Krakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o polském městě. Další významy jsou uvedeny v článku Krakov (rozcestník).
Krakov
Kraków
Krakow
Krakow
Krakov – znak
znak
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška 219 m n. m.
Stát Polsko Polsko
Vojvodství POL województwo małopolskie flag Malopolské
Okres Krakov
Administrativní dělení 18 městských částí
Krakov
Red pog.png
Krakov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 326,85 km²
Počet obyvatel 759 800[1] (aglomerace 1 516 000) (2014)
Hustota zalidnění 2 325[1] obyv./km²
Etnické složení Poláci
Náboženské složení křesťanství
Správa
Status město
Starosta Jacek Majchrowski
Oficiální web http://www.krakow.pl
Adresa obecního úřadu Wszystkich Świętych 3/4
Telefonní předvolba (+48) 12
PSČ 30-024 až 31-962
Označení vozidel KR
Standarta Krakova

Krakov (polsky Kraków výslovnost zvuk ['krakuf] IPA, latinsky Cracovia, litevsky Krokuva, německy Krakau, anglicky Cracow, maďarsky Krakkó, ukrajinsky Краків, tatarsky Краков), je metropole Malopolského vojvodství v jižním Polsku, v historické zemi Malopolsku. Leží na řece Visle, v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která spojuje Sandoměřskou kotlinu s kotlinou Osvětimskou. V roce 2014 měl Krakov 759 800 obyvatel[1] (druhé největší polské město podle počtu obyvatel[2]). Rozloha města činí 326,85 km².

Krakov je historická rezidence polských králů s hradem Wawel a katedrálou, sídlo starobylé univerzity a arcibiskupství. Staré město s množstvím historických památek i parků je oblíbený cíl turistů a je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO..

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Podle legend pochází jméno města od jména knížete Kraka,[3] který je v Polsku považován za Slovana. Velmi pravděpodobně však jména pochází od Keltů, kteří tuto oblast obývali, což je známo z archeologických nálezů a z římských pramenů. Tehdy by název zněl Carragh nebo obdobně. Možná je však i souvislost se jménem legendárního iberského (keltiberského) krále Crocco. V českých legendách se také vyskytuje postava knížete Kroka.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Panorama Krakova koncem 15. století, dřevoryt z Norimberské kroniky

Nejstarší část města se nachází na opevněném Wawelském návrší. Bylo to jedno z nejdůležitějších opevnění v kmenovém knížectví Vislanů. To ovládla za vlády knížete Svatopluka Velkomoravská říše. První zmínka o Krakově (a to jako o důležitém obchodním hradišti) pochází z roku 966, kdy bylo město pod vládou českého knížete Boleslava I., pod přemyslovskou vládou zůstal i za vlády Boleslava II., ale pravděpodobně na jejím sklonku, v roce 999, byl Krakov dobyt Boleslavem Chrabrým, vnukem českého knížete Boleslava I., a připojen k jeho piastovskému polskému státu. Od roku 1000 se v Krakově nacházelo biskupství. Roku 1038, za vlády Kazimíra I. Obnovitele, se Krakov stal polským hlavním městem.

V období rozpadu státu na jednotlivé úděly (polsky rozbicie dzielnicowe) byl sídlem hlavního knížete (książę senior) - principa. Za Tatarského vpádu v roce 1241 bylo město takřka úplně zničeno. Začala obnova Krakova a kníže Boleslav V. Nesmělý, jeho matka Grzymisława a manželka bl. Kunhuta dali 5. června 1257 městu lokátorská práva podle magdeburského práva. Úkol lokátorství byl svěřen třem fojtům: Gedkovi, Jakubovi z Nisy a Dytmarovi Wolkovi. Zakládací dokument hovořil o:

  • osvobození měšťanů od daní na období 6 let
  • osvobození měšťanů od cel na 10 let
  • dával právo lovu ryb ve Visle na úseku od Zwierzyńca do Mogiły
  • dával fojtům právo na 1/6 příjmů z obchodů a tržišť
  • dával fojtům právo na věčné osvobození od cel
  • dával fojtům právo vlastnit jatka a mlýny

Tehdy také vzniklo charakteristické šachovnicové uspořádání města, kam byly zasazeny dochované dřívější prvky (ul. Grodzka, Mariánský kostel). Mezi Krakovem a Wawelem ještě existovala osada Okół, která byla nezávislou tvrzí do vzpoury fojta Alberta, kdy král Vladislav Lokýtek zbořil její zdi a začlenil ji ke Krakovu. Proto má také staré město protáhlý severo-jižní tvar a táhne se až k Hradu.

Nádvoří wawelského hradu

V roce 1320 se ve wawelské katedrále konala korunovace Vladislava Lokietka na polského krále, čímž skončilo období rozpadu Polska na jednotlivé části. Až do roku 1734 byl Krakov místem korunovace polských králů.

Ve 14. století vznikla na předměstí Krakova dvě další města: na jihu Kazimierz (1335) a na severu Kleparz (1366).

Krakov se jako hlavní město jednoho z významných evropských států v 15. a 16. století rozvíjel v každém směru – architektonickém, obchodním, řemeslnickém, kulturním, vědeckém. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn a rozšířen v renesančním slohu. V roce 1364 byla založena univerzita. Také byl zbudován Barbakan (obranná bašta, části se dodnes dochovaly). Novou tvář dostal Krakovský rynek. Za vlády Zikmunda II. Augusta (polovina 16. století) měl Krakov asi 30 tisíc obyvatel.

Tržnice „Sukiennice“ na krakovském Rynku

Po polsko-litevské unii a vzniku Republiky obou národů (Rzeczpospolita Obojga Narodów) se Krakov ocitl na okraji velkého státu, Sejmy a volby monarchů se konaly ve Varšavě, která ležela víceméně v polovině cesty mezi hlavními městy Koruny polské a Litvy. Definitivně král Zikmund III. Vasa v roce 1609 přenesl hlavní město Polska (bez formálního právního aktu) do Varšavy. Avšak katedrála na Wawelu zůstala i nadále korunovačním místem polských králů.

Zároveň s úpadkem Rzeczpospolity začal také úpadek samotného města. Válečné ztráty silně poškodily jeho pozici a zbrzdily i rozvoj. Poprvé byl Krakov zničen cizími vojsky v roce 1655 během švédské „potopy“. V 18. století byl dobýván vojsky pruskými, švédskými, rakouskými a ruskými.

Mariánská bazilika na Rynku

Po třetím dělení Polska obsadili Krakov Rakušané. V letech 18091815 náležel do Varšavského knížectví jako hlavní město departamentu. V letech 18151846 byl hlavním městem maličké, formálně nezávislé Krakovské republiky. Tehdy začala celková modernizace města, které stále tkvělo ve středověku[zdroj?]. Byla zbourána většina městských hradeb, byl zasypán příkop a na jeho místě byly vybudovány rozsáhlé městské sady, obepínající staré jádro. Po „krakovské revoluci“ v roce 1846 byl Krakov opět začleněn do Rakouska jako velkovévodství Krakovské, jehož součástí zůstal až do roku 1918. V roce 1850 zničil velký požár téměř půl města.

Po roce 1918 a rozpadu Rakousko-Uherska byl Krakov přičleněn k nově vzniklému Polsku. V letech 19391945 byl hlavním městem tzv. Generálního gouvernementu.

V roce 1951 bylo ke Krakovu připojeno nově založené město Nová Huť (Nowa Huta, založena v roce 1949 na území vesnic Mogiła, Płaszów a Krzesławice).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Krakov bývá považován za hlavní město polské kultury.[4] Žila v něm mj. nositelka Nobelovy ceny za literaturu Wisława Szymborska a žil zde i držitel stejné ceny Czesław Miłosz nebo známý autor Stanisław Lem. Je jedním z nejdůležitějších turistických, kulturních a historických center v Evropě. V porovnání s metropolí Varšavou Krakov navštěvuje mnohem více turistů (3-4 milióny). Kompaktní oblast starého města spolu s historickou zástavbou byla v roce 1978 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

V Krakově se nachází mnoho kulturních institucí významných pro polský kulturní život.

Divadla:

V Krakově je 28 muzeí v čele s Národním muzeem, kde jsou početné sbírky polského i světového malířství. Je zde také Muzeum polského letectví.

Administrativní rozdělení Krakova[editovat | editovat zdroj]

Mapka 18 městských částí Krakova

Od 27. března 1991 je Krakov rozdělen na 18 městských částí, označených římskými číslicemi a názvem čtvrti.

Seznam krakovských městských částí včetně rozlohy a počtu obyvatel (stav k 31. prosinci 2007):[5]

Č. Název městské části Rozloha
[ ha ]
Počet
obyvatel
1 Městská část I Stare Miasto 580 42671
2 Městská část II Grzegórzki 583 30753
3 Městská část III Prądnik Czerwony 650 48654
4 Městská část IV Prądnik Biały 2288 65797
5 Městská část V Krowodrza 535 35503
6 Městská část VI Bronowice 1354 22428
7 Městská část VII Zwierzyniec 2843 20173
8 Městská část VIII Dębniki 4216 53391
9 Městská část IX Łagiewniki-Borek Fałęcki 532,9 14510
10 Městská část X Swoszowice 2289,8 19075
11 Městská část XI Podgórze Duchackie 894,4 52572
12 Městská část XII Bieżanów-Prokocim 1641 63569
13 Městská část XIII Podgórze 2456,4 32168
14 Městská část XIV Czyżyny 1079,6 25775
15 Městská část XV Mistrzejowice 553,5 54308
16 Městská část XVI Bieńczyce 376,6 44766
17 Městská část XVII Wzgórza Krzesławickie 2584,4 20343
18 Městská část XVIII Nowa Huta 7226,1 58952

Dřívější administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Wawelská katedrála
Kostel sv. Petra a Pavla
Náhrobek Kazimíra Velikého

Krakov je jedním z nejdůležitějších polských turistických center s cennými památkami z různých epoch. Více než 6 tisíc historických objektů je většinou soustředěno do současné čtvrti Stare miasto, která zahrnuje i historické části Staré město, Wawel a Kazimierz, z nichž každá měla vlastní hradby.[6] [7]

Wawelské návrší[editovat | editovat zdroj]

  • Katedrála na Wawelu čili Katedrála sv. Stanislava a sv. Václava je cihlová gotická trojlodní bazilika se třemi věžemi a věncem kaplí. Postavena v letech 1320-1364, katedrála byla tradiční korunovační kostel i pohřebiště polských králů. V katedrále jsou pochováni i svatý Stanislav, svatá Hedvika z Anjou a řada dalších významných Poláků.
  • Královský hrad Wawel (Zamek Królewski na Wawelu) je patrně nejstarší osídlení v Krakově, od 11. století hrad a později sídlo polských králů, v současné podobě renesanční a barokní stavba z první poloviny 17. století, která v 19. století sloužila jako pevnost, za Druhé světové války jako sídlo nacistického guvernéra a v současnosti muzeum.
  • Dračí jáma (Smocza Jama) na úpatí pahorku, podle pověsti zde draka usmrtil rytíř Krak, jehož jméno město nese

Staré Město[editovat | editovat zdroj]

  • Barbakán, opevněná pozdně gotická brána na severní straně Starého města, nedaleko od hlavního nádraž. íGotická kruhová stavba vznikla v letech 1498 a 1499. Barbakán byl hradbami spojen s Floriánskou bránou. Jde o cihlovou stavbu se sedmi pozorovacími věžemi a 130 střílnami. Průměr stavby je 24.4 metru a zdi jsou přes tři metry silné. Barbakán má dvě brány.
  • Floriánská brána, pozůstatek gotického opevnění Starého města,jediná zachovaná z původních osmi bran byla vystavěna na začátku 14. století a zvýšena koncem 15. století. Má výšku přes 34 metrů a je zdobena sochou svatého Floriána.
  • Ulica Floriańska - jedna z nejznámějších a nejdůležitějších ulic ve městě. 335 metrů dlouhá ulice vznikla roku 1257, jak část tzv. královské cesty, která vedle k Wawelu. roku 1881 zde byla zprovozněna první koňská tramvaj a od roku 1901 první elektrická tramvaj. Dnešní ulice je pěší zónou. Nachází se zde četné patricijské domy. Na mnohých domech jsou zachovány gotické dekorace a renesanční portály. Zajímavé domy jsou: nejstarší hotel ve městě U růží (č. 14), Farmaceutické museum Jagelonské univerzity (číslo 25), dům malíře Jana Matejka, dneska filiálka krakovského Národního musea (č. 41) a legendární kavárna Michalikova jeskyně (č. 45).
  • Ulica Grodzka - patří k nejstarším reprezentativním ulicím Krakova. Byla částí tzv. královské cesty a staré obchodní stezky. Měří skoro 700 metrů. Pozoruhodné jsou zde následující domy: dům rodiny Stachowitz (č. 15); dům U lvů (č. 32); dům U slonů (č. 38); Collegium Iuridicum (č. 53), jedna z nejstarších budov Jagelonské univerzity; dům Veita Stossa z 15. století (č. 39), palác rodiny Stadnických (č. 40), bývalé jezuitské kolegium, dnešní kolegium Broscianum Jagelonské univerzity (č. 52), evangelický kostel sv. Martina (č. 58), dům arcibiskupa (č. 65)), arsenál ze 17. století (č. 65, vystavěn v první polovině 16. století králem Zikmundem I. Starým) a malý kostel sv. Jiljí ze 14. století.
    • kostel svatého Ondřeje a klášter sester klarisek (ulice Grodzka č. 56) patří k nejstarším kostelům Krakova a nejhezčím románským kostelům v Polsku. Vznikl v letech 10791098 díky Sieciehovi, dvořanu knížete Vladislava I. Hermana. Opevněný kostel (silné zdi a střílny) mohl odolat tatarskému útoku roku 1241. Je to trojlodní kamenná bazilika se dvěma věžemi, krátkým transeptem a presbytářem s polokruhovou apsidou. Interiér byl na začátku 18. století barokně rekonstruován. Z této doby pochází štuková výzdoba od Balthasara Fontany a nástěnné malby od Karla Dankwarta. Hlavní oltář je pozdně barokní. Rokoková kazatelna je ve tvaru člunu. Z jihu navazuje na kostel klášter, kde se nacházejí další umělecká díla.
  • Kanovnická ulice (Kanonicza) - patří k nejhezčím ulicím krakovského Starého Města. V minulosti ležela v osadě Okól, které leželo mezi Krakovem a Wawelem, a které bylo v první polovině 14. století přičleněno ke Krakovu. Ulice tvořila poslední díl tzv. královské cesty a bydleli v ní kanovníci krakovské katedrály na Wawelu a šlechtici. Domy pocházející většinou ze středověku mají pěkné renesanční a barokní fasády, bohatě dekorované portály a erby. Zajímavý je (mimo jiné) kapitulní dům číslo 5 z 15. století, šlechtický dům číslo 6 ze 14. století, palác Erazima Cioleka (číslo 17), dnes filiálka Národního musea se sbírkou sakrálního umění. Dále arcidiecézní museum (číslo 19 a 21), kde v letech 19511963 bydlel pozdější papež Jan Pavel II. a dům významného kronikáře Jana Długosze z 15. století (číslo 25).
  • Kostel sv. Barbory (Kościół św. Barbary, Maly rynek č. 8) - leží v blízkosti Mariánského kostela. Vznikl v letech 13381402 jako hřbitovní kaple, hřbitova, který se zde nalézal. Dnešní jednolodní kostel s půlkruhovou apsidou je výsledkem přestavby v 17. století. Vedle vstupu se nalézá předsíň s tzv. Getsemanskou zahradou z přelomu 15. a 16. století. Na vnější straně kostela jsou početné epitafy. Interiér je barokní. Stropní malby jsou od F. I. Molitora a jsou stejně jako štuky z let 17601767. Pozoruhodný je gotický krucifix pocházející z 15. století, který je umístěný na hlavním oltáři. A dále barokní sochy. Nalézá se zde také obraz Matky Boží z Jurowic z 1. poloviny 16. století.
  • Collegium Maius – nejstarší část univerzity (ulice Jagiellońska č. 15) - je nejstarší univerzitní budovou v Polsku. Dům byl věnován roku 1400 králem Vladislavem II. Jagellem. V 15. století se univerzita úspěšně rozšiřovala a byly získány další budovy. Po požárech v letech 1462 a 1492 byly stavby spolu sjednoceny. V této době vznikl arkádový vnitřní dvůr se sloupovým s pozdněgotickou sklípkovou klenbou a ochoz v patře. V přízemí se nacházejí čítárny, v patře bibliotéka, společné prostory, aula a pokladnice. Fasáda v ulici Jagiellońska je zdobena gotickými štíty, arkýřem a gotickým portálem, který vede do nádvoří se studnou ze 16. století. Dnes kolegium slouží jako univerzitní museum apod.
  • Collegium Novum (ulice Golebia č. 24) - vzniklo v letech 18831887 na místě studentských ubytoven. Jde o novogotickou stavbu, která dnes slouží jako hlavní budova univerzity. Jsou zde rektorát, děkanáty, správa, sborovny a čítárny. 6. listopadu 1939 zde bylo shromážděno německými nacionálními socialisty na 183 profesorů a vědeckých spolupracovníků krakovských vysokých škol a posláno do koncentračních táborů.

Krakovský rynek[editovat | editovat zdroj]

  • Mariánský kostel ve východním rohu náměstí je trojlodní cihlová gotická bazilika se dvěma věžemi v průčelí z poloviny 14. století. Stojí na místě dvou starších staveb a je hlavním farním kostelem města. Na památku pověsti, podle níž zde byl za tatarského vpádu zastřelen trubač, který troubil na poplach, troubí se z věže každou hodinu tradiční melodie hejnal.
  • Kostelík sv. Vojtěcha patří k nejstarším v Krakově. První dřevěný kostel vznikl na přelomu 10. a 11. století na místě, kde snad kázal sv. Vojtěch. Dnešní románský jednolodní kostel se čtyřbokým presbytářem byl na začátku 12. století postaven z kamenných kvádrů. Z těchto časů pochází portál a okno. V 17. a 18. století byl kostel barokně přestavěn, zdi byly zvýšeny a kostel dostal novou kopuli a nový vchod na západě. Přistavěna byla také sakristie a kaple blahoslaveného Wincenta Kadlubka. Uvnitř je pozoruhodný gotický krucifix z 15. století, portrét sv. Vojtěcha ze 17. století a socha anděla z 18. století. Pod kostelem se nachází výstava Dějiny krakovského tržiště.
  • Tržnice Sukiennice stojí uprostřed rynku a patří k symbolům Krakova. Vznikla patrně ve 13. století, ve 14. století byla přestavěna v gotickém stylu. Zděná patrová budova z let 156-1559, 108 metrů dlouhá, se dvěma řadami krámků uvnitř a novogotickými arkádami po obou delších stranách. V patře je expozice polského malířství 19. století.
  • Radniční věž je čtyřhranná, 70 metrů vysoká a je z cihel a kamene, vstup střeží dva lvi. Věž je pozůstatek později zbořené radnice z doby kolem roku 1300.
  • Pomník básníka Adama Mickiewicze na hlavním náměstí byl navržen Teodorem Rygierem a odhalen roku 1898 ke stému výročí narození básníka. Za druhé světové války byl pomník zničen a roku 1955 ke stému výročí básníkova úmrtí znovu odhalen.

Kazimierz[editovat | editovat zdroj]

Kazimierz je jižní část Starého města mezi Wawelem a Vislou, tradiční židovská čtvrť. Ve starších dobách měl vlastní hradby a byl oddělen od města ramenem řeky, dnes zasypaným.

  • Ulice Szeroka - byla dříve středobodem židovského města, jeho tržištěm. Zachovány jsou četné historické objekty. Vedle některých zde uvedených jde i o rituální židovskou lázeň (mikve) (č. 6), z renesance pocházející Landauův dům (č. 2) s fasádou z cihel a kamene. V severní části ulice se nacházel kdysi malý hřbitov, pravděpodobně část hřbitova Remuh.
    • Synagoga Wolfa Bociana (Poppera) (ulice Szeroka 16) z roku 1620
    • Stará synagoga (ulice Szeroka 24) je cihlová pozdně gotická stavba z 15. století, přestavěná v letech 1533-1570. Dnes je součástí městského muzea.
    • Synagoga Remuh (ulice Szeroka č. 40) - dodnes se v ní slouží bohoslužby. Renesanční synagogu založil uprostřed 16. století Israel Auerbach, po jeho synu filozofovi a rabínu Mosesu Isserlesovi získala své jméno. Původně dřevěná stavba roku 1557 vyhořela, byla však znovu rychle vystavěna. Důkladně restaurována byla roku 1829. Během 2. světové války byla zničena a vyrabována. Roku 1957 byla znovu vystavěna. Vnitřek je pravoúhlý a jednolodní. Nachází se zde renesanční oltářní skříňka. Uprostřed je rekonstruovaná bema s umělecky zpracovanou mříží.
    • Hřbitov Remuh (Starý hřbitov) - je nejstarším židovským hřbitovem v Krakově. Byl založen roku 1533. Na hřbitově se nalézá řada historických náhrobků. Největší úctě se těší hrob Mosese Isserlese.
  • Synagoga Izaaka (ulice Kupa č. 16) - byla založena uprostřed 17. století obchodníkem Izaakem Jakubowiczem. Největší krakovská synagoga je impozantní barokní stavbou. Vchod se nachází v arkádovém portálu, vnitřek je vyzdoben barokními štuky a nápisy ze 17. století.
  • Synagoga Kupa (ulice Warszauera č. 8) - byla založena roku 1643 díky nadaci Kahal. Dříve se jmenovala Špitální synagoga či Synagogu chudých. Byla postavena v barokním stylu. Pozoruhodná je oltářní skříňka ze 17. století a jedinečné nástěnné a stropní dekorace představující města Svaté země, hvězdy a hudební nástroje. Během nacionálně socialistické okupace bylo vnitřní vybavení zničeno. Dnes synagoga slouží jako místo setkávání, koncertní a výstavní sál.
  • Tempelská synagoga z roku 1862, kde se konají bohoslužby
  • Synagoga Wysoka (ulice Józefa č. 38) - byla ve druhé polovině 16. století vystavěna jako kopie synagogy v Praze. Vznikla na místě věže židovského města. Jde o monumentální renesanční synagogu. Z jihu je zesílena čtyřmi mocnými opěrnými pilíři. Uvnitř je zachováno jen několik hodnotných elementů vybavení: kamenné rámování oltářní skříňky a zbytek nástěnných maleb s modlitebními texty. Dnes se zde pořádají setkání, koncerty a výstavy fotografií.
  • Nový židovský hřbitov

Mohyly a parky[editovat | editovat zdroj]

Památky podle slohů[editovat | editovat zdroj]

Gotický Krakov
  • Katedrála na Wawelu
  • Mariánský kostel (Rynek glowny) ze kterého každou hodinu zní hejnal
  • Středověké městské opevnění - hradby vznikly na konci 13. století. Systém opevnění byl vícekrát modernizován. Okolo začátku 16. století byl zdvojen. Hradby byly tři kilometry dlouhé a měly 39 bašt a osm bran. Před nimi byl 6 až 10 metrů široký a 3,5 metrů hluboký příkop. Vnitřní hradba byla 2,5 metru silná a sedm metrů vysoká. V 19. století byla většina hradeb stržena. Zbyl úsek u Florianské brány a Barbakanu
  • Kostel a klášter Dominikánů (Bazilika Nejsvětější trojice, ulice Stolarska č. 12) - první románský kostel na tomto místě byl dominikánům předán krakovským biskupem Iwo Odrowazem, který řád v roce 1221 pozval do Polska. Nový kostel a klášter vystavěli dominikáni po mongolském vpádu v roce 1241. Původně trojlodní halový kostel byl na přelomu 14. a 15. století přeměněn na baziliku. Restaurován byl v 2. polovině 19. století. Trojlodí kostela má pět klenebních polí. Kostel je lemován řadou kaplí, které byly věnovány bohatými rodinami. Zvláště pozoruhodná je kaple sv. Hyacinta ze 17. století. V novogotické předsíni se nachází portál z konce 14. století. Na severní straně se ke kostelu přimyká klášter. V křížové chodbě ze 14. století jsou zachovány četně epitafy, náhrobky, pomníky a malby z dějin řádu.
  • Kostel sv. Františka z Assisi a klášter františkánů
Gotické kostely na Kazimierzu
  • Kostel sv. Kateřiny (ulice Augustiańska 7) - je kopií stavby Mariánského kostela. Vznikla ve 14. století díky králi Kazimíru III. Velikému pro augustiniány, kteří přišli roku 1343 do Krakova z Prahy. Dějiny kostela jsou poznamenány četnými fatálními událostmi a katastrofami. Velké škody utrpěl například během zemětřesení roku 1443, dále povodněmi a třemi požáry v 16. a 17. století atd. Během švédské okupace zde byla nemocnice, později zde rakouská vojska měla sklad zbraní a ještě později zde byl sklad slámy a sena. Kostel měl být dokonce stržen. Místo toho byl však renovován. Jde o třílodní stavbu, jeden z nejlepších příkladů gotické architektury v Polsku. Na sever od kostela se nachází augustiniánský klášter s vnitřním dvorem a křížovou klenbou s hodnotnými freskami. Na jihu se nalézá pozdněgotická kostelní předsíň s bohatými dekoracemi. Presbytář má hvězdicovou klenbu z poloviny 15. století. Hlavní oltář je ze 30. let 17. století. V presbytáři se nalézají pěkně dekorované novogotické chórové lavice. V jižní lodi se nachází renesanční mausoleum Wawrzyniece Spyteka Jordana od Santi Gucciho z roku 1603. V kostele je také kaple sv. Moniky Uherské z 15. století. Klenbu v ní nese oktogonální pilíř. Kapli lze navštívit jen jednou ročně - 26. dubna.
  • Kostel Božího těla (ulice Bozego Ciala č. 26) - stavbu založil král Kazimír III. Veliký okolo roku 1340, dohotovena byla roku 1405. Trojlodní kostel spojuje architektonické elementy z doby gotiky (štíty), renesance (zvonice) a baroka (boční kaple). V barokním stylu provedený interiér pochází ze 17. a 18. století. Zajímavé jsou chórové lavice v presbytáři, kazatelna ve formě na vlně kolísajícího člunu, od dvou sirén a delfínů neseného. Hlavní oltář s malbou Tomase Dolabella, renesanční mausoleum blahoslaveného Stanislava Kazimierczyka. Západní věž kostela je 70 metrů vysoká. Vedle kostela se nalézá klášter.
  • Kostel sv. Marka (Kościół św. Marka) (ulice Świetego Marka č. 10) - byl založen roku 1293 a svoji současnou gotickou podobu získal ve 14. a 15. století.
  • Kostel sv. Kříže (Kościół św. Krzyża) (Plac Sw. Ducha) - první dřevěný kostel vznikl na jeho místě na konci 12. století. Dnešní zděný kostel pochází ze 14. století. V první polovině 15. století byla na západní straně postavena věž a na jihu kaple sv. Sofie. Na konci 16. století vznikla kaple sv. Ondřeje a uprostřed 17. století kaple Panny Marie Loretské. Roku 1528 kostel vyhořel a klenba se zřítila. Byla obnovena roku 1533. Jednolodní kostel je zaklenut na jeden pilíř pomocí ojedinělé palmové klenby s malbami. Presbytářsíťovou klenbu. Malby pocházejí ze 16. století a byli v 19. věku restaurovány. Kostel má v lodi dva oltáře: P. Marie a sv. Anny. Je zde křtitelnice z roku 1423, krucifix z 15. století, chórové lavice z 15. století a kazatelna ze začátku 17. století.
  • Kostel sv. Jiljí (Kościół św. Idziego) - postaven na začátku 14. století. V roce 1595 se stal majetkem dominikánů, kteří ho brzy dali rozšířit.
Renesanční Krakov
  • Zikmundova kaple na Wawelu (kaplica Zygmuntowska na Wawelu)
  • Vila Decjusza (willa Decjusza w Woli Justowskiej)
  • Kaziměřská radnice (Plac Wolnica č. 1) - vznikla v 15. století jako sídlo představených města. Později byla vícekrát přestavěna. V 16. a 17. století jí byl propůjčen renesanční charakter. Obdržela cimbuří a atiky a věž. Po sloučení Kaziměře s Krakovem na přelomu 18. a 19. století byla radnice vydražena a změnila vícekrát majitele a pozvolně pustla. V letech 18751877 byla přestavěna a získala nové jižní křídlo. Po druhé světové válce se stala Etnografickým museem.
Barokní Krakov
  • Kostel Misionářů - Obrácení sv. Pavla (kościół Misjonarzy na Stradomiu) (ulice Stradomska č. 4) - vystavěn po vzoru římských sakrálních staveb v letech 17191732 dle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanki. Pozdněbarokní, bezvěžový kostel má průčelí z kamenných kvádrů s dekoracemi z vápence. Interiér je jednolodní s krátkým presbytářem a s elipsově formovanou kopulí. V kostele je instalován systém zrcadel, který opticky kostel zvětšuje a umožňuje stejnoměrné osvětlení. V kostele je mramorový oltář z let 17611762 s obrazem Tadeusze Kuntze Obrácení sv. Pavla a dále stříbrný tabernákl. K lodi kostela se přimykají boční kaple z 18. století. Loď je vroubena nikami se sochami 10 apoštolů. Na kostel navazují klášterní budovy s Historickým a misionářským museem.
  • Kostel Bernardýnů - sv. Berandina Siernského (kościół Bernardynów na Stradomiu) (ulice Bernardyńska č. 2) - původní dřevěný kostel vznikl roku 1453 díky Zbigniewu kardinálu Oleśnickiemu. V druhé polovině 15. století byl přestavěn, vzniklo tak stavení v gotickém stylu, které bylo za Švédské války roku 1655 zcela zničeno. Dnešní raněbarokní kostel, který vznikl v letech 16591680 podle návrhu Krzystofa Mieroszewskiho, je třílodní basilikou s transeptem a jednou kopulí. Průčelí je dvou věžové. Pozoruhodný je hlavní oltář a boční oltáře, které jsou v pozdněbarokním stylu. Zajímavé jsou i štuky v hlavní lodi a presbytáři. V kostele se nachází kaple sv. Anny se sochou této světice z 15. století (pravděpodobně dílo Veita Stossa) a kaple sv. Šimona z Lipnice s mausoleem z mramoru.
  • Kostel sv. Petra a Pavla (kościół św. Piotra i Pawła) (ulice Grodzka č. 54) - je první barokní stavbou v Krakově. Vznikla v letech 15971619. Kostel založil král Zikmund III. Wasa pro jezuitský řád. Stavitelé chrámu byli postupně: Józef Britius, Giovanni Maria Bernardoni a Giovanni Trevano. Poslední z nich dal kostelu konečnou podobu a zhotovil i fasádu, kopuli a vnitřní vybavení. Basilika byla zřízena podle římského vzoru. Má půdorys kříže, má tři pole klenby, širokou loď, krátký transept a krátký presbytář, který je ukončen kruhovou apsidou. Fasáda je zdobena sochami řádových svatých a řádovým znakem, dále svatými patrony Wasovské dynastie a erbem této dynastie. V kostele je pozoruhodný hlavní oltář z roku 1735 s obrazem od Józefa Brodowskeho z roku 1820. Nádherné štuky vznikly v letech 16191633 a jejich autorem byl Giovanni Falconi. V presbytáři se nalézají scény ze života sv. Petra a Pavla a sochy patronů Polska – sv. Vojtěch a sv. Stanislav apod. Díky dobré akustice se zde konají koncerty.
  • Kostel sv. Martina (kościół św. Marcina)
  • Kostel sv. Mikuláše (kościół św. Mikołaja) (ulice Kopernika č. 9) - první románský kostel se zde nalézal již v 11. století. Prvně byl zmíněn v roce 1229, kdy byl ve vlastnictví benediktýnů z Tyniece. Kostel ležel mimo hradby Krakova. Roku 1456 věnovali kostel benediktýni Jagellonské univerzitě. Za švédské okupace byl kostel poničen ostřelováním z děl. Po přestavbě byl kostel roku 1682 znovu vysvěcen. Fasáda kostela je strohá se sochami sv. Petra a Pavla. Uvnitř kostela je gotický pentaptych. Ve dvoře okolo kostela se nachází lucerna mrtvých ze 14. století.
  • Kostel Proměny Páně (kościół Przemienienia Pańskiego (oo. Pijarów)) (ulice Pijarska č. 2) - pozdněbarokní stavba z let 17141728 podle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanky. V letech 17591761 vzniklo pěkné třípatrové průčelí navržená Francescem Placidim a hodinová věž. Vstup do kostela je po schodišti na němž se nachází busta Stanislawa Konarskeho, piaristy a reformátora polského školství. Tentýž má bustu na pravé straně presbytáře. Zde je zazděna i urna s jeho srdcem. Kostel je jednolodní s půlkruhovým presbytářem. Valená klenba je pokryta iluzivními stropními malbami od Františka Ecksteina z Moravy. Loď je lemována kaplemi s malbami z 18. století.
  • Kostel sv. Floriána (Kościół św. Floriana) (ulice Warszawska č. 1b) - jde o poutní kostel, který stojí na počátku tzv. korunovační cesty. Původně románská stavba vznikla na přelomu 12. a 13. století na předměstí Krakova, pozdějšího města a městské části Kleparz. Ve 14. století byl kostel zničený Tatary vystavěn v gotickém stylu jako halové trojlodí. Po požáru v 17. století byl znovu vystavěn v letech 16571684 jako třílodní basilika o čtyřech klenebních polích se dvěma věžemi. Zachován zůstal gotický presbytář. Na fasádě se nalézá socha sv. Floriána. předsíň je novobarokní. Vnitřek je proveden v barokním a rokokovém stylu. Štukové dekorace jsou v novorokokovém stylu z roku 1907. Nástěnné malby až z roku 1965. V presbytáři stojí pozdněbarokní chórové lavice a barokní hlavní oltář s obrazem sv. Floriána z roku 1686 od Jana Trycjusze, dvorního malíře krále Jana III. Sobieskeho. Pozoruhodný je i z Mariánského kostela pocházející tryptych Jana Křtitele. V letech 19411955 sloužil v kostele jako vikář pozdější papež Jan Pavel II..
  • Kostel Karmelitánský (kościół Karmelitów na Piasku) (ulice Karmelicka 19) - byl založen králem Vladislavem II. Jagellem a jeho ženou sv. Hedvikou v roce 1390. Roku 1397 byl předán karmelitánům pocházejícím z Prahy. V 70. letech 15. století byl kostel přestavěn v halové trojlodí. Během Švédské války byl roku 1655 zničen a znovu postaven byl v letech 16591679. Fasáda připomíná fasádu kostela sv. Petra a Pavla na ulici Grodzka a je osazena sochami Panny Marie s ježíškem a dvěma svatými karmelitánského řádu. Jde o třílodní basiliku, presbytář je dlouhý stejně jako lodě. Na východě přesbytáře se nalézají dvě věže. Na hlavní oltáři je obraz z konce 17. století od Jerzyho Hankinse. Na jižní straně kostela se nalézají dvě kaple. Kaple Matky Boží se škapulířem Matky Boží a s freskou představující Matku Boží s Ježíškem ze 17. století. Dále je zde obraz z 15. století, který namaloval na vnější zeď kostela neznámý řádový bratr, a který byl znám pro zázraky. Nachází se zde i otisk nohy královny sv. Hedviky. Na severu se ke kostelu přimykají klášterní budovy ze 17. století.
  • Kostel sv. Anny (Kościół św. Anny) (Ulice Sw. Anny č. 11) - kostel patří k Jagelonské univerzitě. První dřevěný kostel stála na tomto místě již ve 14. století. Po požáru roku 1407 založil král Vladislav II. Jagello zděný kostel v gotickém stylu. Kostel byl v 16. století povýšen na kolegiátní kostel. Dnešní barokní stavba vznikla na místě odstraněného gotického kostel v letech 16891703 podle návrhu holandského architekta Tillmana von Gameren. Třílodní basilika má transept a je postavena na půdorysu kříže. Loď je zakryta valenou klenbou a kopulí. V bočních lodích se nalézá šest kaplí, tři na každé straně. Fasáda je zakončena dvěma věžemi. Interiér je barokní. Dekorace, sochy a reliéfy pocházejí od sochaře Balthasara Fontany. Na hlavním oltáři je obraz se sv. Annou samotřetí. Varhany a kazatelna pocházejí z 18. století.
  • Kostel Zvěstování panny Marie (kapucínský) (Kościół Zwiastowania NP Marii, oo. Kapucynów) (ulice Loretańska č. 11) - byl založen Wojciechem Dembińskim založen v letech 16961699 pro z Itálie pocházející kapucinský řád. Byl zřízen ve stylu toskánského baroka. Kostel byl původně jednolodní, ve 20. století k němu přibyly boční lodě. Interiér je zařízen prostě. Je zde několik barokních oltářů, kazatelna, zpovědnice a epitafy. Na pravé straně hlavní lodi je pohřben v černém mramorovém sarkofágu zakladatel kláštera. Na hlavním oltáři se nachází malba Zvěstování Panny Marie od Pietera Dandiniho z Florencie z roku 1701. Zajímavá je také dělostřelecká koule z bojů z roku 1768, která zůstala vězet ve zdi. Mezi lety 17121719 byla u kostela postavena loreta. Vznikla podle návrhu krakovského architekta Kacpera Bazanki. V roce 1794 na začátku povstání zde Tadeusz Kościuszko světil šavle.
  • Kostel a klášter Pavlínů na Skalce (kościół i klasztor Paulinów, na Skałce) - basilika Archanděla Michaela a sv. Stanislava (ulice Skaleczna no. 15) - známá i jako kostel Na skalce. Na místě dnešní stavby měl stát pohanský chrám, v 11. století zde vznikla románská stavba. Dle lidové pověsti zde měl být roku 1079 po konfliktu světské a církevní moci zabit sv. Stanislav. Na připomínku této události se každoročně koná procesí z katedrály na Wawelu, kde je světec pohřben ke kostelu Na skalce, kdy byl světec zabit. Gotický kostel založil král Kazimír III. Veliký v 19. století. Dnešní barokní stavba vznikla po důkladné přestavbě z let 17331751 podle plánů Antona Müntzera a poté dle plánů Antona Solariho. Jde o třílodní basiliku s dvěma barokními věžemi. Ke vstupu vede imposantní schodiště. Pozoruhodné jsou v barokním stylu bohatě zdobené: kazatelna, zpovědnice, novobarokní lavice a rokokové varhany. Na hlavním oltáři se nalézá malba Archanděla Michaela. Mezi bočními oltáři se nalézá oltář sv. Stanislava nebo oltář Panny Marie Čenstochovské. Je zde i vícero bust významných osobností. Před kostelem se nalézá jezírko sv. Stanislava se sochou svatého a oltářem Třítisíciletí. V kryptě kostela se secesními malbami jsou pohřbeny významné osobnosti polské vědy a umění. Například kronikář Jan Długosz, Józef Ignacy Kraszewski, Adam Asnyk, Stanisław Wyspiański ad.
  • Kostel Nejsvětější Trojice (Bonifrátú) (ulice Krakowska č. 48) - vznikl uprostřed 18. století pro řád Trinitářů. Po úpadku řádu v roce 1796 zde byl sklad zbraní. Roku 1812 byl převzat řádem Bonifrátů. Jde o pozdněbarokní stavbu, jejímž autorem je Francesco Placidi. Kostel je jednolodní s bočními kaplemi a pěkným průčelím. Nástropní malby přibližují dějiny řádu trinitářů. Hlavní oltář je novobarokní.
Krakov v 19. století
  • Rakovický hřbitov, zal. 1803 (Cmentarz Rakowicki)
  • Krypta zasloužilých na Skalce (Krypta Zasłużonych na Skałce)
  • domy Teodora Talovského (kamienice Teodora Talowskiego)
  • Divadlo Juliusze Slowackiho (Plac Sw. Ducha č. 1) - jde o jedno z nejznámějších divadel Polska. Vzniklo v letech 18911893 na místě dřívějšího kláštera, podle návrhu Jana Zawiejskiho. Budova je novorenesanční a novobarokní. Jako vzor jí sloužila pařížská opera. Uvnitř jsou fresky od vídeňského umělce Antona Tucha a opona z roku 1894 od Henryka Siemiradzki.
  • Kostel a konvent sester Srdce Páne (ulice Garncarska č. 26) - vystavěn v novorománském slohu v letech 1895 až 1900.
  • Dům pod zpívající žábou (ulice Retoyka č. 1) - stavba Teodora Talowského z let 18891890.
  • Budova Sokola (ulice Pilsudskiego č. 27) - budova tělovýchovné společnosti Sokol postavena roku 1889.
Secesní Krakov
  • Dům Celestyna Czynciela (Rynek Glówny) – secesní dům vystavěn roku 1908 dle návrhu Ludwika Wojtyczka. V prvním patře je na fasádě štukový (secesní) dekor.
  • Divadlo Stary (Plac Szczepański) - jde o nejstarší divadelní budovu Polska, svoji roli plní bez přerušení od roku 1798. V letech 19031905 byla stavba secesně přestavěna.
  • Kostel Srdce Ježíšova, jezuitský (Kościół Serca Jezusowego, oo. Jezuitów) (ulice Kopernika č. 36) – jezuitský kostel, vystavěn v letech 19091921 podle návrhu Francziska Maczyńského. Kombinace různých historizujících slohů.
  • Dům pod glóbem (ulice Dluga č. 1) - secesní dům podle návrhu Francziska Maczyńského a Tadesze Stryjeńského postaven v letech 19041906. Uvnitř je dům zdobený malbami Józefa Mehofera.
  • Pavoučí dům (ulice Karmelicka č. 35) - historizující dům z roku 1889 od architekta Teodora Talowského.

Další sakrální stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Dom Kapituły
  • Kostel Matky Boží Sněžné sester Dominikánek (Kościół MB Śnieżnej, ss. Dominikanek)
  • Kostel sv. Jana (Kościół św. Jana, ss. Prezentek) (ulice Świetego Jana č. 7) - barokní stavba si zachovává románské a gotické elementy svých předchůdců.
  • Kostel sv. Josefa (Kościół św. Józefa, ss. Bernardynek)
  • Kostel sv. Kazimíra (Kościół św. Kazimierza, oo. Reformatów) (ulice Reformacka č. 4) - barokní kostel z let 16661672.
  • Kostel sv. Norberta (Kościół św. Norberta, ss. Norbertanek)
  • Arcibiskupský palác (Pałac Arcybiskupi)
  • Kostel sv. Augustýna a Jana Křtitele a konvent Norbertinů ve Zwierzynci - datující se do 12. století. Současná podoba z první poloviny 17. století.
  • Kostel Vykupitele ve Zwierzynci - jeden z nejstarších kostelů v Krakově, pocházejí údajně ze 12. století, částečně přestavěn v barokním slohu v 17. století.
  • Kostel sv. Markéty - dřevěný kostel z let 16801690 na úpatí kopce Blahoslavené Salome.

Univerzity[editovat | editovat zdroj]

Akademie
  • Akademie tělesné výchovy awf.krakow.pl (polsky)
  • Akademie výtvarných umění
  • Hornicko-hutnická akademie agh.edu.pl(polsky)
  • Hudební akademie
  • Krakovská akademie A. Frycza-Modrzewskiego
  • Papežská teologická akademie
  • Pedagogická akademie
  • Zemědělská akademie
Ostatní vysoké školy
  • Státní vysoká škola divadelní
  • Krakovská vysoká škola podpory zdraví
  • Małopolská vysoká škola
  • Vyšší pedagogická škola sv. Rodiny
  • Vyšší škola ekonomie a informatiky
  • Vyšší evropská škola P. Józefa Tischnera wse.krakow.pl (polsky)
  • Vyšší filosoficko-pedagogická škola Ignatianum
  • Vyšší škola obchodní
  • Vyšší škola ochrany prostředí, turistiky a rekreace
  • Vyšší škola pojišťovnictví
  • Vyšší škola managementu a bankovnictví

Známí rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti spojené s městem[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Główny Urząd Statystyczny: Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2014 r., s. 170.
  2. Krakov v roce 2007 předstihl v počtu obyvatel Łódź. Viz: Główny Urząd Statystyczny: Rocznik demograficzny 2007, Warszawa 2008, s.101. Dostupné on-line zde (.PDF dokument)
  3. Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego 1 - 2, Warszawa 1961, s. 188–189.
  4. Kraków – Europejska stolica kultury
  5. Počet obyvatel v okresech (ke dni 31.12.2007) (polsky)
  6. Krakau: Ein Führer durch Symbole, Sehenswürdigkeiten un Attraktionen. Krakov : Wydawnictwo GAUSS, 2011.  
  7. Kraków and Surroudings. Varšava : Festina Publishers, 2005.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Krakau: Ein Führer durch Symbole, Sehenswürdigkeiten und Attraktionen. Krakov : Wydawnictwo GAUSS, 2011
  • Jabloński, R. Kraków and Surroundings. Warsaw : Festina Publishers, 2005, ISBN 83-920325-2-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]