Sázava (okres Benešov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o městě v okrese Benešov. Další významy jsou uvedeny na stránce Sázava (rozcestník).
Sázava
řeka Sázava a Sázavský klášter
řeka Sázava a Sázavský klášter
Znak města SázavaVlajka města Sázava
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0201 534382
Pověřená obecSázava
Obec s rozšířenou působnostíBenešov
Okres (LAU 1)Benešov (CZ0201)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 748 (2021)[1]
Rozloha20,41 km²
Nadmořská výška282–456 m n. m.
PSČ285 06
Počet částí obce5
Počet k. ú.5
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Sázava
nám. Voskovce a Wericha 356
285 06 Sázava
urad@mestosazava.cz
StarostaIng. Ivan Koldcsiter
Oficiální web: www.mestosazava.cz
Sázava
Sázava
Další údaje
Kód obce534382
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sázava (německy Sasau) je město s bohatou historií a památkami ležící v zachovalé přírodě v údolí na pravém břehu stejnojmenné řeky. Patří do okresu Benešov ve Středočeském kraji, leží asi 24 km severovýchodně od Benešova a asi 50 km jihovýchodně od Prahy. Dálnice D1 Praha – Brno (exit 34) je necelých 10 km. V roce 1997 Sázava získala statut města. Katastrální území města zahrnuje Sázavu, Černé Budy a přilehlé vesnice Bělokozly, Čeřenice a Dojetřice. Žije zde přibližně 3 700[1] obyvatel.

Nejvýznamnější památkou je bývalý benediktýnský klášter na pravém břehu řeky, který byl založen v 11. století. Sázava proslula i sklárnami se světovou značkou Kavalier (od roku 2009 Kavalierglass).

Městský znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Český heraldik Jiří Louda v roce 1997 vytvořil pro Sázavu městský znak a vlajku v souvislosti se získáním statutu města. Ve znaku se nacházejí modré vlny jako symbol řeky, červená věž kostela sv. Prokopa se čtyřmi červenými gotickými oblouky nedostavěného trojlodí jako symbol kláštera, černá benediktýnská kápě symbolizuje mnišství a zlatá berla odkazuje na opatství. Vlajku tvoří tři zvlněné barevné pruhy (bílá nahoře, červená uprostřed, modrá dole).[2]

Základní geografické údaje[editovat | editovat zdroj]

Zeměpisná poloha města[editovat | editovat zdroj]

Město Sázava leží v oblasti Středočeské pahorkatiny u hranic s Českomoravskou vrchovinou na hranicích Benešovské a Vlašimské pahorkatiny a na okraji Kutnohorské plošiny. V Benešovské pahorkatině se nachází v podcelku Dobříšské pahorkatiny v okrsku Divišovské vrchoviny a ve Vlašimské pahorkatině v podcelku Mladovožické pahorkatiny a okrsku Kácovské pahorkatiny.[3] Nejvyššími body na území města jsou vrch Na sedlišti (456 m n. m.) a Vlkančický kopec (441,4 m n. m). Nejníže položeným bodem je místo, kde řeka Sázava opouští hranice města – Plužiny (282 m n. m.).[4]

Umístění města v krajině[editovat | editovat zdroj]

Řeka Sázava s regulační hrází a alejí s pohledem na klášter a na nezastavěnou část v centru města.

Sázava se nachází ve skalnatém údolí v meandru řeky. Město je obklopeno hustými lesy, hřebenem Na Davídkách a Krkavčími skalami na pravém břehu řeky. Levý břeh lemují strmé stráně a skály nad Sedlištěm, nad Vosovkou a nad Plužinami.

Ve městě i okolí byly postupně vysazovány lípy. Některé tu stojí stovky let a jsou chráněnými památnými stromy. Po roce 1918 bylo vysazeno mnoho dalších lip jako stromů republiky.

V roce 2018 bylo vysázeno na 100 lip do jednořadých alejí podél pěší zóny nebo do skupin na prostranstvích.

Řeka Sázava[editovat | editovat zdroj]

Pohled z kopce Skřivánek. Vpravo areál skláren, uprostřed Sázavský klášter, v pozadí část Černých Bud a Vlkančický kopec.

Řeka Sázava měří od pramene k soutoku 225,9 km. Pramení ve Žďárských vrších a ústí do řeky Vltavy jako její největší pravostranný přítok. Ve střední části toku vytváří řeka výrazné meandry. První písemná zmínka je v latinských pramenech z roku 1045 "flumen ZAZOA", v roce 1273 flumen ZAZAUA, v roce 1362 aqua de ZAZAUIA a SASSAWA z roku 1481.[5]

Sázava jako praslovanské jméno může být odvozeno od slovesa „sázeti“ a označovat řeku usazující hodně nánosu, tj. usazující se.[6]

Řeka je na několika částech chráněným biotopem a evropsky významnou lokalitou s výskytem vzácné škeble ploché, okružanky říční, velevruba tupého a hořavky duhové.

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Národní Rezervace Ve Studeném leží na levém břehu řeky Sázavy asi 2 km po proudu od města. Chráněnou rezervací byla vyhlášena 19. 3. 1935 a tím se stala jedním z nejstarších chráněných území ve středních Čechách. Celková výměra území je 42,28 ha. Rezervace chrání přirozené lesní porosty tvořené převážně bučinami a suťovými lesy. Je útočištěm ohrožených druhů živočichů, rostlin i hub.[7]

Na levém břehu řeky, jihovýchodně od města, se nachází přírodní rezervace Posázavské bučiny, která chrání soustavu přirozených pralesů a rozkládá se na rozloze 21,13 ha. Součástí rezervace je i lokalita Bílý kámen, pojmenovaná dle naleziště bílého mramoru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město Sázava na Müllerově mapě Čech z roku 1720, detail mapového listu č. 13

První stopy osídlení se objevují na místě brodu přes řeku Sázavu a sahají od doby neolitu, přes dobu eneolitu, dobu římskou a slovanské osídlení až do současnosti. Na Bílém kameni u Sázavy se již v době eneolitu těžil za pomoci kamenných nástrojů krystalický vápenec. Vytěžený mramor se upravil do polotvarů, poté byl převezen do sídlišť, kde byl opracováván do ozdobných předmětů. Nalezené kamenné náramky a korálky patří k nejstarším evropským příkladům pravěké těžby. Byly nalezeny až 400 km od lomu, což poukazuje i na pravěké obchodování. Ve 30. letech 20. století se na Bílém kameni prováděl výzkum pod vedením Karla Žebery.[8]Bylo objeveno mnoho lomových jam a kamenných nástrojů především z amfibolitu.[9][10] Vápencové lomy se využívaly ještě v 1. polovině 20. století. Na Krkavčích skalách nad pravým břehem řeky byla zaznamenána i opevněná sídliště Řivnáčské kultury (zač. 3. tis. př. Kr.). Z období germánského osídlení se Na Křemelce nalezlo i několik žárových hrobů.[4] Na území obce se našlo slovanské hradiště z 8. a 9. století – Na Šancích.[11] Ještě dnes zde můžeme pozorovat mohutné valy, příkopy a zbytky přístupových cest. Na druhé straně řeky směrem k vesnici Mělník jsou patrné pozůstatky mohylového pohřebiště z 2. pol. 9. století.[12] V Sázavě se vystřídala řada archeologů, kteří přinesli nové poznatky o historii kláštera, města i okolí. Květoslava Reichertová[13] odkryla pozůstatky kostela sv. Kříže v klášterní zahradě, Petr Sommer zdokumentoval nejstarší části klášterního kostela a Josef Bubeník[14], Jiří Bernat[15] a Milan Štědra[16] zmapovali hradiště – nejstarší osídlení v okolí Sázavy.

Sázavský klášter s částí zástavby rodinných domů v Černých Budech. V pozadí panelové sídliště, kulturní dům a sklárny Kavalierglass.
Pohled z neorenesanční věže Sázavského kláštera na Černé Budy. Vpravo Vlkančický kopec.

Přechod přes řeku, úrodná půda a údolí chráněné příkrými svahy bylo v 11. století ideálním místem k založení slovanského kláštera. Staroslověnský jazyk byl užíván při bohoslužbách a v písemnictví až do roku 1096. Klášter podporoval přemyslovský kníže Oldřich a později i jeho syn Břetislav I. Ve 13. století, po kanonizaci opata Prokopa, benediktýnští mniši založili na levém břehu řeky osadu Sázava s kostelíkem sv. Martina, odtud pochází první písemná zmínka o městě a o faráři z kostela sv. Martina v Sázavě (1405). V té době zde žili zejména řemeslníci a obyvatelé pracující pro klášter.[11] Díky neustálému budování a dostavování kláštera rostla i koncentrace obyvatel. Důležitá vývojová etapa přišla ve 14. století a to s příchodem gotického slohu. Kamenná románská bazilika podlehla gotickým přestavbám a klášter v nových úpravách získal nepřehlédnutelný vzhled.

Začátek 15. století se nesl v duchu husitských válek. Vojska Pražanů, která táhla v roce 1421 přes Sázavu, nevypálila ani město ani klášter, avšak vyhnala mnichy a zabránila dostavbě monumentálního gotického chrámu s halovým trojlodím i celkovému rozvoji města. Na dvě stě let, až do konce 17. století, klášter chátral v rukou světských pánů z Kunštátu, Švihovských a Valdštejnů. Během tohoto období došlo k velkému poškození až zhroucení částí klášterního areálu. Z rozpadlé krypty kostela byly v roce 1588 vyzdviženy údajné ostatky sv. Prokopa a převezeny do kaple Všech svatých na Pražském hradě.[17] V polovině 17. století skončilo období třicetileté války, přesto se lidé stále potýkali s požáry, povodněmi, chudobou, přetrvávající neúrodou, hladem a nemocemi.[18] S nástupem baroka byly opraveny a nově zaklenuty zborcené části kostela a téměř celý středověký areál kláštera získal nový vzhled. V městečku mniši budovali lázně a současně se prohlubovala a opět stoupala úcta ke sv. Prokopu. Proto se v okolí Sázavy stavěly drobné sakrální stavby jako boží muka, kapličky či studánky. Přicházející poutníci byli zdrojem vítaného příjmu.

V roce 1746 vznikl při obnovovacích pracích v klášteře požár, jehož následky se podařilo díky darům dobrodinců odstranit. Následně přišlo v roce 1785 rozhodnutí císaře Josefa II. o zrušení kláštera.[19] Cennosti a listiny byly z kláštera odvezeny do Prahy na kamerální úřad, další věci byly rozprodány v dražbě a statky byly odevzdány Náboženskému fondu (1803). Bývalý klášterní kostel Panny Marie a sv. Jana Křtitele se stal farním a nově byl zasvěcen sv. Prokopu. V roce 1809 přešla Sázava ve veřejné dražbě do světských rukou rodiny Tiegelových. V roce 1869 klášter koupil pán z Neuberka, který neorenesančními úpravami setřel sakrální charakter klášterních budov. V roce 1951 převzal stát správu Sázavského kláštera a od roku 1962 je areál národní kulturní památkou.[17]

Sokolovna v Černých BudechPrvní republika, autor: Rudolf Riegr

V první polovině 19. stolení založil František Kavalír Svatoprokopskou sklářskou huť u mlýna na Kácku. Při huti vznikla i samostatná sklářská osada. Později byly postaveny další sklářské modernější hutě František, Josef a Vladimír. Sázavské hutě užívaly jako palivo hlavně dřevo, které bylo těženo v okolních lesích. Spotřeba dřeva byla velká, proto se dopravovalo pomocí vorů po řece ze Šternberského panství. Sklářská technologie se stále vyvíjela a zdokonalovala, sklárny se rozrůstaly. Svatoprokopská huť i huť Vladimír padly za oběť při přestavbách velkého moderního závodu a při zavedení dopravní vlečky. Ta se od roku 2002 už nevyužívá.

Počátkem 20. století se začala zlepšovat infrastruktura např. stavbou železnice (ing. Antonín Mladějovský) či odstřelem části Krkavčí skály, což otevřelo novou a bezpečnou cestu na Prahu.[20] V roce 1901 došlo ke slavnostnímu otevření Posázavské dráhy Kolín - Čerčany. Vybudované nádraží a trať byly pro Sázavu značnou výhodou. Sklárny zjednodušily dovoz surovin i vývoz produktů, stoupal turistický ruch.

Hlídala se výška hladiny řeky. Z dochovaných povodňových značek je patrné, že se Sázavou prohnalo několik velkých a ničivých povodní (1845, 1862, 1891).[21] Velká voda často strhávala dřevěný most. Upravilo se proto řečiště a zpevnily se břehy, což umožnilo v roce 1905 dostavět dlouho očekávaný ocelový most.

Vpravo Černé Budy a klášter, uprostřed regulace řeky a nový most, v pozadí sklárenské komíny, vlevo stará Sázava s kostelem sv. Martina, v popředí již vybudovaná trať. Autor: Rudolf Riegr, První republika

Po válce se městečko dočkalo elektrifikace (1928). Velká hospodářská krize (1929) poznamenala sklárny i drobné řemeslníky. Začal se rozvíjet kulturní život a Sokolská jednota postavila na pravém břehu řeky velkou sokolovnu. V městysi Sázava (přísl. Černé Budy, 1520 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[22]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, sbor dobrovolných hasičů, 3 výrobny cementového zboží, cihelna, 2 výrobci čepic, elektrotechnický závod, továrna na vinné destiláty a likérové speciality Václav Souček, 2 mlýny, pila, stáčírna lahvového piva, 2 výrobci prádla, Kavalierovy sklárny, stavitel, 2 výrobci obuvnických svršků, velkostatek.
  • Služby (výběr): 2 lékaři, bio Sokol, 2 cukráři, dekorace, 2 drogerie, hodinář, 6 hostinců, hotel Sázava, kapelník, knihař, kožišník, lékárna, 2 malíři, obchod s obuví Baťa, 3 porodní asistentky, radiopotřeby, 5 řezníků, 2 sedláři, 10 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna v Zásmukách, Spořitelní a záložní spolek pro Sázavu, tesařský mistr, 4 zahradnictví, zednický mistr, zubní ateliér.

Ve 30. letech se v Sázavě budovala i kanalizace, na Bílém kameni a v klášteře probíhal rozsáhlý archeologický výzkum a dále se regulovala řeka. Současně se vyhrocovaly vztahy mezi Československem a Německem, v roce 1938 byla vyhlášena úplná mobilizace a do Sázavy byla přidělena četa vojáků, kteří hlídali přístupové cesty do města.[23] V protektorátě sklárna začala omezovat výrobu, snižovaly se příděly potravin i oblečení. Městečko dostalo německý název Sasau a Černé Budy Klostrdorf. V roce 1941 byli ze Sázavy odvlečeni všichni Židé (32 lidí). Němci rozpustili benediktýnský řád a majetek kláštera byl zabaven. V roce 1945 se stala Sázava azylem německých civilistů a českých uprchlíků.[24] Sklárny se rychle dokázaly přizpůsobit potřebám válečného trhu. Ukončila se výroba laboratorního skla a zavedla se výroba obalového a konzervového skla. Pro udržení provozu skláren bylo zapotřebí mnoho pracovních sil, díky tomu nebylo tolik lidí nasazeno do německé říše.

Po druhé světové válce došlo ke znárodnění skláren, kapacita závodu nestačila a nastala nová etapa rozvoje a výstavby, která trojnásobně zvýšila výrobu. Sklárny i celá Sázava se socialisticky rozrůstala. Po sametové revoluci došlo k dalším výstavbám a opravám, přes řeku byla položena nová lávka pro pěší, zavedl se plyn a kanalizace a sklárny se staly akciovou společností. V roce 1997 získala Sázava status města a v roce 1999 došlo k výstavbě nového náměstí Voskovce a Wericha.

Kulturně-historické události a tradice[editovat | editovat zdroj]

Sázava je neodmyslitelně spjata s vodáctvím a trempinkem, který má kořeny na počátku 20. století. Konají se zde nejrozmanitější sportovní, hudební i divadelní akce např.:

  • Svatoprokopská pouť – Sázavský klášter je poutním místem. Každoročně do kláštera míří poutníci a různá procesí oslavující Prokopovo svatořečení. Římskokatolická farnost v Sázavě koná v tento čas poutní bohoslužby. Na svátek sv. Prokopa (4. července) se koná na prostranství pod klášterem slavná svatoprokopská světská pouť s mnoha atrakcemi a stánky.
  • Sokol a TJ Kavalier – Jednota Sokol měla v Sázavě tradici již od roku 1910, zajišťovala kulturní dění v obci. V roce 1966 byl Sokol Kavalier přejmenován na TJ Kavalier a stále pokračuje zejména v pořádání sportovních kroužků a závodů pro veřejnost.
  • Masopust – tradiční průvod masek, který prochází městem a o kterém se zmiňují již staré kroniky. Tuto tradici udržoval spolek Obec baráčníků, pak ji převzalo město ve spolupráci se základní školou a divadelním souborem. Průvod vychází v čele s kapelou přímo z nádvoří kláštera a končí na náměstí V+W, kde porota vybírá ty nejlepší masky. Na akci se podílí nejen město, ale i ochotnický divadelní spolek a Obec baráčníků.
  • Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava – Samotný soubor je v kronikách zaznamenán již od roku 1897 jako Ochotnický kroužek. Činnost ochotníků doplňovali hráči na drnkací nástroje tzv. "tamburaši". Divadelníci od roku 2000 pravidelně pořádají reprezentativní přehlídku amatérských hudebních divadel nazvanou Voskovcova Sázava.[25]
  • Voskování – rozhlasový pořad Českého rozhlasu, který se několik let od roku 1998 pravidelně natáčel v prostorách kulturní síně U Martina. Hostem pořadu byl nespočet známých osobností ze světa kultury i politiky. Řada témat se vztahovala k výročí narození Jiřího Voskovce.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Sv. Prokop, světec, patron České země, mnich, poustevník a první opat Sázavského kláštera. Narodil se v Chotouni na konci 10. století a zemřel v Sázavském klášteře 25. března 1053. Byl svatořečen v Římě v roce 1204. K Prokopovi se váže silný náboženský kult. Mnoho legend vypráví o Prokopovi a jeho životě, o založení kláštera, o souboji s tisíci démony, o tzv. Čertově brázdě i o světcových zázracích.
  • Mnich sázavský – kronikář, který popisuje politické i kulturní dění 13. století, autor tzv. Kroniky mnicha sázavského, kde můžeme čerpat informace o životě sv. Prokopa a o založení Sázavského kláštera i jeho osudech. V 70. letech 12. století doplnil mnich sázavský Kosmovu kroniku českou.
  • Jiří Voskovec, herec a sázavský rodák
  • Soběslav Hyppolit Pinkas, dědeček Jiřího Voskovce, si nechal u Čertovy brázdy postavit chalupu.
  • Otomar Korbelář – hudebník, herec, režisér a ředitel divadla
  • Rodina Kavalírova – František Kavalír založil sklárny, jeho žena Antonie Kavalírová sepsala knihu "Paměti babičky Kavalírové" a její dcera, básnířka Anna Kavalírová (Fričová) se stala ženou Josefa Václava Friče.
Pamětní deska na náměstí Voskovce a Wericha. Autor: Laco Sorokáč

Urbanisticko-architektonická skladba města Sázavy[editovat | editovat zdroj]

Městečko Sázava na levém břehu řeky s novou sklářskou hutí Františka Kavalíra. Císařské mapy z roku 1841.
Černé Budy s klášterem na pravém břehu řeky Sázavy. Císařské mapy z roku 1841.

Současné město je složeno ze tří původně samostatných částí: Z osady Černé Budy s klášterem sv. Prokopa, z městečka Sázava s kostelem sv. Martina a ze sklářské kolonie kolem kavalierovských hutí na levé straně řeky.

Půdorysná a prostorová kompozice[editovat | editovat zdroj]

Město Sázava, výřez z topografické mapy z roku 1955.
Město Sázava, výřez z topografické mapy z roku 1960.

Sázava je prastaré slovanské sídlo. Zejména klášter z počátku 11. století je nejvýznamnějším a nejvýraznějším architektonicko-urbanistickým komponentem celého hlubokého údolí. Jeho areál se rozkládá na trojúhelníkové terénní skalnaté ostrožně, která se vypíná na ostrém terénním zdvihu nad pravým břehem řeky Sázavy, jako doznění táhlého svahu kopce zvaný Veletín. Tam při klášteře vznikla i osada Černé Budy, zemědělská lokalita s malými usedlostmi. Klášter a kostel byly zprvu postaveny ze dřeva. V roce 1070 byla vysvěcena první kamenná tetrakonchální stavba kostelíku sv. Kříže v laické osadě severně od kláštera. Románské stavby byly na konci 13. století goticky přestavovány a následovalo opevňování celého komplexu.[26] Celý klášterní komplex je výsledkem složitého seskupení mnoha přestaveb a proměn.[19] Ve 13. století bylo na levém břehu řeky Sázavy, na ostrožně nad Dojetřickým potokem, založeno trhové městečko s protáhlým obdélným náměstím a kostelem sv. Martina. Na přelomu 15. a 16. století páni z Kunštátu vybudovali v areálu kláštera tvrz, která se nedochovala. Až v období baroka se klášteru dostala potřebná péče a opravy. V 18. století benediktýni založili malé lázně na levém břehu řeky. Klášter, který byl v roce 1785 zrušen, sloužil od počátku 19. století jako zámecké sídlo. Ve 2. polovině 19. století byl neorenesančně přestavěn.[26]

Černé Budy i městečko Sázava byly až do 18. století spíše malými sídlišti. Až v 1. polovině 19. století se začal zvětšovat počet drobné domkářské zástavby. Mapa stabilního katastru z roku 1841 zachycuje urbanistický vývoj již s novou sklářskou hutí Františka Kavalíra, která byla postavena u mlýna Na Kácku. Mlýn byl několikrát zbourán a přestavěn. Konečnou podobu mu vtiskla přestavba z roku 1878. Později byl mlýn Františkem Křižíkem přebudován na elektrárnu pro sklářskou huť. Sklárny měly značný vliv na růst a rozvoj města.[26] Požár roku 1848 zpustošil téměř celé městečko. Většina lidových a roubených staveb shořela, byl velmi poničen kostel sv. Martina i škola. Obnova domků se nesla již v modernějším stylu 50. a 60. let 19. století. Město se stalo oblíbeným rekreačním letoviskem. První sázavská vila byla nazvána Prokopka, následovala stavba honosné Bízkovy vily s rybníčky a vinicemi a pak mnoho dalších. Nad zámeckým jezem se vybudovalo i koupaliště.[20]

Začátkem 20. století, se zavedením železnice, vzrůstal počet obytných domků i vilek. Zástavba vyplňovala proluky a prázdné plochy mezi sklárnami, nádražím a městečkem.

Při stavbě nového ocelového mostu se upravovalo řečiště Sázavy a zalesňovaly se stráně nad řekou. Koryto řeky se přesunulo více vlevo, strana nábřeží byla zpevněna a působila jako protipovodňová hráz. Velká regulace toku značně změnila vzhled obcí Černé Budy a Sázavy.[27]

V roce 1920 Sokolská jednota začala budovat nákladnou stavbu sokolovny s cvičištěm. V ulici Ivana Javora, ve vilové čtvrti Na Křemelce, byla v roce 1930 postavena avantgardní patrová letní vila od architekta K. Stráníka (čp. 177). V letech 1939–1941 byl u nového mostu vystavěn moderní funkcionalisticko – konstruktivistický kostel církve Československé husitské, Sbor opata Prokopa.[26]

V poválečném období se Sázava socialisticky rozrůstala podle vypracovaného směrného územního plánu, který určil základní formu nové výstavby. Byl postaven kulturní dům a sklárny Kavalier rozšiřovaly, modernizovaly a ekologizovaly celý závod. Vedle starší cihlové třípodlažní bytové výstavby situované v bezprostřední blízkosti skláren se začalo stavět sídliště z devítipodlažních železobetonových budov na principu hřebínkového řazení. Následovala výstavba Drábovy zahrady a dalších šestipodlažních obytných budov. Tím byla dokončena první fáze nové výstavby Sázavy na levém břehu (autor projektu Ing. arch. Radim Dejmal).[19] Současně s bytovou výstavbou byla budována občanská vybavenost – zdravotní středisko a obchodní dům Zář, opět podle návrhu Ing. arch. R. Dejmala.[19] V Černých Budech se rozvíjela výstavba zejména rodinných domků a chatek. Rekreační chatky vyrůstaly i v okolí městečka a podél řeky. Pod jezem v Hutích se vybudovala kovová lávka pro pěší. V 70. letech 20. století byl stržen starý ocelový most, nahradil ho nový železobetonový. Z rampy původního mostu se stal parčík s vyhlídkou na řeku a na klášter.[28] Pod zámkem byl přebudován původní jez. Stoupal počet obyvatel.

Sklárny se svým neustálým rozvojem potřebovaly další pracovní síly, ale kapacita stavebních ploch byla vyčerpána. Začalo se uvažovat o další a razantnější výstavbě na území Černých Bud, které se přímo vázalo k areálu kláštera. Byla proto v roce 1972 katedrou teorie a vývoje architektury Stavební fakulty ČVUT zpracována historicko-kompoziční studie, která měla řešit úplnou přestavbu stávající výstavby. Autorem studie byli Ing. arch. Svatopluk Voděra[29] a doc. Ing. arch. M. Zachystal CSc. Byl vypracován i podrobný stavebně historický a stavebně technický posudek dosavadní zástavby Černých Bud.[19] Studie nebyla realizována.

Náměstí Voskovce a Wericha s kašnou. Vlevo dům MÚ Sázava a Česká pošta, uprostřed Kulturní dům, v pozadí paneláková zástavba.

V roce 1976 bylo kolem kláštera vyhlášeno památkové pásmo. V roce 1997 Sázava získala statut města. Ve středu panelové zástavby bylo vybudováno v roce 1999 náměstí Voskovce a Wericha podle arch. Zdeňka Žilky a Františka Pospíšila. Náměstí se stalo výrazným atributem města. Do spodní části náměstí se v roce 2000 postavila žulová fontána s motivem románské tetrakonchy. V centru náměstí byla na dlažbu umístěna pamětní bronzová deska Voskovce a Wericha od akademického sochaře Laca Sorokáče.[27]

V dalších letech se s centrem propojily Černé Budy postavením pěší lávky. Na levém břehu, v meandru řeky proti klášteru, byl vybudován krajinářský park Havránka, přírodní lokalita v centru Sázavy. Tento prostor byl v roce 2005 rozsáhle upraven, vytvořily se tůně a ostrůvky. Po dokončení se otevřel veřejnosti. Stal se útočištěm mnoha živočichů a dokonce zde hnízdí i ledňáček říční. Areál barokního panského statku, mlýna a pivovaru, ležící při jižní patě klášterního kopce je v soukromém vlastnictví a chátrá. Mezi mostem, řekou a klášterem se nachází poslední nezastavěná plocha, střed města, cenný krajinný prvek a zároveň možná výzva pro citlivou urbanizaci, která by ale musela splňovat ta nejnáročnější urbanistická a architektonická kritéria.[26]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Bývalý pivovar se Sázavským klášterem
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Sázavě (okres Benešov).
  • Sázavský klášter byl založen na začátku 11. století knížetem Oldřichem a svatým Prokopem. Klášter rozvíjel slovanskou liturgii, užívala se staroslověnština, ve které byla sepsána řada náboženských a historických textů. V roce 1785 císař Josef II. klášter zrušil. Světští pánové klášter přestavěli na zámek v klasicistním stylu. V roce 1940 proběhla oprava celého komplexu. V kapitulní síni byly odkryty výjimečné středověké nástěnné malby zobrazující motivy ze života Panny Marie (Madona v naději, Madona Sázavská...). Do správy státu se klášter dostal v roce 1951[17] a od roku 1962 se stal národní kulturní památkou. Klášterní kostel a gotické torzo prošly rozsáhlou památkovou obnovou (2018-2021).[1]
  • Základy kostela svatého Kříže se nacházejí v zahradě areálu Sázavského kláštera. Jedná se o zbytky románského kostela sv. Kříže z 11. století ve tvaru tetrakonchy, které objevila archeoložka Květoslava Reichertová v 70. letech 20. století.
  • Kostel svatého Martina: Byl postaven ve 13. století na levém břehu řeky pravděpodobně jako jednolodní gotický kostel zasvěcený sv. Martinovi. Na přelomu 13. a 14. století do areálu kostela byla přemístěna část sídliště laických služebníků z kláštera a založena osada. V 18. století byl kostelík po požáru barokně přestavěn. V 80. letech 20. století prošel opravami a byl přebudován na koncertní a výstavní síň. Zachoval se pozdně gotický portál z červeného pískovce, který slouží jako vstup do areálu. Součástí kostela je klidová relaxační zóna vzniklá ze zrušeného hřbitova s barokní šestibokou kostnicí. V areálu u jižní hradby se nachází hrobka malíře S. H. Pinkase s náhrobní deskou od sochaře Bohumila Kafky.[4]
    Kostel sv. Martina, pohled z Benešovské ulice.
  • Kostel Opata Prokopa (využíván k bohoslužebným účelům Církví československou husitskou).
  • Lom Bílý kámen: Pravěký lom krystalického vápence a patří k nejstarším evropským příkladům pravěké těžby.
  • Na ostrožně nad jihozápadním okrajem města se dochovaly pozůstatky raně středověkého hradiště u Dojetřic.
    Sklárny Kavalierglass, vrátnice a administrativní budova.
  • Sklárny Kavalierglass – Nejstarší huť, zvaná Svatoprokopská (huť se nedochovala, na místě je jen kamenný pomník), byla založena v roce 1837 českým sklářem Františkem Kavalírem. Podařilo se mu vyvinout chemicky a tepelně odolné sklo, které brzy proslulo v celé Evropě. Pokračovateli Františka Kavalíra byli jeho 3 synové. Antonín Kavalír vyvinul speciální odolné laboratorní sklo UNEXCELLED, Josef Kavalír vybudoval v Sázavě druhou huť zvanou František s moderním plynovým vytápěním a Vladimír Kavalír s Josefem postavili již třetí sklářskou huť Josef. Sklo se vyvíjelo a sklářské hutě se dál rozšiřovaly. Začátkem 20. století sklárna uvedla první borokřemičité laboratorní sklo Palex, kterým si udržela přední postavení na trhu. Sklárna ustála válečné období i hospodářskou krizi díky výrobě domácenského varného skla. V 50. letech byla vyvinuta další borokřemičitá skla SIAL a SIMAX. V 70. letech 20. století sklárny prošly velkou rekonstrukcí a modernizací. Výroba se zautomatizovala, začalo se tavit v elektrických pecích, na trh byly uvedené varné domácenské lisované a foukané výrobky ze SIMAXU a tím prudce stoupla produkce skla i jeho vývoz. V roce 1983 Sklárny Kavalier získaly velmi lukrativní zakázku na realizaci obkladových stěn dvou stanic pražského metra a také zakázku na skleněné bloky pro stavbu Nové scény Národního divadla v Praze. Sklárny Kavalier se v roce 2009 přejmenovaly na Kavalierglass, a.s..[30][2]
Centrum sklářského umění – Huť František v Sázavě
  • Ze staré hutě František, která je od roku 2010 zapsána na seznam kulturního dědictví, vybudovala Nadace Josefa Viewegha Centrum sklářského umění Huť František se stálou expozicí skleněných plastik českých i světových výtvarníků ze sbírky Mezinárodních sklářských sympozií IGS.
  • Nivní louka Votočnice se nachází v zákrutu řeky Sázavy pod vyústěním Čertovy brázdy. Jsou na ní vybudovány 3 tůně. Nachází se zde cenný biotop s chráněnými živočichy a rostlinstvem. Podle legend se na louce Votočnici otáčel sv. Prokop se zapřaženým čertem při orání Čertovy brázdy. Loukou prochází i naučná stezka.
  • Čertova brázda je rokle s potokem či tektonický zlom, který vede ze Sázavy do Chotouně. Mohla být i pravěkou a raně středověkou obchodní stezkou vedoucí z Polabí přes Sázavu do jižních Čech.[4] Brázda je již z větší části zaoraná a špatně čitelná. Legendy vyprávějí, že Prokop zapřáhl čerta a vyoral s ním tuto brázdu.
Výklenková kaplička z 1. pol. 18. století s vyobrazením sv. Prokopa se spoutaným čertem.
  • Drobné sakrální objekty, např. studánka v Lázních, kaplička sv. Jana Nepomuckého, kaplička sv. Anny, kaplička v Čertově brázdě a Pyskočelská kaplička sv. Prokopa, celá řada křížků a Božích muk, např. kamenný kříž u kostela sv. Martina z roku1860. Většina objektů byla postavena po oživení kultu uctívání sv. Prokopa v 18. století.
Pomník obětem 1. a 2. světové války v Sázavě. Nachází se na prostranství mezi Benešovskou ulicí a Prokopovým nábřežím.
  • Pamětní deska Jaroslava Vedrala Sázavského je umístěna v Benešovské ulici – na budově dětského domova.[3]
  • Pomník obětem 1. a 2. světové války.
  • Strom svobody vysadili učitelé a žáci ZŠ Sázava v roce 1968, je umístěn v Poznaňské ulici u ZŠ.[4]
  • Pomník básníka Ivana Javora je umístěn nad řekou Sázavou, za jezem, pod železniční tratí.
  • Pamětní deska faráře Jaroslava Bendla je umístěna na kostele sboru Českobratrské církve husitské na Prokopově nábřeží.
  • Pamětní deska Vladimíra Ptáčka je umístěna v lese u silnice směrem na Dojetřice. Vladimír Ptáček padl na konci 2. světové války po střelbě ustupujících německých vojáků.[31]
  • Pamětní deska Voskovce a Wericha je umístěna na náměstí V+W.

Zhodnocení města ve 21. století[editovat | editovat zdroj]

Pohled ze zelené klidové zóny ve středu města Sázava severně na statek a klášter.

S nástupem nového milénia se Sázava začala měnit. Stále se rozvíjí, obnovuje, vylepšuje a buduje i zachraňuje.

Město stále přitahuje pozornost nejen ve světě skla a turismu, ale také v možnostech jejího novodobého utváření, např.: nezastavěná plocha v podzámčí, prostor kolem Společenského domu nebo řešení rozhledny se staly výzvou mladým studentům Katedry urbanismu a místního plánování na Fakultě stavební ČVUT v Praze, kteří vytvořily návrhy urbanistického řešení centra města Sázavy.[32][5] Architekt Jan Špaček vytvořil projekt Pamětní síně Jiřího Voskovce, která by měla být umístěna v sázavském informačním centru v kulturním domě na náměstí V+W jako vzpomínka na nejslavnějšího rodáka.[33]

Sázavský klášter prošel první fází rozsáhlé rekonstrukce, při níž byl opraven kostel sv. Prokopa, gotické torzo a fara. Tato rekonstrukce proběhla s využitím dotací z evropských fondů. Oprava konventu, neorenesanční věže a zahrad je zahrnuta ve druhé fázi. Město Sázava s klášterem a celým okolím zaujalo tvůrce studia Warthorse Studio, kteří vytvořili v r. 2018 středověkou RPG PC hru Kingdom Come: Deliverance odehrávající se v tomto prostředí v období 15. století. Hra zaujala propracovanými PC rekonstrukcemi a láká mnoho nadšenců k porovnání PC prostředí se skutečností.

Sázava velkolepě vyřešila problém se stoletou vodou a nechala vybudovat protipovodňové hráze, které zpevňují levý i pravý břeh řeky. Stavba byla dokončena v roce 2018.

Připravuje se rozsáhlá úprava infrastruktury a to demolicí jediného velkého mostu a stavbou nového, přebudováním viaduktu v Benešovské ulici a rozsáhlou rekonstrukcí uhlířskojanovické silnice.[34]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Městem procházejí silnice II/110 Benešov – Ostředek – Sázava a II/335 Mnichovice – Sázava – Uhlířské Janovice – Zbraslavice.
  • Železnice – Město leží na železniční trati 212 Čerčany – Sázava – Zruč nad Sázavou – Světlá nad Sázavou. Je to jednokolejná regionální trať, doprava byla v úseku Čerčany–Kácov zahájena roku 1901. Na území města leží železniční zastávky Plužiny, Sázava zastávka, železniční stanice Sázava - Černé Budy a železniční zastávka Samopše.

Veřejná doprava 2021

  • Autobusová doprava – Městem projíždějí integrované autobusové linky: 382 - Praha Háje - Sázava, 421 - Kolín - Svojšice - Kouřim - Sázava, 770 - Uhlířské Janovice - Sázava - Benešov, 771 - Kácov - Rataje nad Sázavou - Sázava, 772 - Uhlířské Janovice - Úžice - Sázava, 773 - Sázava - Choratice - Sázava.[6]
  • Železniční doprava – Trať 212 - Čerčany - Světlá nad Sázavou

Turistika[editovat | editovat zdroj]

  • Cyklistika – Městem vede cyklotrasa č. 19 Havlíčkův Brod – Zruč nad Sázavou – Český Šternberk – Sázava – Týnec nad Sázavou – Davle.
  • Pěší turistika – Městem vedou turistické trasy: červeně značená trasa Čerčany – Chocerady – Sázava – Rataje nad Sázavou – Český Šternberk – Zruč nad Sázavou, modře značená trasa Český Šternberk – Bělokozly – Sázava – Konojedy – Jevany a zeleně značená trasa Kouřim – Sázava – Samopše – Český Šternberk.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Uhlířské Janovice[35]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Uhlířské Janovice
  • 1868 země česká, politický okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské Janovice
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské Janovice[36]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské Janovice[37]
  • 1945 země česká, správní okres Kutná Hora, soudní okres Uhlířské Janovice[38]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kutná Hora[39]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kutná Hora
  • 2000 Středočeský kraj, okres Benešov
  • 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Benešov

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Znak a vlajka města: Město Sázava. www.mestosazava.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  3. DEMEK, Jaromír. Hory a nížiny, zeměpisný lexikon. Praha: Academia, 1987. 584 s. 
  4. a b c d e Sázava a okolí, turistický průvodce. Sázava: Městský úřad Sázava, 2008. 68 s. 
  5. SVOBODA, Jiří. O původu názvů českých řek [online]. Cotios, 2011-09-08 [cit. 2021-08-14]. Dostupné online. 
  6. ŠMILAUER, Vladimír. O jménech našich řek. Naše řeč. 1946, roč. 30, čís. 9–10, s. 161–165. Dostupné online. ISSN 0027-8203. 
  7. Národní přírodní rezervace Ve Studeném [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-08-14]. Dostupné online. 
  8. ŽEBERA, Karel. RNDr. Karel Žebera, DrCs. [online]. Město Buštěhrad [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  9. ŽEBERA, Karel. Archeologický výzkum Posázaví : I. zpráva, neolitické a středověké vápencové lomy na Bílém kameni u Sázavy. Praha: vlastní náklad, 1939. OCLC 883305133 Zvláštní otisk z Památek archeologických (Skupina pravěká) XXXXI-1936/38. 
  10. BURGERT, Pavel; PŘICHYSTAL, Antonín; DAVIDOVÁ, Tereza. Nový výzkum pravěkých těžebních polí na Bílém kameni u Sázavy, okr. Benešov. Archeologické rozhledy. 2020, roč. LXXII, čís. 3, s. 349–378. Dostupné online. ISSN 0323-1267. 
  11. a b PLEVA, František. Sázava milovaná. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. ISBN 80-86559-38-6. 
  12. BERNAT JIŘÍ, Štědra Milan. Posázavská hradiště – nové nálezy a poznatky. Archeologie ve středních Čechách. 2005, roč. 9, čís. 1. 
  13. REICHERTOVÁ, Květoslava. Reichertová Květoslava [online]. Archeologický ústav AV ČR [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  14. BUBENÍK, Josef. Bubeník, Josef, 1942-2020 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Klasně [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  15. BERNAT, Jiří. AUTOR: JIŘÍ BERNAT [online]. Spolek Život v Hradci a okolí [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  16. ŠTĚDRA, Milan. Ocenění za celoživotní dílo [online]. Český svaz ochránců přírody Vlašim [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  17. a b c SOMMER, Petr; ROYT JAN, STECKER MARTIN. Sázavský klášter. první. vyd. Praha: NPÚ, 2013. 
  18. MAŠTALÍŘ, Jiří. Sázavsko – Dějiny, tradice, současnost. Sborník I. vyd. Město Sázava: Archa 90, 1993. ISBN 80-901117-3-4. 
  19. a b c d e VODĚRA, Svatopluk. Sázava nad Sázavou. Architektura ČSR. Roč. 1973, čís. 9. 
  20. a b MAŠTALÍŘ, Jiří. Sázavsko – Historie, tradice, současnost. Sborník II. vyd. Sázava: Město Sázava, 1994. ISBN 80-239-9519-7. 
  21. ELLEDER, Libor. Sázavsko – Historie, tradice, současnost. Sborník XIV. vyd. Sázava: Město Sázava, 2010. ISBN 80-901117-3-4. 
  22. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1523–1524. (česky a německy)
  23. MAŠTALÍŘ, Jiří. Sázavsko – Historie, tradice, současnost. Sborník VI. vyd. Sázava: Město Sázava, 1999. ISBN 80-239-9523-5. 
  24. MAŠTALÍŘ, Jiří. Sázavsko – Historie, tradice, současnost. Sborník III. vyd. Sázava: Město Sázava, 1995. ISBN 80-239-9520-0. 
  25. Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava [online]. DSJV Sázava [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  26. a b c d e KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI.díl. Praha: Nakladatelství Libri, 2004. 
  27. a b ŠTĚDRA, Milan. Sázavsko – Historie, tradice, soušasnost. Sborník XIII. vyd. Sázava: Město Sázava, 2007. ISBN 978-80-254-6652-0. 
  28. ŠTĚDRA, Milan. Sázavsko – Historie, tradice, současnost. Sborník XI. vyd. Sázava: Město Sázava, 2004. ISBN 80-239-9528-6. 
  29. VODĚRA, Svatopluk. prof. Ing. arch. Svatopluk Voděra, CSc. [online]. [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  30. WLASÁK, Otakar. Sázavsko – Historie, tradice, současnost. Sborník VII. vyd. Sázava: Město Sázava, 1999. ISBN 80-239-9524-3. 
  31. SÁZAVSKÉ LISTY, Petr Šibrava. Téma pietní. měsíčník sázavského regionu. Červen, roč. 2014, čís. 6. 
  32. SÁZAVSKÉ LISTY. Urbanistické řešení města – návrhy. měsíčník sázavského regionu. Leden, roč. 2021, čís. 1. 
  33. SÁZAVSKÉ LISTY. Ze života města. měsíčník sázavského regionu. Duben, roč. 2021, čís. 4. 
  34. SÁZAVSKÉ LISTY, Ing. Ivan Koldciter, IWE. Léto 2021. měsíčník sázavského regionu. Srpen, roč. 2021, čís. 8. 
  35. Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  36. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  37. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  38. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  39. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Demek, J.: Hory a nížiny, zeměpisný lexikon, Praha, Academia 1987.
  • Kolektiv autorů: Sázavsko – Historie, tradice, současnost, Sborníky 1, 2, 3, 6, 7, 11, 13, 14, Město Sázava 1993–2010.
  • Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. díl, Praha, Nakladatelství Libri 2004.
  • Pleva, F.: Sázava milovaná, Pelhřimov, Nová tiskárna Pelhřimov 2005.
  • Sommer, P.: Sázavský klášter, Praha, Unicornis 1996.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]