Javor klen
 Javor klen | |
 A. pseudoplatanus v Bergpark Wilhelmshöhe, Kassel, Německo | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
rostliny (Plantae) |
| Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída |
vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád |
mýdelníkotvaré (Sapindales) |
| Čeleď |
mýdelníkovité (Sapindaceae)[2] |
| Rod |
javor (Acer) |
| Binomické jméno | |
|
Acer pseudoplatanus L., 1753 | |
 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Javor klen (Acer pseudoplatanus) je kvetoucí rostlina z čeledi mýdelníkovité (Sapindaceae). Je to velký opadavý a širokolistý strom, tolerantní vůči větru a pobřežnímu prostředí. Je původem ze Střední Evropy a Západní Asie, od Francie na východ do Ukrajiny, severního Turecka a na Kavkaz a jih z hor severního Španělska a Itálie.
Snadno se rozmnožuje ze semen a byl introdukovaný na Britské ostrovy v 16. století, kde je také naturalizovaný, stejně jako i v dalších částech Evropy, Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu, kde se může stát invazním druhem.[4]
Může růst do výšky asi 40 metrů. Větve tvoří širokou a zaoblenou korunu. Mladá borka je šedá a hladká; když je starší, odlupují se z ní nepravidelné šupiny. Listy rostou na dlouhých červených řapících, jsou velké a dlouhé, s pěti velkými vyrůstajícími laloky a hrubými zoubky. Květy jsou zelenožluté barvy a uspořádány v převislém květenství nazývaném lata (panicula). Produkují velké množství pylu a nektaru, a jsou tak přitažlivé pro hmyz. Okřídlená semena nebo dvounažky (diachenium) se tvoří v párech. Když jsou zralé, tak se ve větru vrtí k zemi. Padají od října a během zimy.[5] Následující jaro klíčí.
Občas se pěstuje v městských oblastech jako okrasný strom. Má tvrdé, krémově bílé hutné dřevo, které se používá na výrobu hudebních nástrojů, nábytku, v truhlářství, na dřevěné podlahy a kuchyňské nářadí. Je také dobrý jako palivové dřevo. Jarní míza se používá pro výrobu cukru a výrobu alkoholických a nealkoholických nápojů. Včely vyrábějí z nektaru javorový med.
Taxonomie a etymologie[editovat | editovat zdroj]
Poprvé tento druh popsal švédský přírodovědec Carl Linné ve své práci Species Plantarum z roku 1753. Jde o typový druh rodu javor (Acer). Byly popsány víceré formy a variety, včetně přírodních variet, jako je varieta macrocarpum Spach, varieta microcarpum Spach a varieta tomentosum Tausch, a forem jako f. erythrocarpum (Carriere) Pax, f. purpureum (Loudon) Rehder a f. variegatum (Weston) Rehder. Všechny jsou nyní považované za synonyma Acer pseudoplatanus L.[6]
Druhové jméno pseudoplatanus se týká podobnosti listů a kůry javoru se stromy rodu platan (Platanus), prefix pseudo- (z řečtiny) znamená „nepravý“. Tyto dva rody jsou ovšem v různých čeledích, dokonce i řádech, a jsou tak jen velmi vzdáleně příbuzné.[7] Acer a Platanus se liší mimo jiné umístěním listů na stonku (střídavě u rodu Platanus, vstřícně u rodu Acer), a také plody, které jsou kulovité hlávky u platanu a spárované dvounažky (okřídlené plody) u javoru.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vlastí tohoto javoru je střední Evropa a jihozápadní Asie, oblast od Francie na východ po Ukrajinu, od hor na jihu Evropy po severní Španělsko, severní Turecko a Kavkaz. Pěstovaný a přirozeně se šířící je ale na mnoha místech.[8][9]
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Javor klen je poměrně mohutný strom, výjimečně dosahuje výšky až 40 m[10] a obvodu kmene i přes 300 cm. Dospělosti dosahuje jako solitér ve věku 25 – 30 let, v zápoji 40 – 50 let. Kleny se v příhodných podmínkách dožívají maximálně 400 až 500 let. Druh je proměnlivý v utváření borky i ve tvarech listů a plodů. Jednotlivé fenologické formy se liší časným nebo pozdním rašením nebo i zbarvením a strukturou dřeva. Kůra je zpočátku hladká, šedá, od středního věku tmavě šedá. Borka klenu je šedohnědá, šupinovitě až deskovitě odlupčivá (to dodává klenu charakteristický vzhled). Letorosty zelenošedé s křižmostojnými, zelenými, hnědě lemovanými pupeny. Vstřícné, po obvodu nerovnoměrně pilovité listy dosahují velikosti do 12 cm a jsou dělené do 5–7 laloků. Laloky na rozdíl od příbuzného javoru mléče nejsou ostře zašpičatělé. Srdcovitý kořenový systém strom dobře ukotvuje v půdě. Může mít kořeny hluboké i přes 1 metr a dlouhé přes 6 metrů.
Plodnost stromů nastupuje poměrně brzy (u solitérních stromů asi v 25 letech, v zápoji později) a je každoroční. Klen kvete před rašením listů, v květnu. Květy jsou nevýrazné, zelené, uspořádané v převislých hroznech, plody jsou klenuté dvounažky s křídly. Křídla spolu svírají ostrý úhel. Strom se šíří pomocí větru (anemochorie).
.jpg)
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Javor klen je polostinnou dřevinou náročnější na půdní i vzdušnou vlhkost. Roste nejčastěji na humózních vlhčích půdách s vyšším podílem skeletu (kamenů) a na suťových půdách obohacených dusíkem. Je typickou dřevinou vyšších poloh s oceánickým typem klimatu. V ČR tak roste v nadmořské výšce 400 až 1300 m. Klen je typickým druhem biotopů suťový les a horská klenová bučina. Místy se jako příměs může vyskytovat i v jiných typech bučin. Vzhledem k šíření větrem mohou jeho semena překonávat i relativně velké vzdálenosti, navíc mají poměrně dobrou klíčivost (pod jediným klenem na neudržované louce tak může být až 10 000 semenáčků). Klen porůstá (kolonizuje) také opuštěné stavby, zídky a kamenné snosy na hranicích pozemků. To je dáno skutečností, že tyto sekundární biotopy na antropogenních stanovištích jsou svým charakterem blízké suťovým lesům (v podstatě suť často obohacená dusíkem).
Význam[editovat | editovat zdroj]
Javor klen není častou dřevinou vysazovanou v parcích (oproti mléči), místy (zejména v podhorských oblastech) se používá ve stromořadích. V lesích je nejrozšířenějším javorem, ale i tak jeho procentní zastoupení zůstává nízké (pod úrovní jednoho procenta). Lesníci jej používají jako meliorační a zpevňující dřevinu v místech s mělčí či suťovou půdou, kde by se již buku či smrku tolik nedařilo. Lesní půdu dobře stíní a svým opadem zlepšuje. Dřevo je světlé, bez barevně odlišeného jádra. Je středně těžké, tvrdé, těžko štípatelné, s krátkými vlákny. V suchu je trvanlivé, ale ve vlhku rychle podléhá hnilobě. Javory kleny byly od středověku využívány k výrobě potaše při tzv. popelářství. Pálením zejména javoru a břízy, ale také buku se získával draselný popel. Z něj se vyluhováním vodou a následným odpařením získávala potaš – surovina nezbytná pro výrobu skla, mýdla atp.[11] V mnoha jinak přirozených lesích tak bylo zastoupení klenu a břízy touto činností sníženo.
Patří též mezi významné včelařské rostliny.[12]
Památné stromy a aleje v ČR[editovat | editovat zdroj]
Stromy[editovat | editovat zdroj]
- Bílkovský javor
- Javor klen u Nového Sedla I.
- Javor klen u Nového Sedla II.
- Javor pod zámkem
- Javor u Vdovského domu
- Javor v plynárnách
- Javory v Boháňce
- Klen u Mýtského mlýna
- Kleny na Novém Sedle
- Kochánovské javory
- Skupina javorů Ždánov-Žlíbek
- Tisovský javor
- Jindřichovický klen
- Klen v Horní Oboře
- Klen v Mezihorské
- Velký Javor Věstoňovice
Aleje[editovat | editovat zdroj]
Kultivary[editovat | editovat zdroj]
- 'Brillantissimum': na jaře růžové rašení, žlutavěrůžovobíle skvrnité mladé listy, připomínající více květy než listy, v létě zelenající. Malá koruna, nízké kompaktní otužilé stromy (3-5 m).[13] Listy mohou být náchylné k popálení prudkým sluncem, dřevina může namrzat.[14]
- 'Atropurpureum', 'Purpurescens': listy tmavě červené.
- 'Leopoldii': listy bělavě pestrolisté, výška 20 m.[15]
- 'Rotterdam': výška 10–20m, koruna široce sloupovitá, listy tmavě zelené.
- 'Worlei': listy pri rašení oranžové, později žlutavé, v létě zelené. Může namrzat.Výška 10–20 m.[16]
- ‘Nizetii’: listy bělavě pestré, zprvu růžovopestré. Strom 6–20 m vysoký.[17]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-12]
- ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website. Version 9, June 2008 [and more or less continuously updated since]. [online]. 2001. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Plant List: Acer pseudoplatanus L. [online]. Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanic Garden, 2013 [cit. 2016-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Acer pseudoplatanus (sycamore). www.cabi.org [online]. [cit. 2018-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SARVAŠ, M.; BRUCHÁNIK, R.; HOFFMANN, J. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY LESNÍCH DŘEVIN - ekologické nároky, morfologie, lesní semenářství a řízení lesních škol, obhospodařování genových základen. Zvolen: [s.n.], 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-13. ISBN 978-80-8093-112-4.
- ↑ Acer pseudoplatanus L. — The Plant List. www.theplantlist.org [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sycamore (Acer pseudoplatanus) - Woodland Trust. www.woodlandtrust.org.uk. Dostupné online [cit. 2018-11-01]. (anglicky)
- ↑ Flora Europaea: Acer pseudoplatanus
- ↑ Rushforth, K. (1999). Trees of Britain and Europe. Collins ISBN 0-00-220013-9.
- ↑ MERGL, J. a kol.,1.vydání. Lesnická botanika. Praha: SZN, 1984. - s. 182
- ↑ http://lesuzdar.lesycr.cz/cs/download/starsi-cisla-v-pdf/2009/lesu-zdar-pdf-unor-2009.pdf
- ↑ Musil, Ivanː Listnaté dřeviny 2. Prahaː ČZU 2005, s. 67-69
- ↑ (anglicky)popis na www.about-garden.com
- ↑ (anglicky)popis, fotografie na greenfingers.com
- ↑ (anglicky)fotografie na ornamental-trees.co.uk[nedostupný zdroj]
- ↑ (anglicky)popis, fotografie na ornamental-trees.co.uk Archivováno 1. 12. 2008 na Wayback Machine
- ↑ (anglicky)popis , fotografie
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Květena České republiky, díl 5 / B. Slavík (Ed.). – Praha : Academia, 1997. – S. 154.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu javor klen ve Wikimedia Commons 
Taxon Acer pseudoplatanus ve Wikidruzích- Obrázky javoru klenu
- Herbář Wendys: Javor klen (javor horský)
