Řád zbožných škol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Piarist.svg

Řád zbožných škol (piaristický řád, piaristé, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum) je světově rozšířený katolický řeholní řád založený v Římě sv. Josefem Kalasanským v roce 1597. Papež Pavel V. jej schválil jako kongregaci v roce 1617, v roce 1621 pak jej Řehoř XV. povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají piaristé. Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V současné době má okolo 2000 členů.

Působení v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

P. Basilius Karbrhel – piarista (SchP), kol. r. 1900 provinciál v Praze

V českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. Piaristé přišli na Moravu na pozvání kardinála Františka Dietrichsteina v roce 1631 do Mikulova, roku 1633 do Strážnice a roku 1634 do Lipníku nad Bečvou, kde piaristé založili první koleje a školy. Následovaly koleje se školami v Litomyšli (1640), ve Slaném (1658), dále Ostrov nad Ohří (1666), Kroměříž (1687), Kosmonosy (1688), Stará Voda (1690), Rychnov nad Kněžnou (1714), Bílá Voda (1724), Bruntál (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a r. 1825 česko-moravsko-slezská. V Praze se usadili v areálu na Novém Městě později s kostelem sv. Kříže. Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. stoletíː Hustopeče (1757), Brandýs nad Labem (1759), Kyjov (1759), České Budějovice (1762), Nový Bor (1763, Česká Třebová (1765), Most (1768), Doupov (1775), Mladá Boleslav (1786), Kadaň (1802)[1] a jako poslední Liberec (1837).

Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v 17.19. století, přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině století 18., neboť ani při reformách císaře Josefa II. nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od jezuitů, jejichž koleje po zrušení z roku 1773 piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách pouze jezuité).

V období komunistického režimu čelil řád tvrdému pronásledování, během kterého byla vážně poničena jeho struktura, přišel o všechny ústavy a většinu majetku a počet jeho členů se dramaticky snížil. V současné době v České republice působí Českomoravská provincie řádu, její význam však v postkomunistickém období zůstává stále malý.

Věda[editovat | editovat zdroj]

Piaristé vynikali vzdělaností pěstovali vědu a vyučovali kromě svých škol také na univerzitách. Mezi nejvýznamnější u nás patřil Gelasius Dobner, zakladatel dějezpytu.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

První piaristé přivezli v polovině 17. století mimo jiné také jevištní techniku italských operních divadel, která v té době byla již značně rozvinutá. Například teláry, což jsou třístranné rámy, na něž se dají napínat plátna s obrazy, které pak tvoří na jevišti iluzivní pozadí. Byla to výborná pohyblivá dekorace s efektem okamžité proměny scény.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 150-151

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha ː Libri 1997, s. 150-151.
  • Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku. Praha ː Libri 2000.
  • Svatý Josef Kalasanský a Zbožné školy: Informátor o Řádu piaristů. Strážnice, Českomoravská provincie řádu Zbožných škol - piaristů, 2004.

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]