Benešov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Benešov (rozcestník).
Benešov
Masarykovo náměstí
Masarykovo náměstí
Znak obce BenešovVlajka obce Benešov
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0201 529303
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Benešov (CZ0201)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Benešov
Historická země Čechy
Katastrální výměra 46,87 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 16 656 (2019)[1]
Nadmořská výška 368 m n. m.
PSČ 256 01
Zákl. sídelní jednotky 24
Části obce 15
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Městský úřad Benešov
Masarykovo nám. 100
256 01 Benešov u Prahy
Starosta Ing. Jaroslav Hlavnička (Volba pro Benešov)
Oficiální web: www.benesov-city.cz
Email: epodatelna@benesov-city.cz
Benešov
Benešov
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benešov (něm. Beneschau) je město ve Středočeském kraji, obec s rozšířenou působností a také největší město okresu Benešov. Leží v Benešovské pahorkatině 30 km jihovýchodně od Prahy, protéká jím Benešovský a Konopišťský potok. Žije zde přibližně 17 tisíc[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina kláštera minoritů

V 11. století za vlády Přemyslovců probíhala kolonizace dosud neobydlených oblastí jižně od Prahy. První písemná zmínka o Benešově pochází z roku 1219 a jeho první osídlení bylo na místě dnes zvaném Na Karlově, kde vznikl panský dvorec, kostel a okolo nich osada. Poté se centrum přesunulo výstavbou městského tržiště na dnešní Masarykovo náměstí. Na Karlově byl založen minoritský klášter a majitelem se stal pražský biskup Tobiáš z Benešova, který si záhy vybudoval nové sídlo – Konopiště. Po vymření Benešoviců se majiteli stali Šternberkové a po nich městu zůstal znak – osmicípá zlatá hvězda v modrém poli. Jan Žižka zdejší klášter vypálil, když tudy táhl roku 1420 na Prahu.

Husité ale klášter nezničili úplně. Benešov se pak stal významným za doby vlády Jiřího z Poděbrad, když se roku 1451 právě v místním klášteře konal sněm za přítomnosti Jiřího, coby zemského správce, a Eneáše Sylvia, zástupce římské kurie. Jednalo se tehdy o smíření s katolickou Evropou. V roce 1473 vystoupila na zdejším sněmu také královna Johanka a tříhodinovou řečí ve zpustlém klášterním chrámu umravňovala české panstvo, vyzvala je, aby pamatovali na vládu svornosti jejího manžela a zesnulého krále Jiřího, zanechali rozbrojů mezi sebou a svorně pečovali o blaho a slávu vlasti. Johanka měla vystoupit podle Palackého i na dalším sněmu v Benešově v roce 1474, ale to již došlo k velké rozepři mezi ní a králem Vladislavem Jagellonským, takže se královna uzavřela ve svém vdovském sídle na Mělníce, kde roku 1475 zemřela.

V letech 1541–1566 žil v Benešově zvonař jménem Matěj Špic, z jehož dílny pochází mnoho zvonů, které zhotovil pro okolní kostely, jako v Bystřici, Okrouhlici, Louňovicích, Postupicích, na Hrádku, Olbramovicích, Kondraci a jinde v okolí. Velkou ranou pro město byla třicetiletá válka a zvláště obsazení švédským vojskem v roce 1648, jehož následky město poznamenaly na mnoho let. Roku 1703 byla založena piaristická kolej, na které se vyučovalo základní vzdělání a také gymnázium. Benešov se vykoupil z poddanství roku 1802 a jakožto etnicky české město se stal místem vlasteneckých aktivit. Od roku 1871 prochází městem železniční trať Praha – České Budějovice.

Pomník padlým v první světové válce před gymnáziem Benešov

Po vzniku republiky byl v sobotu 21. prosince 1918 kolem poledne na benešovském nádraží slavnostně uvítán prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který se tudy vracel z exilu do Prahy zvláštním vlakem. Byla to jeho poslední zastávka na cestě domů.[2]

Benešov byl okresním městem, v němž byl umístěn pěší pluk č. 48 a působila zde mj. okresní nemocnice, městské muzeum, dva biografy (Helios a Sokol), pět peněžních ústavů nebo tři hotely (Na Knížecí, Nigrín, Pošta). K roku 1932 existovaly továrny: na drátěná tkaniva a pletiva Hrbotický, na knoflíky Fluss, na kůže Herschmann, na obuv Holzer a na poživatiny Sagosa. Dále např. státní pivovar, dva lihovary a pět likérek, tři cihelny a státní žulové a syenitové lomy.[3]

Za druhé světové války mělo být město zcela vystěhováno a mělo se stát SS-Stadt Böhmen. Součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov se stalo pouze území západně od státní silnice na Tábor, ovšem do 15. dubna 1943 se museli vystěhovat i všichni obyvatelé žijící na západ od železniční trati a jižně od Máchovy ulice, a to včetně bloku mezi Jiráskovou, Žižkovou a Husovou ulicí.[4] Po válce se součástí města stala dosud samostatná obec Konopiště.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický a soudní okres Benešov[5]
  • 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Benešov
  • 1868 země česká, politický a soudní okres Benešov
  • 1939 země česká, oberlandrat Tábor, politický i soudní okres Benešov[6]
  • 1942 země česká, oberlandrat Praha, politický i soudní okres Benešov[7]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Benešov[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Benešov[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Benešov
  • 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Benešov

Členění města a správní území[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Benešova

Město je tvořeno dvěma katastrálními územími a 15 místními částmi:

V 80. letech 20. století byly součástí města i nyní samostatné obce Chlístov, Chrášťany a Václavice.[10]

Benešov byl dříve sídlem okresního úřadu, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Benešov ale stále existuje a skládá se ze 114 obcí, obvod obce s rozšířenou působností z 51 obcí. Působí zde také stále okresní soud a okresní státní zastupitelství.

Rada a zastupitelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam starostů Benešova.
Volby do zastupitelstev obcí 2014
strana procento hlasů
VPMNEZ
24,42 %
ČSSD
18,84 %
ANO
15,59 %
ODS
9,26 %
STAN
9,18 %
TOP 09
8,93 %
KSČM
8,79 %
strany, které získaly mandáty v zastupitelstvu.

Komunální volby v roce 2014 v Benešově vyhrála koalice Volby pro město Benešov a hnutí Nezávislí. Se ziskem 24,42 procenta tato koalice získala 7 z 27 mandátů v městském zastupitelstvu. Na druhém místě se umístila Česká strana sociálně demokratická, která s 18,84 procenty hlasů obhájila 6 ze svých 7 tehdejších zastupitelů. Třetí místo obsadilo hnutí ANO. To získalo jako nový subjekt 15,59 procenta hlasů a obsadilo 5 zastupitelských mandátů. Do zastupitelstva se dostaly ještě další strany, konkrétně ODS (3 mandáty), STAN, TOP 09 a KSČM (všechny strany po 2 mandátech). Koalice KDU-ČSL a Zelených se do zastupitelstva nedostala.[11]

Po volbách vznikla na radnici koalice VPM–NEZ, ODS, STAN a TOP 09, která držela 14 zastupitelských mandátů, což je těsná většina. V lednu 2016 byla rada v tajném hlasování 16 hlasy odvolána. Nahradila jí nová menšinová rada ČSSD, ANO s podporou KSČM a TOP 09.[12][13][14]

Složení současného zastupitelstva[editovat | editovat zdroj]

  • VPM–NEZ: Jaroslav Hlavnička, Jan Hrachovský, Ladislav Klavrza, Luboš Machulda, Lada Pavlíčková, Tomáš Podhola, Zdeněk Zahradníček
  • ČSSD: Jaroslav Duras, Petr Hostek, Jaroslav Klusoň, Eva Puppová, Blanka Raudová, Milada Rýdlová
  • ANO: Jiří Adam, Jakub Hostek, Jaroslava Pokorná Jermanová, Petr Střelka, Jiří Švadlena
  • ODS: Roman Kříž, Jaroslav Roll, Roman Tichovský
  • STAN: Luboš Balata, Jana Čechová
  • TOP 09: Pavel Dvořák, František Rousek
  • KSČM: Michal Budlovský, Ivan Cinka
Složení zastupitelstva (27 mandátů)

VPM–NEZVPM–NEZVPM–NEZVPM–NEZ
VPM–NEZVPM–NEZVPM–NEZ

ČSSDČSSDČSSD
ČSSDČSSDČSSD

ANO 2011ANO 2011ANO 2011
ANO 2011ANO 2011

ODSODS
ODS

STAN–Spolu pro Benešov
STAN–Spolu pro Benešov

TOP 09
TOP 09

KSČM
KSČM

Městská rada[editovat | editovat zdroj]

  • Starosta: Ing. Jaroslav Hlavnička
  • Místostarosta: Ing. Roman Tichovský
  • Místostarosta: Mgr. Zdeněk Zahradníček
  • Ostatní radní:
    • ČSSD: Jaroslav Klusoň, Blanka Raudová, Eva Puppová
    • ANO: Jiří Adam, Jaroslava Pokorná Jermanová

Volby 2014[editovat | editovat zdroj]

VPM–NEZ ČSSD ANO ODS STAN TOP 09 KSČM
Hlasů 32 307 24 932 20 633 12 259 12 152 11 823 11 635
Mandátů 7 6 5 3 2 2 2
Změna 3 1 5 2 2 1
% 24,42% 18,84% 15,59% 9,26% 9,18% 8,93% 8,79%
% změna 6,31% 3,49% 15,59% 8,88% 9,18% 2,56% 0,35%

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Benešově.
  • Kostel sv. Mikuláše – kostel se samostatnou zděnou zvonicí na vrchu Karlov pochází ze 13. století, byl mnohokrát přestavován. Na zvonici je doložen zvon František z roku 1480 od Václava z Velvar, zvon Mikuláš z roku 1483 od téhož zvonaře a zvon Salvátor z roku 1603 od Jakuba Konváře.
  • Zřícenina klášterního kostela minoritůklášter byl založen v 1. polovině 13. století. V roce 1420 byl společně s celým městem vypálen husity. Při klášteře stojí stará zděná zvonice, na ní se nachází vzácný zvon z roku 1322 od zvonaře Rudgera, který je druhým nejstarším datovaným zvonem v Česku. Zvon byl nalezen při výkopových pracích v sutinách bývalého minoritského kláštera v roce 1799. Další zvon je z roku 1595 od Matouše Voříška.
  • Piaristická kolej a kostel sv. Anny – kolej byla založena roku 1703 Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic. Celá stavba byla dokončena teprve roku 1717 za Jana Josefa z Vrtby, nejvyššího purkrabího království českého, který ke klášteru nechal přistavět kostel sv. Anny. Nad hlavním vchodem do kostela je jeho znak s latinským nápisem.
  • Zámek Konopiště – pravděpodobně založen koncem 13. století
  • Starý židovský hřbitov – založen v 17. století, funkční do roku 1883, po roce 1980 byl téměř zlikvidován, nyní parčík s několika náhrobky
  • Pivovar Ferdinand – chráněná kulturní památka z počátku 20. století
  • Budova gymnázia – vystavěna v novorenesančním stylu v letech 1905–1907
  • Dům Josefa Suka – dům, kde zbytek života trávil a také zde zemřel hudební skladatel Josef Suk
  • Budova nádraží – zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek[15]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu roku 1921 zde žilo v 531 domech 7 828 obyvatel, z nichž bylo 3 671 žen. 7 545 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 38 k německé a 25 k židovské. Žilo zde 4 960 římských katolíků, 204 evangelíků, 1 792 příslušníků Církve československé husitské a 299 židů.[16] Podle sčítání roku 1930 zde žilo v 784 domech 8 307 obyvatel. 7 946 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 260 k německé. Žilo zde 5 222 římských katolíků, 294 evangelíků, 2 090 příslušníků Církve československé husitské a 237 židů.[17]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Benešov[18]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 5 345 6 240 7 413 8 450 8 857 9 304 9 820 10 387 9 774 10 769 14 258 15 892 16 323 16 264
Počet domů 453 509 537 588 642 715 999 1 392 1 366 1 510 1 587 1 836 1 952 2 133
Vývoj počtu obyvatel a domů města Benešov bez místních částí[19]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 3 694 4 413 5 589 6 788 7 400 7 828 8 307 9 110 8 651 9 795 13 317 14 994 15 425
Počet domů 297 345 367 422 470 531 784 1 111 1 179 1 292 1 360 1 567 1 654

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Firma SCHREIBER

K nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Benešově patří potravinářství a strojírenství.

Významné firmy:

  • Schreiber – výroba mléčných výrobků
  • Benea – výroba pekařských a cukrářských výrobků
  • Baest – výroba jeřábů, nádrží a ocelových konstrukcí
  • Mavel – výroba technologických celků s turbínami
  • Pinko – výroba zmrzlin
  • pivovar Ferdinand

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Benešovem vedou nebo z něj vycházejí tyto silnice:

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Nádraží Benešov u Prahy
Lokomotiva T 435 Hektor u točny benešovského nádraží je součástí sbírky železničních veteránů Posázavského Pacifiku, o.s.

Benešovem prochází IV. tranzitní železniční koridor z Německa do Rakouska. Železniční stanice Benešov u Prahy patří k těm, jejichž název je oproti názvu obce rozšířený. Leží na těchto tratích:

  • 220 Benešov – Veselí nad Lužnicí – České Budějovice, částečně jednokolejná a částečně dvoukolejná elektrifikovaná celostátní dráha s velkým dopravním významem a s mezinárodním provozem, součást čtvrtého koridoru, úsek do Veselí nad Lužnicí v provozu od roku 1871
  • 221 Praha – Strančice – Benešov, dvoukolejná elektrifikovaná celostátní dráha s velkým dopravním významem s mezinárodním i frekventovaným regionálním provozem, součást čtvrtého koridoru, v provozu od roku 1871
  • 222 Benešov – VlašimTrhový Štěpánov, jednokolejná neelektrifikovaná regionální dráha s nepříliš hustým provozem, úsek do Vlašimi v provozu od roku 1895

Rychlíky linky D10 Praha – České Budějovice zde zastavují téměř každou hodinu a jízdní doba do stanice Praha hlavní nádraží v roce 2012 činila 42 minut. Osobní vlaky linky S9 do Prahy vyjíždějí z Benešova každých třicet (mimo špičky šedesát) minut a jsou součástí systému pražské příměstské železnice Esko.[20]

Městská autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

V Benešově je taktéž zavedena městská autobusová doprava. Tu zde zajišťuje ČSAD Benešov na dvou linkách. Linky zajíždějí i do benešovských částí Pomněnice nebo Mariánovice, jsou však v provozu jen v pracovní dny.

Městská turistická doprava[editovat | editovat zdroj]

Od června 2012 je v Benešově zřízena speciální městská turistická doprava. Ta je zajišťována dvouvozovým ekovláčkem.[21] Ekovláček měl původně vyjet již v dubnu 2012, na svou první jízdu se však vydal až 29. června 2012, ovšem i potom se potýkal s problémy.[22] Vláček vyjíždí pětkrát denně v pracovní dny i o víkendu od městského informačního centra. Mezi jeho zastávky patří např. pivovar, gymnázium, vrch Karlov, zajíždí i do Konopiště.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Letiště Benešov.

U Benešova se nachází nevelké a neveřejné letiště, původně sloužící vojenským účelům.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium v Benešově
Integrovaná škola v Benešově

Mateřské školy:

  • MŠ Čtyřlístek
  • MŠ U Kohoutka Sedmipírka, MŠ Longenova
  • MŠ Karlov
  • MŠ Úsměv
  • MŠ Berušky

Základní školy:

  • ZŠ Dukelská
  • ZŠ Jiráskova
  • ZŠ Karlov
  • ZŠ Konopišťská
  • Základní umělecká škola Josefa Suka Benešov

Střední školy:

  • Gymnázium Benešov
  • Střední škola cestovního ruchu
  • Střední technická a integrovaná škola Černoleská
  • Střední ekonomická škola
  • Střední zdravotnická škola
  • Střední zemědělská škola
  • Střední odborné učiliště stavební

Ostatní:

  • Praktická škola Konopišťská
  • Vyšší odborná zemědělská škola
Muzeum umění

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Benešově je v provozu městská knihovna i kino, otevřeno je také Muzeum umění a pobočka Muzea Podblanicka, jež se obě nachází v secesním domě č. p. 74. Tento dům postavila v letech 1904–1905 podle projektu Marcela Dusila Okresní hospodářská záložna v Benešově. V roce 1992 zde byla veřejnosti zpřístupněna expozice věnovaná dějinám města a okolí, uměleckým památkám regionu a výtvarníkům, kteří zde působili.

V Benešově funguje i městské divadlo nebo kulturní dům Karlov. V letech 2011 a 2012 se zde pořádal hudební festival Sázavafest a v roce 2013 festival Let It Roll.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Zimní stadion v Benešově

V Benešově funguje několik sportovních klubů:

V Benešově se nachází zimní stadion, rovněž i fotbalové hřiště, sokolovna nebo plavecký stadion.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklistika – Městem vedou cyklotrasy č. 0063 Týnec nad Sázavou – Konopiště, č. 0064 Čerčany – Benešov – Konopiště, č. 0069 Benešov – Postupice – Vlašim, č. 0073 Benešov – Ostředek – Český Šternberk, č. 0076 Konopiště – Bystřice – Votice.
  • Pěší turistika – Územím města procházejí turistické trasy červená turistická značka Chocerady – Kozmice – Benešov – Konopiště – Neveklov, červená turistická značka Benešov – Postupice – Louňovice pod Blaníkem, červená turistická značka Konopiště – Poříčí nad Sázavou, zelená turistická značka Konopiště – Líšno, žlutá turistická značka Benešov – Konopiště – Týnec nad Sázavou.

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Část sídliště na Spořilově
Sídliště Na Bezděkově

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti spjaté s Benešovem[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Čech (1846–1908), básník, prozaik, novinář a cestovatel, rodák z Ostředku, čestný občan Benešova
  • Karel Vladislav Zap (1812–1871), historik a spisovatel, žil a zemřel v Benešově
  • František Veselý (1863–1935), český a československý advokát a politik, starosta Benešova
  • Josef Suk starší (1874–1935), hudební skladatel, houslista a pedagog, žil a zemřel v Benešově
  • Emil Artur Longen (1885–1936), dramatik, režisér, herec, spisovatel a malíř, studovat benešovské gymnázium, zemřel v Benešově
  • Ladislav Šíma (1885–1956), malíř, profesor benešovského gymnázia
  • Vladislav Vančura (1891–1942), spisovatel, dramatik, filmový režisér, studoval benešovské gymnázium
  • Vladimír Pičman (* 1935), básník, redaktor, překladatel, studoval benešovské gymnázium
  • Josef Topol (1935–2015), dramatik, básník, studoval benešovské gymnázium
  • Michal Viewegh (* 1962), spisovatel a publicista, studoval benešovské gymnázium

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Vratislav Preclík: "Návrat prezidenta Masaryka do vlasti právě před sto lety" (20.-21. prosince 1918), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen - prosinec 2018, roč.XXVI. čís. 124. ISSN 1210-1648, str. 5 – 13
  3. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 29–31. (česky a německy)
  4. STANĚK, Stanislav. Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Praha: [s.n.], 1973.
  5. Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 186, 193 a 551.
  11. Volby do zastupitelstev obcí 2014. Výsledky pro obec Benešov. iDNES.cz [online]. [cit. 2018-08-26]. Dostupné online. 
  12. ŠTINGL, Michal. Rada Benešova odvolána, novým starostou je Petr Hostek. ČtiDoma.cz. 2016-01-04. Dostupné online [cit. 2018-08-26]. (česky) 
  13. Rada města Benešov [online]. Město Benešov [cit. 2018-08-26]. Dostupné online. 
  14. Zastupitelstvo města Benešov [online]. Město Benešov [cit. 2018-08-26]. Dostupné online. 
  15. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-15]. Identifikátor záznamu 120775 : železniční stanice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  16. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 4. 
  17. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 2. 
  18. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-17]. S. 68, 69, záznam 1. Dostupné online. 
  19. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-17]. S. 68, 69, záznam 1-3. Dostupné online. 
  20. http://www.szdc.cz/provozovani-drahy/knizni-jizdni-rady-111211.html Archivováno 31. 5. 2012 na Wayback Machine Jízdní řád 2012
  21. O ekovláčku [online]. Technické služby Benešov [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  22. KŘEČKOVÁ, Martina. Benešovský ekovláček zatím moc cestujících nepovozil. Benešovský deník. 2012-07-02. Dostupné online [cit. 2019-04-28]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PROCHÁZKOVÁ, Eva. Benešov. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2005. 81 s. ISBN 80-7185-728-9. 
  • PELÍŠEK, Jaroslav. Benešov: „nejen“ město v podzámčí. 1. vyd. Benešov: Město Benešov, 2013. 99 s. ISBN 978-80-260-5254-8. 
  • KOVAŘÍK, Václav. Benešov – příroda. 1. vyd. Benešov: Město Benešov, 2014. 175 s. ISBN 978-80-260-7231-7. 
  • HORÁČEK, Michal. Benešov technický a industriální. 1. vyd. Benešov: Muzeum Podblanicka, 2017. 309 s. ISBN 978-80-86452-32-6. 
  • TYWONIAK, Jiří. Benešov a Konopiště v minulosti. 2. vyd. Benešov: Městský úřad v Benešově, 1993. 337 s. 
  • KOS, Petr. Cvičiště Benešov – vstup zakázán!!. 3. vyd. Postupice: Posázaví, 2012. 205 s. ISBN 978-80-87684-11-5. 
  • VLASÁK, Antonín Norbert. Okres Benešovský. Nástin statisticko-historický. Praha: Fr. A. Urbánek, 1874. 140 s. Dostupné online. 
  • VLASÁK, Antonín Norbert. Ze starých dějin města Benešova. Archeologicko-historický nástin. Benešov: vl. nákl., 1898. 68 s. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]