Sázavský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Sázavský klášter
Letecký pohled na areál kláštera s hospodářským dvorem
Světadíl Evropa
Stát Česko
Kraj Středočeský
Místo Sázava
Souřadnice
Sázavský klášter
Sázavský klášter
Kód památky 11746/2-1163 (PkMnMISSezObr)
Řád benediktinský
Založení 1032
Zrušení 1785
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Sázavský klášter je rozsáhlý areál bývalého benediktinského kláštera. Leží v městečku Sázava nad stejnojmennou řekou. V 11. století jej založil svatý Prokop a stal se centrem slovanské liturgie. Od konce 11. století zde sídlili mniši latinského ritu, klášter byl nově postaven goticky a přestavěn barokně. Klášter byl zrušen na konci 18. století a přestavěn na zámek.

Klášter spravuje Národní památkový ústav, klášterní kostel sv. Prokopa a faru užívá místní římskokatolická farnost. V klášteře je expozice historie kláštera a prostor pro kulturní aktivity. Klášter je chráněn jako kulturní památka[1] a v roce 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky.[2]

Historie kláštera[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatky kostela vysvěceného 1070

Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. U jeho zrodu stáli kníže Oldřich, pražský biskup Šebíř a (tehdy ještě poustevník) Prokop, kolem něhož se zde tvořila skupina následovníků již asi od roku 1009. Kníže Oldřich v roce 1032 tuto komunitu povýšil na benediktinský klášter. Sázavský klášter je považován za středisko slovanské vzdělanosti. Jeho zakladatel, Prokop, se snažil rozvíjet a uchovat cyrilometodějskou tradici. Hovoří o něm latinská Legenda o svatém Prokopu, v níž se objevuje téma zápasu české a německé kultury. Významnou roli hrály styky Sázavského kláštera s Kyjevskou Rusí. Podle legendy, která hovoří o založení kláštera na Sázavě, Prokop nabídl knížeti Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno. Za tento čin pomohl kníže Prokopovi založit klášter.

11. století byl klášter středem staroslověnské liturgie, ale již v roce 1096 byli mniši ze Sázavského kláštera definitivně vyhnáni a jejich knihy a veškeré spisy[3] zničeny. Klášter byl poté natrvalo předán benediktinům z Břevnova a pěstovala se zde nadále pouze latinská liturgie. Stavební rozmach je spojen se jménem opata Sylvestra (†1161), který byl krátce též pražským biskupem. Sázavský opat Sylvestr vynikl jako hospodář a položil základy klášterního komplexu v románském slohu.

Krátce po své korunovaci v roce 1203 se Přemysl Otakar I. snažil přesvědčit papeže Inocence III. o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a prohlášení Prokopa za svatého. Zatímco povýšení biskupství nebylo vyslyšeno, kanonizace svatého Prokopa proběhla v roce 1204. Počátkem 14. století za opata Matyáše byl rozestavěn nový kostel i klášter v gotickém slohu, stavba však byla přerušena husitskými válkami, kdy byli mniši dočasně vyhnáni (14201437) a část klášterního majetku přešla do rukou šlechty. Ke konsolidaci majetku a postavení kláštera došlo až v době rekatolizace Čech v 17. století. Za opatů J. P. Mannera a D. I. Nigrina proběhly stavební úpravy, které vyvrcholily v době Václava Košína. Během 17. a 18. století byl presbytář kostela přestavěn na nový barokní kostel a barokně přestavěny i klášterní budovy. Klášter byl zrušen roku 1785, kostel se stal farním a budovy kláštera proměněny na zámek, upravený do roku 1870 novorenesančně. Dnes se zde nachází expozice historie kláštera.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Barokní kostel na místě chóru a nedokončená gotická loď

Areál kláštera je rozdělen do dvou přiléhajících ohrazených částí, severní, kde stály první stavby kláštera, a jižní, kde byly od konce 11. století hlavní, postupně přestavované budovy kostela sv. Prokopa (původně Panny Marie a sv. Jana Křtitele), kláštera, fary a hospodářských budov.

V severní části se nachází odkryté základy a nízká část nadzemního zdiva nejstarších budov – kostela sv. Kříže vysvěceného roku 1070. Šlo o terakonchu, tj. centrální, čtvercovou stavbu se čtyřmi apsidami.

Archeologie[editovat | editovat zdroj]

Archeologický průzkum započal roku 1949 páter Karel Method Klement, roku 1950 zahájil systematický archeologický výzkum Archeologický ústav ČSAV, a to Ivan Borkovský. V letech 1960 - 1979 výzkum vedla Květoslava Reichertová, v letech 1980 - 1995 v něm pokračoval a dokončil jej Petr Sommer.

Dnešní uspořádání kostela a přiléhajícího čtvercového kláštera v jižní části vychází ze staveb budovaných již slovanskými mnichy v 11. století, dokončené po roce 1096 břevnovskými mnichy. Dnešní stavby pocházejí v jádru z gotické přestavby ze 14. století, viditelně zachované jen v podobě západní věže a jižní lodi nedokončeného chrámu. Chór kostela byl barokně přestavěn a vyzdoben do podoby dnešního kostela, stejně jako klášterní budovy, které byly ještě upraveny pro šlechtickou rezidenci ve stylu novorenesance. Užíval ji například Jan Norbert z Neuberka nebo Vilém Tiegel z Lindenkronu. Z 1. poloviny 19. století pochází figurální náhrobek rodiny Tiegelů z Lindenkronu od Václava Prachnera ve výklenku severně od kostela[4].

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvzácnější středověké prostory uvnitř kláštera patří kapitulní síň s gotickými freskami mariánského cyklu z 1. třetiny 14. století, mimo jiné unikátní Sázavská madona, výjev Kristova dětství, na němž matka vede za ruku a kárá malého Ježíše.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Na třech stranách dodnes fungující zvonice je jedna cihla s vytesanou hvězdou. Kdo najde všechny tři, tomu se prý splní přání.

Okolí kláštera[editovat | editovat zdroj]

Jeden kilometr severovýchodně od kláštera se nachází údolí zvané Čertova (Prokopova) brázda. Jeho dolní úsek lemuje jednoduchá a prostá křížová cesta, kterou vybudovali po roce 2000 členové řádu svatého Bazila Velkého. Zastavení tvoří dřevěné kříže s připevněným obrázkem.[5]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-19]. Identifikátor záznamu 131829 : Klášter Sázavský. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. Sázavský klášter [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. 
  3. KRÁLÍK, Oldřich. Sázavské písemnictví 11. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 93 s. (Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd). 
  4. Karel Král, Prachnerové a Tiegelové z Lindenkronu, in:Sázavsko. Historie - tradice - současnost. Městský úřad v Sázavě, 1999, s. 79-82
  5. Klášter Sázava: Okolí kláštera.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRÁLÍK, Oldřich. Sázavské písemnictví 11. století. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 93 s. (Rozpravy ČSAV. Řada společenských věd). 
  • REICHERTOVÁ Květa, DVOŘÁKOVÁ, Vlasta, HUŇÁČEK Václav: Sázava - Památník staroslověnské kultury v Čechách. Odeon : Praha 1988
  • ROYT, Jan, SOMMER, Petr, STECKER, Martin: Sázavský klášter. Národní památkový ústav Praha, 2013 ISBN 978–80–86516–57–8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]