Ve Studeném

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Národní přírodní rezervace
Ve Studeném
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
NPR Ve Studeném
NPR Ve Studeném
Základní informace
Vyhlášení 9. března 1935[1]
Nadm. výška 285 – 459[2] m n. m.
Rozloha 41,67 ha[2]
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Benešov
Umístění Samechov, okres Benešov
Souřadnice
Ve Studeném
Ve Studeném
Další informace
Kód 491
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní rezervace v Česku

Národní přírodní rezervace Ve Studeném byla vyhlášena roku 1935 jako první chráněné území v okrese Benešov. Nachází se v katastrálním území Samechov obce Chocerady podél levého břehu sázavského meandru, na úbočí hřebene Spáleného vrchu (459 m n. m.). Důvodem ochrany jsou přirozené lesní porosty s pralesovitou strukturou tvořené přírodními společenstvy bučin a suťových lesů.[3] Jedná se o poslední rozsáhlejší komplex lesa se zachovalou přirozenou druhovou skladbou v údolí Sázavy.

Na území bylo zaznamenáno 35 druhů dřevin[2] a 190 druhů hub.[4] Pralesní charakter území dokládá velké množství vzácných a významných druhů hub a bohatá fauna měkkýšů[5]. Hnízdí zde také některé druhy silně ohrožených ptáků.

Především díky své poloze a velké členitosti terénu je rezervace hospodářsky i turisticky téměř nedotčena. Dynamika přirozené obnovy je dostačená, a proto je hlavním cílem ochrany bezzásahovost.

Spadá do správy CHKO Blaník a je jednou ze čtyř částí Evropsky významné lokality Posázavské bučiny[4] v rámci soustavy NATURA 2000.

Pohled na Spálený vrch

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rezervace byla vyhlášena v roce 1935 a poté znovu v roce 2010.[6] Roku 1962 byl dokonce podán návrh k rozšíření rezervace, ale nikdy nedošlo k jeho uskutečnění.[7] Vytyčení území a ohraničení plastovými mezníky bylo provedeno v roce 2007.[7]

V minulosti bylo území často využíváno k různým výzkumům fauny, flóry, geologie i morfologie. Nejstarší stromy zde rostou již 200 let.[4] Přestože zde byl původně vysázen les pro hospodářské účely, díky velké členitosti terénu nebylo území nikdy intenzivně využíváno hospodářsky ani myslivecky.[7] Pouze při západním okraji terénně přístupnější část území byla hospodářsky využívána, porosty na nepřístupných místech byly ponechány samovolnému vývoji.

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Rezervace se nachází ve Středočeském kraji v okrese Benešov v katastrálním území obce Samechov.[6] Leží na levém břehu sázavského meandru při východním okraji Benešovské pahorkatiny. Rozkládá se na severním úbočí Spáleného vrchu mezi Samechovem a Dojetřicemi, zhruba 2 km západně od města Sázava.[2]

Suťová stráň

Výměra samotného území je 41,67 ha a ochranné pásmo zabírá dalších 18,25 ha.[2] Jižní hranici tvoří zemědělské pozemky využívané jako pastviny. Východní hranice prochází lesem a hluboká rokle s potokem nahrazuje hranici západní. Železniční trať severně od území vede po úpatí ze Sázavy do Stříbrné Skalice. Sklonitost svahů je kolem 50-60 %, ale na vystupujících skalkách může dosahovat 100 % i více.[2] Relativní převýšení je přibližně 170 m.[2]

Území má své mezoklima, kde převažuje severní expozice od vlhkého říčního údolí a způsobuje růst převážně podhorských a horských druhů.[4]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Příkré svahy suťových lesů jsou členěné hřbety s rýhami způsobenými erozní činností vody.[4] Povrch lesů je částečně hlinitý a částečně tvořený jak pohyblivými, tak i zazeměnými sutěmi.[8] Skalní výchozy typické pro suťové lesy se zde nacházejí ojediněle v nejprudších úsecích svahů.

Lokalita je rájem mykologů

Podloží je z převážné části tvořeno paleovulkanity[1], a to hlavně benešovskými granodiority, pouze ve východní části biotitickými rulami a v západní metabazity.[4]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Západním okrajem rezervace, souběžně s cestou, která vede od Stříbrné Skalice k samotě Vestec, teče potůček, který obtéká Spálený vrch z jižního úpatí západní stranou až k ústí do Sázavy u severního okraje rezervace. Před ústím se na něm nachází Samechovský vodopád.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Převážná část lesů je tvořena bučinami, tedy smíšeným lesem s dominujícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a vtroušenou jedlí, která místy zmlazuje. V bylinném patře můžeme nalézt kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera)[2], samorostlík klasnatý (Actaea spicata)[4], bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis)[4], věsenku nachovou (Prenanthes purpurea)[4] či svízel vonný (Gallium odoratum)[2]. Pouze na hřbetě východní části je bylinné patro chudé kvůli kyselým bikovým bučinám[4]. Se stoupající nadmořskou výškou květnatá bučina postupně přechází do habrové doubravy. Bylinné patro je obohacené např. jaterníkem podléškou (Hepatica nobilis), plicníkem tmavým (Pulmonaria obscura) a hrachorem jarní (Lathyrus vernus).[1] Místy můžeme v rezervaci nalézt i acidofilní doubravy[8]. Strmé části rezervace a hluboce zaříznutá údolí pokrývají suťové lesy. Na sutích se vyskytují javor klen (Acer pseudoplatanus)[4], buk lesní (Fagus sylvatica)[4], habr obecný (Carpinus betulus)[4], lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)[4] a jilm horský (Ulmus glabra). Z keřů se zde nejčastěji nachází bez černý (Sambucus nigra)[1] a nejnápadnější bylinou na úpatích je udatna lesní (Aruncus vulgaris).[4]

Houby[editovat | editovat zdroj]

Choroš na spadlém kmeni stromu

Díky zachovalé pralesovité struktuře, ve které jsou rozptýlené odumřelé rozkládající se kmeny, je rezervace velice bohatá z mykologického hlediska.[9] Nad druhy mykorhizními převládají lignikolní a saprotrofní druhy. Nejvzácnější je dřevní tvrdohouba bolinka černohnědá (Camarops tubulina), známá jako která indikátor[zdroj?] přirozené vegetace a kriticky ohrožená.[7] Dále se zde vyskytuje dřevomor Chestersův (Nemania chestersii) z tvrdohub a silně ohrožená mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginella) z vřeckovýtrusých.[1] Také se zde nalézá řada zástupců stopkovýtrusých hub. Z nelupenatých je to například korálovec bukový (Hericium clathroides), z lupenatých šupinovka ježatá (Pholiota squarosoides), houžovec medvědí (Lentinellus ursinus), helmovka šafránová (Mycena crocata) a lysohlávka česká (Psilocybe bohemica).[8]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Z bezobratlých se zde vyskytuje převážně hmyz vázaný na listnaté stromy jako je roháček bukový (Sinodendron cylindricum) a roháček kovový (Platycerus caraboides). Z motýlů pak martináček bukový (Aglia tau) a hřbetozubec tmavoúhlý (Drymonia obliterata).[8]

Původnost zdejších porostů dokládá významné společenstvo měkkýšů[5]. Z lesních druhů zde nalezneme vrásenku orlojovitou (Discus perspectivus), sklovatku krátkonohou (Daudebardia brevipes), žebernatěnku drobnou (Ruthenica filograna), vrkoče horského (Vertigo alpestris) a slimáčnici průhlednou (Eucobresia diaphana).[1] U severní hranice areálu se vyskytuje zemoun skalní (Aegopis verticillus).[8]

Límcovka

Z obratlovců se zde nalézá řada významně chráněných druhů, z nichž nejvýznamnější je výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra)[4] žijícího v potoku západní části území.[7] Ze savců je to například hrabošík podzemní (Microtus subterraneus).[4] Hnízdícími ptáky jsou lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a nepravidelně lejsek malý (Ficedula parva), který je dnes považován za silně ohrožený druh. Bylo tu prokázano i hnízdění vážně ohroženého čápa černého (Ciconia nigra).[4]

Hospodaření[editovat | editovat zdroj]

Hlavním principem ochrany je bezzásahovost.[7] Většina území rezervace je ponechána samovolnému přirozenému vývoji díky dostatečné dynamické přirozené obnově. Pouze některé okrajové části jsou ovlivněné hospodářstvím. V nich se plánuje postupně je přeměnit s využitím přirozené obnovy na stav odpovídající původní druhové skladbě a struktuře. Při obnově je potřeba podpořit zejména jedli vtroušenou v bučinách a zachovat vhodný biotop zemouna skalního.[7]

Přirozené porosty buků

Ohrožení a problémy[editovat | editovat zdroj]

Opět díky morfologii terénu jsou problémy spojovány zejména s okraji rezervace. Snad kromě poškozování semenáčků spárkatou zvěří, jež je patrné hlavně u jedle. Oba nejvýznamnější problémy souvisí s člověkem. Prvním je hrozba nelegální těžby při západním okraji rezervace. Druhým narušování území v důsledku blízkosti chatové oblasti v severovýchodní části, a to hlavně sešlapem, ukládáním kompostu a odhazováním odpadků.[7]

Habry ve vyšších polohách rezervace

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Rezervací nevede žádná naučná stezka ani se tu nenachází turistické značení. Spolu s těžkou dostupností je to důvodem malé návštěvnosti rezervace. V budoucnu je ovšem v plánu umístit sem několik informačních tabulí.[7]

Přístupové cesty[editovat | editovat zdroj]

Bučina přechází v habrovou doubravu

K území vedou dvě cesty po okraji rezervace. První od Samechova je fyzicky náročná. Vede ze severozápadu od údolí Sázavy a pokračuje strmým výstupem na Spálený vrch. Druhá mírnější, táhnoucí se po hřebeni z jihu, odbočuje ze žluté turistické trasy mezi Vlkovcem a Dojetřickou hájovnou.[10]

Do Samechova se dostaneme ze zastávky Stříbrná Skalice, kam vede lokálka Posázavský Pacifik z Čerčan. Do Dojetřic jedou autobusy z Benešova i Sázavy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f NPR Ve Studeném [online]. Biolib.cz [cit. 2010-11-01]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f g h i NPR Ve Studeném [online]. AOPK ČR [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  3. MARŠÁKOVÁ, Marie; KOS, Jan. Chráněná území České republiky. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha, 1997. (česky) 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r Natura 2000 [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ, Marie. Národní parky, rezervace a jiná chráněná území. [s.l.]: Academia, Praha, 1977. (česky) 
  6. a b Sbírka předpisů České republiky [online]. Ministerstvo životního prostředí [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b c d e f g h i Plán péče NPR Ve Studeném na období 2010 - 2020 [online]. AOPK [cit. 2011-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b c d e Národní přírodní rezervace Ve Studeném [online]. Chráněná krajinná oblast Blaník [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  9. LOŽEK, Vojen; KUBÍKOVÁ, Jarmila; ŠPRYŇAR, Pavel. Chráněná území ČR.: Střední Čechy, Svazek 13. [s.l.]: Agentura Ochrany Prirody a Krajiny, Ekocentrum, Praha, Brno, 2005. (česky) 
  10. Průvodce po České a Slovenské republice [online]. Turistik.cz [cit. 2011-11-29]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]