Řád zbožných škol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol (piaristé)
Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum
Piarist.svg
Základní informace
Aktivita1597-dosud
Kategorieřeholní řád
Úlohapedagogická činnost
SídloPiazza dei Massimi 4
00186 Řím, Itálie
Země původuItálie, Rakouské císařství, České království
Založilsv. Josef Kalasanský
SchválilPavel V., povýšil Řehoř XV.
MottoPietas et litteræ

Řád zbožných škol (piaristický řád, piaristé, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum) je světově rozšířený katolický řeholní řád založený v Římě sv. Josefem Kalasanským v roce 1597.

Papež Pavel V. jej schválil jako kongregaci v roce 1617, v roce 1621 jej Řehoř XV. povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají piaristé. Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. V roce 2017 měl řád celosvětově 2 318 členů (977 řeholních kněží a 1 341 řeholníků-bratří, působících ve 216 římskokatolických farnostech). Členem řádu je např. biskup Carlos Enrique Curiel Herrera (od 27. 12. 2018 do 30. 3. 2021 pomocný biskup v římskokatolické diecézi Cochabamba v Bolívii, poté od 30. března 2021 diecézní biskup diecéze Carora ve Venezuele).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Piaristé přišli na Moravu v době pobělohorské – na pozvání Františka kardinála z Ditrichštejna. V roce 1631 začali působit v Mikulově. Klerikové tohoto školského řádu byli vynikajícimi učiteli, žáci v jejich školách pocházeli z nešlechtických dobře situovaných rodin, děti nevolníků do piaristických škol přijímány nebyly. Koleje piaristů byly zřizovány tam, kde čeští bratři odolávali tvrdým a násilným metodám rekatolizace prováděné jezuity. Piaristé patřili k nástrojům rekatolizace, ale na rozdíl od jezuitů rekatolizovali české a moravské kacíře „jemně“ – a to až do druhé poloviny 18. století.[1]

Rozšíření v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

P. Basilius Karbrhel – piarista (SchP), kolem roku 1900 provinciál v Praze
Kostel sv. PantaleaŘímě, ústřední sídlo řádu
Vstup do piaristické koleje při gymnáziu u kostela sv. Kříže v Praze, Panská ulice

Po Mikulově (1631) přišli piaristé do Strážnice (1633) a roku 1634 do Lipníku nad Bečvou, kde založili první koleje a školy. Následovaly koleje se školami v Litomyšli (1640), ve Slaném (1658), dále Ostrov nad Ohří (1666), Kroměříž (1687), Kosmonosy (1688), Stará Voda (1690), Příbor (1694), Benešov (1703),[2] Rychnov nad Kněžnou (1714), Bílá Voda (1724), Bruntál (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a roku 1825 česko-moravsko-slezská. V Praze se usadili ve školním areálu na Novém Městě později s kostelem sv. Kříže.

Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. století: Hustopeče (1757), Brandýs nad Labem (1759), Kyjov (1759), České Budějovice (1762), Nový Bor (1763), Moravská Třebová (1765), Most (1768), Doupov (1775), Mladá Boleslav (1786), Kadaň (1802)[3], Liberec (1837) a jako poslední Nepomuk (1862).

Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v 17.19. století, přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině 18. století, neboť ani při reformách císaře Josefa II. nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od jezuitů, jejichž zrušené koleje po roku 1773 piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách po vydání tolerančního patentu směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách studovali pouze katolíci).

V období komunistického režimu čelil řád tvrdému pronásledování, během kterého byla vážně poničena jeho struktura, přišel o všechny ústavy a většinu majetku a počet jeho členů se dramaticky snížil. V současné době v České republice působí Českomoravská provincie řádu, její význam však v postkomunistickém období zůstává stále malý.

Kláštery v Čechách a v dalších zemích[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam piaristických klášterů.

Věda[editovat | editovat zdroj]

Piaristé vynikali vzdělaností, pěstovali vědu a vyučovali kromě svých škol také na univerzitách. Mezi nejvýznamnější u nás patřil Gelasius Dobner, zakladatel dějezpytu.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

První piaristé přivezli v polovině 17. století mimo jiné také jevištní techniku italských operních divadel, která v té době byla již značně rozvinutá. Například teláry, což jsou třístranné rámy, na něž se dají napínat plátna s obrazy, které pak tvoří na jevišti iluzivní pozadí. Byla to výborná pohyblivá dekorace s efektem okamžité proměny scény.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 457 s. S. 42–43. 
  2. Kolej piaristů (Benešov, Česko) - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 
  3. Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 150-151

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 150-151.
  • Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku. Praha : Libri 2000.
  • Svatý Josef Kalasanský a Zbožné školy: Informátor o Řádu piaristů. Strážnice, Českomoravská provincie řádu Zbožných škol - piaristů, 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]