Hořavka duhová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHořavka duhová
alternativní popis obrázku chybí
Hořavka duhová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádmáloostní (Cypriniformes)
Čeleďkaprovití (Cyprinidae)
RodHořavka (Rhodeus)
Binomické jméno
Rhodeus sericeus
(Pallas, 1776)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořavka duhová (Rhodeus sericeus; Pallas, 1776) je drobná ryba z čeledi kaprovití, která se vyskytuje především v dolních úsecích evropských řek.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o drobnou rybku dosahující délky do 10 cm (Hořavka duhová západní dorůstá pouze do délky osm centimetrů). Má velmi vysoké a zploštělé tělo. Postranní čára není úplná. Hřbetní ploutev je zakulacená. Má tmavé zbarvení hřbetu, boky jsou stříbřité s namodralým pruhem. Břicho je bílé. Samičky mají žlutozelenou duhovku oka, samečci oranžovou a jsou vždy větší. V době tření se u samiček vytváří kladélko a samečků se objevuje typická vyrážka. Dožívá se přibližně 5 let.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hořavka se objevuje ve stojatých a mírně proudících vodách téměř v celé Evropě, kromě Skandinávie a Finska. V České republice se vyskytuje příbuzná hořavka hořká (Rhodeus amarus (Bloch, 1782)), která je často (někdy i v odborné literatuře) s hořavkou duhovou zaměňována. Hořavka duhová se vyskytuje v bývalém rybníce v jižní části Těrlické přehrady u silnice na Český Těšín, cca 3 km J od obce Horní Těrlicko. Nádrž představuje poměrně významnou lokalitu s dlouhodobým výskytem hořavky duhové. [2] Její výskyt je podmíněn výskytem mlžů, kteří jí slouží k rozmnožování, proto je velmi ohrožována znečišťováním životního prostředí.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hořavka se živí rostlinným i živočišným planktonem, drobnými živočichy a částmi rostlin. Potravu přijímá i v zimě.

Rozmnožování a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování hořavky je zcela vázáno na škebli rybničnou. Sameček si vytvoří vhodné teritorium, které si chrání, a láká do něj samičku ke tření. V době dozrávání jiker naroste samičce kladélko, které může dosáhnout délky až pěti centimetrů. Tím samička vpraví dozrálé jikry do prostoru vnitřních žaber škeble. Poté sameček nad dýchací otvorem škeble vypustí mlíčí a jikry oplodní. Plůdek se líhne přibližně za 2–3 dny a žije v žaberním prostoru škeble. Živí se zbytky žloutkového váčku. Po zhruba čtyřech týdnech škeble plůdek vyvrhne. Mladé hořavky si poté hledají potravu samy. Za tuto službu oplácí hořavka škebli stejným dílem. Škeble při rozmnožování prochází larválním vývojem (glochidie), při kterém se larva zachytí na těle dospělé hořavky a určitou dobu tam žije.

Hořavky se rozmnožují až dvakrát do roka. První výtěr je většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu.

Hořavka a člověk[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem ke své velikosti nemá hořavka žádný hospodářský význam. Naproti tomu je pro své zbarvení velmi oblíbená mezi akvaristy, kteří ji chovají ve studenovodních akváriích.

Sledujte také[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. V ČR se vyskytuje pouze Rhodeus amarus

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Světem zvířat IV. - Hanzák,Vostrádovký,Felix, Frank

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]