Andrzej Duda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrzej Duda
Andrzej Duda
Andrzej Duda

6. prezident Polska
Úřadující
Ve funkci od:
6. srpna 2015
Předsedkyně vlády Ewa Kopaczová
Beata Szydłová
Předchůdce Bronisław Komorowski

Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 25. května 2015

Stranická příslušnost
Členství UW (2000–2001)
PiS (2005–2015)
Nestraník
polský prezident nezávislý (od 2015)

Narození 16. května 1972 (44 let)
Krakov
PolskoPolsko Polsko
Choť Agata Kornhauserová
Rodiče Jan Tadeusz Duda a Janina Milewská-Dudová
Děti Kinga Dudová
Alma mater Jagellonská univerzita
Zaměstnání politik
Profese právník
Náboženství římský katolík[1]
Webová stránka andrzejduda.pl
Ocenění Grand Cross of the Order of Merit (2008)
Velkokříž Řádu Polonia Restituta (2015)
Řád bílé orlice (2015)
velkokříž Leopoldova řádu (2015)
velkokříž Řádu Bílého lva (2016)
… více na Wikidatech
Commons Andrzej Duda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrzej Sebastian Duda (* 16. května 1972 Krakov) je polský politik a právník, od 6. srpna 2015 prezident Polské republiky, když ve druhém kole květnových prezidentských voleb 2015 vyhrál nad úřadujícím prezidentem Bronisławem Komorowskim.

V letech 2014–2015 byl poslancem Evropského parlamentu. Do svého zvolení prezidentem byl členem strany Právo a spravedlnost.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Andrzej Duda se narodil v Krakově v rodině Jana Tadeusze Dudy (* 1949), inženýra, informatika a profesora technických věd na Hornicko-hutnické akademii Stanisława Staszica v Krakově, a jeho manželky Janiny Milewské-Dudové (* 1949), profesorky chemie na stejné akademii. V letech 1984–1990 se věnoval skautingu. Roku 1996 dokončil studia práv na krakovské Jagellonské univerzitě. O rok později začal na této univerzitě pracovat v oblasti výuky vědy a technologie a od roku 2001 jako zdejší asistent v oblasti práva.

V roce 2000 se stal členem středové politické strany Unia Wolności (Unie Svobody), po parlamentních volbách v roce 2005 začal spolupracovat se stranou Právo a spravedlnost. V letech 2006 a 2007 pracoval na Ministerstvu spravedlnosti, kde měl na starosti legislativu, mezinárodní spolupráci a proces informatizace soudů. Roku 2008 začal pracovat prezidentské kanceláři jako poradce Lecha Kaczyńského a z této funkce odešel po zvolení nového prezidenta Bronisława Komorowského v roce 2010. V stejném roce kandidoval na starostu Krakova, ale byl zvolen jen do rady města. O rok později byl zvolen poslancem Sejmu.

V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde se zařadil mezi Evropské konzervativce a reformisty. V prosinci toho roku jej strana Právo a spravedlnost navrhla jako svého kandidáta do prezidentských voleb. Volby se konaly v květnu 2015 a Duda v nich zvítězil nad dosavadním prezidentem Bronisławem Komorowskim.[2] V prvním kole získal 34,76 % hlasů, ve druhém 51,55 %. Během prezidentské kampaně byl kritizován za to, že v roce 2012 podpořil návrh zákona o trestní odpovědnosti pro lékaře, provádějící oplodnění ve zkumavce. Po složení prezidentského slibu se stal současným nejmladším prezidentem evropského státu.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Andrzej Duda má dva sourozence. V roce 1994 se oženil s Agatou Kornhauserovou, pozdější středoškolskou profesorkou němčiny. Do manželství se roku 1995 narodila dcera Kinga Dudová. Hlásí se k římskokatolické církvi.[3]

Jeho tchánem je básník a literární kritik Julian Kornhauser (* 1946), autor knih pro děti a překladatel srbskéchorvatské literatury, který působí také jako profesor na Jagellonské univerzitě v Krakově. Julian Kornhauser je synem otce židovského původu a matky katoličky.[4][5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Agata Kondzińska. Kościół i Bóg Andrzeja Dudy. Jak kandydat PiS podpiera się wiarą i przywiązaniem do Kościoła [online]. wyborcza.pl, 23 kwietnia 2015, [cit. 2015-05-22]. [1]. (anglicky) 
  2. Polsko definitivně potvrdilo nového prezidenta, je jím Andrzej Duda. Lidovky.cz [online]. 2015-05-25 [cit. 2015-05-25]. Dostupné online.  (česky) 
  3. Marek Bartosik, Andrzej Duda: spóźniony pociąg do polityki Gazeta Krakowska 2010-11-19 (polsky)
  4. http://www.ronslate.com/been_and_gone_poems_julian_kornhauser_translated_piotr_florczyk_marick_press
  5. KORNHAUSER, Julian. Dom, sen i gry dziecięce. Opowieść sentymentalna. Kraków : Znak, 1995. ISBN 83-7006-457-4. S. 15-16.  
  6. SZULC, Anna; KRZYMOWSKI, Michał. Duda Gracz. [s.l.] : Newsweek, 12/2015. S. 20.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]