Edward Gierek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edward Gierek
srpen 1980
srpen 1980

4. První tajemník PSDS
Ve funkci:
20. prosinec 1970 – 5. září 1980
Předchůdce Władysław Gomułka
Nástupce Stanisław Kania
Stranická příslušnost
Členství Polská sjednocená dělnická strana
Vojenská služba
Vyznamenání Řád budovatelů lidového Polska, Řád praporu práce, Záslužný kříž, Partyzánský kříž, Řád Jindřicha Mořeplavce, Leninův řád

Narození 6. ledna 1913
Porąbka
Úmrtí 29. července 2001 (ve věku 88 let)
Cieszyn
Místo pohřbení Powazkowský hřbitov
Národnost polská
Země Polsko
Choť Stanisława Gierek (1918-2007)
Děti Adam Gierek, Zygmunt Gierek, Jerzy Gierek
Příbuzní Stanisława Gierek-Ciaciura (vnuk)
Profese politik
Ocenění Řád budovatelů lidového Polska
Řád Josého Martího
Řád jugoslávské hvězdy
Leninův řád
Řád Říjnové revoluce
… více na Wikidatech
Commons Edward Gierek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Edwarda a Stanislawy Gierkových v Sosnowieci

Edward Gierek (6. ledna 1913 Porąbka, dnes Sosnowiec, Polsko29. července 2001 Cieszyn) byl polský politik. Ve funkci prvního tajemníka vládnoucí PSDS nahradil Władysława Gomułku.[1] Byl zbaven moci po vlně stávek, které vyústily v dohodu mezi představiteli státu a odborovým hnutím Solidarita.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Porąbce nedaleko Sosnovce ve Slezském vojvodství do hornické rodiny. V útlém věku čtyř let ztratil otce při důlním neštěstí. Matka se znovu vdala a odstěhovala se do severní Francie, kde byl vychován. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Francie, později byl za organizování stávky z Francie vyhoštěn. Poté, co absolvoval vojenskou službu v haličské Stryji, odešel v roce 1934 do Belgie, kde pracoval jako horník v uhelných dolech ve Waterschei. Aktivním členem Belgické komunistické strany zůstal i během druhé světové války.

Do Polska se vrátil v roce 1948 a ve stranické hierarchii stoupal, až se v roce 1957 stal poslancem Sejmu. Jako první tajemník komunistické strany v Katovickém vojvodství (1957–70) si vybudoval silnou mocenskou základnu a stal se vůdčím představitelem mladých stranických technokratů. Když v roce 1970 propukly v Polsku masové protesty a stávky, nahradil v nejvyšší stranické funkci Władysława Gomułku.[1]

Gierek slíbil ekonomické reformy, spustil program modernizace průmyslu, zvýšil dostupnost spotřebního zboží; to vše za cenu půjček ze zahraničí.[2] Dobré osobní vztahy s politiky Západu, především s Valéry Giscard d'Estaing a Helmutem Schmidtem, stály na počátku západní pomoci a půjček.

Životní úroveň v Polsku se v sedmdesátých letech výrazně zvýšila a Gierek byl v tom okamžiku oslavován coby strůjce zázraků. Během ropné krize v roce 1973 začala ekonomika stagnovat a v roce 1976 se zvýšení cen ukázalo jako nezbytné. V červnu 1976 propukly nové nepokoje; ačkoli byly násilně potlačeny, k plánovanému zvýšení cen nedošlo.[3]

V roce 1979 Gierek neochotně dovolil návštěvu papeže v Polsku (2.-10. června). Rozhodl se poté, co jej Brežněv ponejprv vyzval, aby návštěvu nedovolil, a pak mu doporučil, aby „nedělal nic, čeho by později mohl litovat“. Velký zahraniční dluh, nedostatek potravin a zastaralá průmyslová základna vyústily v další nutné reformy v roce 1980. Růst cen znovu vyvolal protesty v celé zemi, zvláště v loděnicích v Gdaňsku a ve Štětíně. Gierek byl donucen uznat odborové hnutí Solidarita a zaručit právo na stávku (v Gdaňské dohodě).

Krátce nato, začátkem září 1980, byl Gierek zbaven moci a nahrazen Stanisławem Kaniou.[4] Rudé právo změnu na postu prvního tajemníka ÚV PSDS zdůvodnilo „vážnou nemocí“[5] s tím, že Gierek byl 5. září ráno postižen srdečním infarktem[6].

Na počátku výjimečného stavu byla Gierkovi přičtena vina za potíže polské ekonomiky a stal obětním beránkem, v prosinci 1981 byl uvězněn[7] a ve vězení pobyl rok.

S manželkou Stanisławou Gierek (1918–2007), roz. Jędrusikovou, měl tři syny, a to Adama (* 1938), Zygmunta (* 1940) a Jerzyho (* 1942). Prof. Adam Gierek je poslancem Evropského parlamentu. Edward Gierek zemřel v roce 2001 na plicní chorobu v Těšíně nedaleko jižně položeného horského střediska Ustroń, kde trávil poslední léta. Je pochován po boku svojí manželky na hřbitově 'Cmentarz parafialny przy ul. Zuzanny' v rodném Sosnowieci.[8]

Na základě obsáhlých rozhovorů s Gierkem vydal Janusz Rolicki v roce 1990 dvě knihy, které se staly bestsellery (Edward Gierek. Przerwana dekada a Edward Gierek. Replika).[9]

Polská společnost je v hodnocení Edwarda Gierka poněkud rozpolcena. Jedni na jeho vládu hrdě vzpomínají jako na období růstu životní úrovně, které Polsko zažilo v sedmdesátých letech dvacátého století. Druzí namítají, že růst byl umožněn nepromyšlenými půjčkami, jež způsobily ekonomickou krizi v osmdesátých letech.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie Grand Crest Ordre de Leopold.png velkokříž Řádu Leopolda 1977
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg velkokříž Řádu čestné legie[10] 1972, 6. října
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Order of the Yugoslavian Great Star Rib.png Řád jugoslávské hvězdy I. třídy
KubaKuba Kuba Ribbon jose marti.png Řád José Martího
PolskoPolsko Polsko POL Order Budowniczych Polski Ludowej BAR.svg Řád budovatelů lidového Polska
POL Order Sztandaru Pracy 1 klasy BAR.svg Řád praporu práce I. třídy
POL Polonia Restituta Wielki BAR.svg velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska[11] udělen 1978, odebrán 1981
POL Złoty Krzyż Zasługi BAR.svg Zlatý Záslužný kříž[12] 1946
POL Krzyż Partyzancki BAR.svg Partyzánský kříž
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[13] 1976, 16. března
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz Order of Lenin Ribbon Bar.svg Leninův řád 1973, 6. ledna
100 lenin rib.png Pamětní medaile 100. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina 1969
Order october revolution rib.png Řád Říjnové revoluce[14] 1978, 6. ledna

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Time ze 4. ledna 1971, The World: Poland's New Regime: Gifts and Promises
  2. Time magazine article from 14 October 1974, POLAND: Gierek: Building from Scratch
  3. Time magazine article from 8 November 1976 POLAND: The Winter of Discontent
  4. Time magazine article from 22 September 1980, POLAND: A New Party Boss Takes Charge
  5. Soudruh Stanislaw Kania prvním tajemníkem ÚV PSDS. Rudé právo. 1980-09-08, s. 1. Dostupné online. 
  6. Zdravotní stav soudruha E. Gierka. Rudé právo. 1980-09-08, s. 6. Dostupné online. 
  7. Time magazine article from 21 December 1981 Poland: Crackdown on Solidarity
  8. MALINOWSKA, Anna. Nad grobem Edwarda Gierka o prezesie Kaczyńskim. Wyborcza.pl [online]. 2010-08-01. Dostupné online. 
  9. Rzeczpospolita article, 6 February 2010 [1]
  10. DUNIN-WILCZYŃSKI, ZBIGNIEW. Legia Honorowa : zarys historii orderu. Ostrołęka: Zamek Królewski, 1997. ISBN 8370221238, ISBN 9788370221232. OCLC 1019974137 S. 62. 
  11. STELA, WOJCIECH. Polskie ordery i odznaczenia : 1943-1989 and 1989-2006.. [s.l.]: Wojciech Stela ISBN 9788390662831, ISBN 8390662833. OCLC 745482918 
  12. Uchwała Prezydium Krajowej Rady Narodowej z dnia 11 lipca 1946 r. o nadaniu na wniosek Ministerstwa Spraw Zagranicznych odznaczeń za działalność społeczną wśród emigracji polskiej w Belgii.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  13. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. 
  14. Trybuna Ludu. 6. ledna 1978, s. 1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]