Javor klen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJavor klen
alternativní popis obrázku chybí
A. pseudoplatanus v Bergpark Wilhelmshöhe, Kassel, Německo
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď mýdelníkovité (Sapindaceae)[2]
Rod javor (Acer)
Binomické jméno
Acer pseudoplatanus
L., 1753
Rozšíření: : původní výskyt ✖ Izolované populace. :▲Introdukce a naturalizace (synantropia).
Rozšíření:
původní výskyt

Izolované populace.

Introdukce a naturalizace (synantropia).
Synonyma
  • Acer abchasicum Rupr. (1869)
  • Acer atropurpureum Dippel (1892)
  • Acer bohemicum C.Presl ex Opiz. (1852)
  • Acer dittrichii Ortm. (1831)
  • Acer erythrocarpum Dippel (1892)
  • Acer euchlorum Dippel (1892)
  • Acer fieberi Opiz (1852)
  • Acer hybridum Bosc (1821)
  • Acer majus Gray (1821)
  • Acer melliodorum Opiz (1852)
  • Acer montanum Garsault (1764)
  • Acer opizii Ortmann ex Opiz. (1852)
  • Acer opulifolium Thuill. (1790)
  • Acer procerum Salisb. (1796)
  • Acer purpureum Dippel (1892)
  • Acer quinquelobum Gilib. (1782)
  • Acer rafinesquianum Dippel (1892)
  • Acer villosum C. Presl (1822)
  • Acer wondracekii Opiz (1852)
  • Acer worleei Dippel (1892)[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Javor klen (Acer pseudoplatanus) je kvetoucí rostlina z čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae). Je to velký opadavý a širokolistý strom, tolerantní vůči větru a pobřežnímu prostředí. Je původem ze Střední Evropy a Západní Asie, od Francie na východ do Ukrajiny, severního Turecka a na Kavkaz a jih z hor severního Španělska a Itálie.

Snadno se rozmnožuje ze semen a byl introdukovaný na Britské ostrovy v 16. století, kde je také naturalizovaný, stejně jako i v dalších částích Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde se může stát invazním druhem.[4]

Může růst do výšky asi 40 metrů. Větve tvoří širokou a zaoblenou korunu. Mladá borka je šedá a hladká; když je starší, odlupují se z ní nepravidelné šupiny. Listy rostou na dlouhých červených řapících, jsou velké a dlouhé, s pěti velkými vyrůstajícími laloky a hrubými zoubky. Květy jsou zelenožluté barvy a uspořádány v převislém květenství nazývaném lata (panicula). Produkují velké množství pylu a nektaru, a jsou tak přitažlivé pro hmyz. Okřídlená semena nebo dvounažky (diachenium) se tvoří v párech. Když jsou zralé, tak se ve větru vrtí k zemi. Padají od října a během zimy.[5] Následující jaro klíčí.

Občas se pěstuje v městských oblastech jako okrasný strom. Má tvrdé, krémově bílé hutné dřevo, které se používá na výrobu hudebních nástrojů, nábytku, v truhlářství, na dřevěné podlahy a kuchyňské nářadí. Je také dobrý jako palivové dřevo. Jarní míza se používá pro výrobu cukru a výrobu alkoholických a nealkoholických nápojů. Včely vyrábějí z nektaru javorový med.

Taxonomie a etymologie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé tento druh popsal švédský přírodovědec Carl Linné ve své práci Species Plantarum z roku 1753. Jde o typový druh rodu javor (Acer). Byly popsány víceré formy a variety, včetně přírodních variet, jako je varieta macrocarpum Spach, varieta microcarpum Spach a varieta tomentosum Tausch, a forem jako f. erytrokarpum (Carriere) Pax, f. purpureum (Loudon) Rehder a f. variegatum (Weston) Rehder. Všechny jsou nyní považované za synonyma Acer pseudoplatanus L.[6]

Ilustrace větve, pupenů, listů, květů a plodů

Druhové jméno pseudoplatanus se týká podobnosti listů a kůry javoru se stromy rodu platan (Platanus), prefix pseudo- (z řečtiny) znamená „nepravý“. Tyto dva rody jsou ovšem v různých čeledích, dokonce i řádech, a jsou tak jen velmi vzdáleně příbuzné.[7] Acer a Platanus se liší mimo jiné umístěním listů na stonku (střídavě u rodu Platanus, vstřícně u rodu Acer), a také plody, které jsou kulovité hlávky u platanu a spárované dvounažky (okřídlené plody) u javoru.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vlastí tohoto javoru je střední Evropa a jihozápadní Asie, oblast od Francie na východ po Ukrajinu, od hor na jihu Evropy po severní Španělsko, severní Turecko a Kavkaz. Pěstovaný a přirozeně se šířící je ale na mnoha místech.[8][9]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Kvetoucí javor klen

Javor klen je poměrně mohutný strom, výjimečně dosahuje výšky až 40 m[10] a obvodu kmene i přes 300 cm. Dospělosti dosahuje jako solitér ve věku 25 – 30 let, v zápoji 40 – 50 let. Kleny se v příhodných podmínkách dožívají maximálně 400 až 500 let. Druh je proměnlivý v utváření borky i ve tvarech listů a plodů. Jednotlivé fenologické formy se liší časným nebo pozdním rašením nebo i zbarvením a strukturou dřeva. Kůra je zpočátku hladká, šedá, od středního věku tmavě šedá. Borka klenu je šedohnědá, šupinovitě až deskovitě odlupčivá (to dodává klenu charakteristický vzhled). Letorosty zelenošedé s křižmostojnými, zelenými, hnědě lemovanými pupeny. Vstřícné, po obvodu nerovnoměrně pilovité listy dosahují velikosti do 12 cm a jsou dělené do 5–7 laloků. Laloky na rozdíl od příbuzného javoru mléče nejsou ostře zašpičatělé. Srdcovitý kořenový systém strom dobře ukotvuje v půdě. Může mít kořeny hluboké i přes 1 metr a dlouhé přes 6 metrů.

Plodnost stromů nastupuje poměrně brzy (u solitérních stromů asi v 25 letech, v zápoji později) a je každoroční. Klen kvete před rašením listů, v květnu. Květy jsou nevýrazné, zelené, uspořádané v převislých hroznech, plody jsou klenuté dvounažky s křídly. Křídla spolu svírají ostrý úhel. Strom se šíří pomocí větru (anemochorie).

Borka

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Javor klen je polostinnou dřevinou náročnější na půdní i vzdušnou vlhkost. Roste nejčastěji na humózních vlhčích půdách s vyšším podílem skeletu (kamenů) a na suťových půdách obohacených dusíkem. Je typickou dřevinou vyšších poloh s oceánickým typem klimatu. V ČR tak roste v nadmořské výšce 400 až 1300 m. Klen je typickým druhem biotopů suťový les a horská klenová bučina. Místy se jako příměs může vyskytovat i v jiných typech bučin. Vzhledem k šíření větrem mohou jeho semena překonávat i relativně velké vzdálenosti, navíc mají poměrně dobrou klíčivost (pod jediným klenem na neudržované louce tak může být až 10 000 semenáčků). Klen porůstá (kolonizuje) také opuštěné stavby, zídky a kamenné snosy na hranicích pozemků. To je dáno skutečností, že tyto sekundární biotopy na antropogenních stanovištích jsou svým charakterem blízké suťovým lesům (v podstatě suť často obohacená dusíkem).

Pupen

Význam[editovat | editovat zdroj]

Javor klen není častou dřevinou vysazovanou v parcích (oproti mléči), místy (zejména v podhorských oblastech) se používá ve stromořadích. V lesích je nejrozšířenějším javorem, ale i tak jeho procentní zastoupení zůstává nízké (pod úrovní jednoho procenta). Lesníci jej používají jako meliorační a zpevňující dřevinu v místech s mělčí či suťovou půdou, kde by se již buku či smrku tolik nedařilo. Lesní půdu dobře stíní a svým opadem zlepšuje. Dřevo je světlé, bez barevně odlišeného jádra. Je středně těžké, tvrdé, těžko štípatelné, s krátkými vlákny. V suchu je trvanlivé, ale ve vlhku rychle podléhá hnilobě. Javory kleny byly od středověku využívány k výrobě potaše při tzv. popelářství. Pálením zejména javoru a břízy, ale také buku se získával draselný popel. Z něj se vyluhováním vodou a následným odpařením získávala potaš – surovina nezbytná pro výrobu skla, mýdla atp.[11] V mnoha jinak přirozených lesích tak bylo zastoupení klenu a břízy touto činností sníženo.

Patří též mezi významné včelařské rostliny.[12]

Památné stromy a aleje v ČR[editovat | editovat zdroj]

Pestrolistý kultivar Acer pseudoplatanus ‘Nizetii’
Hrozen zralých dvounažek javoru klenu

Stromy[editovat | editovat zdroj]

Aleje[editovat | editovat zdroj]

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

  • 'Brillantissimum': na jaře růžové rašení, žlutavěrůžovobíle skvrnité mladé listy, připomínající více květy než listy, v létě zelenající. Malá koruna, nízké kompaktní otužilé stromy (3-5 m).[13] Listy mohou být náchylné k popálení prudkým sluncem, dřevina může namrzat.[14]
  • 'Atropurpureum', 'Purpurescens': listy tmavě červené.
  • 'Leopoldii': listy bělavě pestrolisté, výška 20 m.[15]
  • 'Rotterdam': výška 10–20m, koruna široce sloupovitá, listy tmavě zelené.
  • 'Worlei': listy pri rašení oranžové, později žlutavé, v létě zelené. Může namrzat.Výška 10–20 m.[16]
  • ‘Nizetii’: listy bělavě pestré, zprvu růžovopestré. Strom 6–20 m vysoký.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website. Version 9, June 2008 [and more or less continuously updated since]. [online]. 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Plant List: Acer pseudoplatanus L. [online]. Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanic Garden, 2013 [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Acer pseudoplatanus (sycamore). www.cabi.org [online]. [cit. 2018-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SARVAŠ, M.; BRUCHÁNIK, R.; HOFFMANN, J. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY LESNÍCH DŘEVIN - ekologické nároky, morfologie, lesní semenářství a řízení lesních škol, obhospodařování genových základen. Zvolen: [s.n.], 2010. Dostupné online. ISBN 978-80-8093-112-4. 
  6. Acer pseudoplatanus L. — The Plant List. www.theplantlist.org [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Sycamore (Acer pseudoplatanus) - Woodland Trust. www.woodlandtrust.org.uk. Dostupné online [cit. 2018-11-01]. (anglicky) 
  8. Flora Europaea: Acer pseudoplatanus
  9. Rushforth, K. (1999). Trees of Britain and Europe. Collins ISBN 0-00-220013-9.
  10. MERGL, J. a kol.,1.vydání. Lesnická botanika. Praha: SZN, 1984. - s. 182
  11. http://lesuzdar.lesycr.cz/cs/download/starsi-cisla-v-pdf/2009/lesu-zdar-pdf-unor-2009.pdf
  12. Musil, Ivanː Listnaté dřeviny 2. Prahaː ČZU 2005, s. 67-69
  13. (anglicky)popis na www.about-garden.com
  14. (anglicky)popis, fotografie na greenfingers.com
  15. (anglicky)fotografie na ornamental-trees.co.uk
  16. (anglicky)popis, fotografie na ornamental-trees.co.uk
  17. (anglicky)popis , fotografie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). – Praha : Academia, 1997. – S. 154.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]