Javor klen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJavor klen
alternativní popis obrázku chybí
Javor klen
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď mýdelníkovité (Sapindaceae)
Rod javor (Acer)
Binomické jméno
Acer pseudoplatanus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Javor klen (Acer pseudoplatanus) je druh stromu z čeledi mýdelníkovité. Někdy bývá nazýván též javor horský.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Acer villosum J. & C. Presl, 1822
  • Acer dittrichii Ortman in Opiz, 1831
  • Acer sericeum Schwerin, 1894
  • Acer procerum Salisbury, 1796 (nom. illeg.)
  • Acer montanum Lamarck, 1779 (nom. illeg.)
  • Acer majus S. F. Gray, 1821 (nom. illeg.)
  • Acer latifolium Bubani, 1901 (nom. illeg.)

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vlastí tohoto javoru je střední Evropa a jihozápadní Asie, oblast od Francie na východ po Ukrajinu, od hor na jihu Evropy po severní Španělsko, severní Turecko a Kavkaz. Pěstovaný a přirozeně se šířící je ale na mnoha místech.[1][2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

pupen

Javor klen je poměrně mohutný strom, výjimečně dosahuje výšky až 40 m[3] a obvodu kmene i přes 300 cm. Kleny se v příhodných podmínkách dožívají maximálně 300 až 400 let. Druh je proměnlivý v utváření borky i ve tvarech listů a plodů. Jednotlivé fenologické formy se liší časným nebo pozdním rašením nebo i zbarvením a strukturou dřeva. Kůra je zpočátku hladká, šedá, od středního věku tmavě šedá. Borka klenu je šedohnědá, šupinovitě až deskovitě odlupčivá (to dodává klenu charakteristický vzhled). Letorosty zelenošedé s křižmostojnými, zelenými, hnědě lemovanými pupeny. Vstřícné, po obvodu nerovnoměrně pilovité listy dosahují velikosti do 12 cm a jsou dělené do 5–7 laloků. Laloky na rozdíl od příbuzného javoru mléče nejsou ostře zašpičatělé. Plodnost stromů nastupuje poměrně brzy (u solitérních stromů asi v 25 letech, v zápoji později) a je každoroční. Klen kvete před rašením listů, v květnu. Květy jsou nevýrazné, zelené, uspořádané v hroznech, plody jsou klenuté dvounažky s křídly. Křídla spolu svírají ostrý úhel. Strom se šíří pomocí větru (anemochorie).

borka

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Javor klen je polostinnou dřevinou náročnější na půdní i vzdušnou vlhkost. Roste nejčastěji na humózních vlhčích půdách s vyšším podílem skeletu (kamenů) a na suťových půdách obohacených dusíkem. Je typickou dřevinou vyšších poloh s oceánickým typem klimatu. V ČR tak roste v nadmořské výšce 400 až 1300 m. Klen je typickým druhem biotopů suťový les a horská klenová bučina. Místy se jako příměs může vyskytovat i v jiných typech bučin. Vzhledem k šíření větrem mohou jeho semena překonávat i relativně velké vzdálenosti, navíc mají poměrně dobrou klíčivost (pod jediným klenem na neudržované louce tak může být až 10 000 semenáčků). Klen porůstá (kolonizuje) také opuštěné stavby, zídky a kamenné snosy na hranicích pozemků. To je dáno skutečností, že tyto sekundární biotopy na antropogenních stanovištích jsou svým charakterem blízké suťovým lesům (v podstatě suť často obohacená dusíkem).

Význam[editovat | editovat zdroj]

Kvetoucí javor klen

Javor klen není častou dřevinou vysazovanou v parcích (oproti mléči), místy (zejména v podhorských oblastech) se používá na stromořadí. V lesích je nejrozšířenějším javorem, ale i tak jeho procentní zastoupení zůstává nízké. Lesníci jej používají jako meliorační a zpevňující dřevinu v místech s mělčí či suťovou půdou, kde by se již buku či smrku tolik nedařilo. Lesní půdu dobře stíní a svým opadem zlepšuje. Dřevo je světlé, bez barevně odlišeného jádra. Je středně těžké, tvrdé, těžko štípatelné, s krátkými vlákny. V suchu je trvanlivé, ale ve vlhku rychle podléhá hnilobě. Javory kleny byly od středověku využívány k výrobě potaše při tzv. popelářství. Pálením zejména javoru a břízy, ale také buku se získával draselný popel. Z něj se vyluhováním vodou a následným odpařením získávala potaš – surovina nezbytná pro výrobu skla, mýdla atp.[4] V mnoha jinak přirozených lesích tak bylo zastoupení klenu a břízy touto činností sníženo.

Památné stromy a aleje[editovat | editovat zdroj]

Stromy[editovat | editovat zdroj]

pestrolistý javor (Acer pseudoplatanus ‘Nizetii’)
Acer pseudoplatanus - Lednicko-valtický areál

Aleje[editovat | editovat zdroj]

Kultivary[editovat | editovat zdroj]

  • 'Brillantissimum': na jaře růžové rašení, žlutavěrůžovobíle skvrnité mladé listy, připomínající více květy než listy, v létě zelenající. Malá koruna, nízké kompaktní otužilé stromy (3-5 m).[5] Listy mohou být náchylné k popálení prudkým sluncem, dřevina může namrzat.[6]
  • 'Atropurpureum', 'Purpurescens': listy tmavě červené.
  • 'Leopoldii': listy bělavě pestrolisté, výška 20 m.[7]
  • 'Rotterdam': výška 10–20m, koruna široce sloupovitá, listy tmavě zelené.
  • 'Worlei': listy pri rašení oranžové, později žlutavé, v létě zelené. Může namrzat.Výška 10–20 m.[8]
  • ‘Nizetii’: listy bělavě pestré, zprvu růžovopestré. Strom 6–20 m vysoký.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora Europaea: Acer pseudoplatanus
  2. Rushforth, K. (1999). Trees of Britain and Europe. Collins ISBN 0-00-220013-9.
  3. MERGL, J. a kol.,1.vydání. Lesnická botanika. Praha: SZN, 1984. - s. 182
  4. http://lesuzdar.lesycr.cz/cs/download/starsi-cisla-v-pdf/2009/lesu-zdar-pdf-unor-2009.pdf
  5. (anglicky)popis na www.about-garden.com
  6. (anglicky)popis, fotografie na greenfingers.com
  7. (anglicky)fotografie na ornamental-trees.co.uk
  8. (anglicky)popis, fotografie na ornamental-trees.co.uk
  9. (anglicky)popis , fotografie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 1997. - S. 154.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]