roku 1999 předsedalo Finsko poprvé EU.

Po studiích se velmi zajímala o lidská práva a menšiny, například homosexuálů. Skutečnost, že žila jako matka se svým životním partnerem nesezdaná, narušovala její šance při přímé volbě finského prezidenta v roce 2000 a tím víc, když měla takovou váženou a populární konkurenci v podobě Esko Aho (finský premiér v letech 1991−1995), Riitty Uosukainenové a Elisabeth Rehnové.

K všeobecnému překvapení vyhrála volební boj úřadující ministryně zahraničí - také díky oceňovanému finskému předsednictví Evropská unie v roce 1999. Tak se mohla stanout v prvním kole volby 16. ledna 2000 se 40,0% hlasů před Esko Aho (34,4 %) jasně na špici sedmi kandidátů.

Dne 6. února 2000 ve 2. kole volby získala 51,6 % proti konzervativci Aho.

Zároveň se jejím nástupem do úřadu vstoupila do platnosti změna ústavy, která dřívější velmi rozsáhlé pravomoci hlavy státu omezila na pouhé reprezentativní úkoly. Vzhledem k této změně se už nemohla Tarja Halonenová projevovat v témže měřítku jako její předchůdci Urho Kekkonen, Mauno Koivisto a Martti Ahtisaari v utváření zahraniční a domácí politiky.

Tarja Halonenová, která se těší v anketách veřejného mínění pravidelně stále velké oblibě, uvedla ve známost 19. května 2005, že při prezidentských volbách v roce 2006 bude znovu kandidovat. V prvním kole 15. ledna 2006 dosáhla 46,3% hlasů. Do druhé volbě 29. ledna 2006 nastoupila proti druhému kandidátovi Sauli Niinistöovi a vyhrála - vzhledem ke své vysoké popularitě během volebního období - relativně těsně s 51,8 % hlasů.

Poté co byla v roce 2000 zvolena, vdala se za svého dlouholetého partnera Dr. Penttiho Arajärviho.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Národní vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
FinskoFinsko Finsko velmistr Řádu kříže svobody 2000–2012
FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png velmistr Řádu bílé růže
FIN Order of the Lion of Finland 1Class BAR.png velmistr Řádu finského lva
Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie velkokříž Řádu Leopolda 2004
BrazílieBrazílie Brazílie velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže
DánskoDánsko Dánsko rytíř Řádu slona[1] 2001, 3. dubna
rytíř velkokříže Řádu Dannebrog
EstonskoEstonsko Estonsko Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[2] 2000, 4. května
Řád bílé hvězdy I. třídy[3] 1995, 16. května
Řád bílé hvězdy I. třídy s řetězem[4] 2007, 12. března
FrancieFrancie Francie velkokříž Řádu čestné legie 2005
ChileChile Chile velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko Velký řád krále Tomislava[5] 2009, 7. dubna
IslandIsland Island[6] velkokříž Řádu islandského sokola 1997, 26. srpna
velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 2000, 19. září
ItálieItálie Itálie velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[7] 2008, 1. září
JaponskoJaponsko Japonsko velkokříž s řetězem Řádu chryzantémy
KatarKatar Katar velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
KazachstánKazachstán Kazachstán velkokříž s řetězem Řádu zlatého orla[8] 2009, 24. března
LibérieLibérie Libérie velkokříž Řádu liberijských průkopníků
LitvaLitva Litva velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[9] 2002, 5. března
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd 2001
LucemburskoLucembursko Lucembursko rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva 2008
MaďarskoMaďarsko Maďarsko velkokříž s řetězem Záslužného řádu Maďarské republiky 2002
NěmeckoNěmecko Německo velkokříž speciální třídyZáslužného řádu Spolkové republiky Německo 2001, 10. září
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko velkokříž Řádu Oranžské dynastie
NorskoNorsko Norsko velkokříž s řetězem Řádu svatého Olafa 2000
PolskoPolsko Polsko Řád bílé orlice[10] 2001, 18. dubna
PortugalskoPortugalsko Portugalsko velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[11] 2002, 26. prosince
RakouskoRakousko Rakousko velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[12] 2006
RumunskoRumunsko Rumunsko velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 2006
RuskoRusko Rusko Puškinova medaile[13] 2007, 29. listopadu
ŘeckoŘecko Řecko velkokříž Řádu Spasitele
velkokříž Řádu cti
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie velkokříž Řádu krále Abd al-Azíze
SenegalSenegal Senegal velkokříž Národního řádu lva
SlovenskoSlovensko Slovensko Řád bílého dvojkříže I. třídy[14] 2005, 19. dubna
SlovinskoSlovinsko Slovinsko člen Řádu za mimořádné zásluhy 2010
Spojené královstvíSpojené království Spojené království čestná dáma velkokříže Řádu lázně[15]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko velkokříž Řádu Isabely Katolické[16] 1999, 29. ledna
ŠvédskoŠvédsko Švédsko komtur velkokříže Řádu polární hvězdy
rytíř Řádu Serafínů 2000, 1. března
UkrajinaUkrajina Ukrajina Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy[17] 2006, 24. října

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Modtagere af danske dekorationer. Kongehuset [online]. 2017-12-12 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (dánsky) 
  2. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  4. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  5. Odluka o odlikovanju Njezine Ekscelencije Tarje Halonen Veleredom kralja Tomislava s lentom i Velikom Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  6. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  8. Оңтүстік Қазақстан облысы әкімдігінің ресми сайты. web.archive.org [online]. 2014-12-20 [cit. 2019-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 kwietnia 2001 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  11. PORTUGAL. CHANCELARIA DAS ORDENS. Anuário das ordens honoríficas Portuguesas: Cidadaos Estrangeioros 1910 - 2006. [s.l.]: A Chancelaria 496 s. OCLC 220725779 S. 200. 
  12. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  13. President Vladimir Putin signed a decree awarding the Pushkin Medal to a number of foreign citizens. President of Russia [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. 
  16. https://web.archive.org/web/20141220230408/https://www.boe.es/boe/dias/1999/02/01/pdfs/A04479-04479.pdf
  17. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №900/2006. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2019-08-23]. Dostupné online. (ua) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]