Tur domácí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tur domácí

alternativní popis obrázku chybí
Kráva s teletem
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: Sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď: turovití (Bovidae)
Podčeleď: Tuři (Bovinae)
Rod: Tur (Bos)
Druh: Pratur (Bos primigenius)
Binomické jméno
Bos primigenius f. taurus
Bojanus, 1827
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tur domácí (Bos primigenius f. taurus) je domestikovaný sudokopytnatý savec celosvětově chovaný pro mnohostranný hospodářský užitek. Společně s kurem domácím jde v celosvětovém měřítku o nejpočetnější druh chovaného hospodářského zvířete.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Synonymem názvu tur domácí je označení skot domácí, které se užívá společně s pojmenováním plemene: např. herefordský skot, charolaiský skot. Samice po otelení se nazývá kráva, ta, která ještě nerodila je jalovice. Samec se nazývá býk, vykastrovaný býk se označuje slovem vůl, vůl je méně agresivní, snáze ovladatelný a má chutnější maso než býk. Mládě se nazývá tele. Gravidní samice se označuje pojmem březí nebo stelná. Z hlediska mléčné užitkovosti se též užívá pojem zaprahlá nebo zasušená kráva, jelikož v tomto období nedojí. Potrat se nazývá zmetání a potracený plod je zmetek.

Domestikace[editovat | editovat zdroj]

Volně žijícím předkem domácího skotu byl pratur (Bos primigenius), jehož původní areál výskytu sahal od západní Evropy po Blízký východ a Zakavkazsko, samostatný poddruh Bos taurus nomadicus žil v Indii. Pratur měl výšku v kohoutku až 2 m a vážil 800–1000 kg, vyznačoval se pohlavním dimorfismem ve zbarvení a mohutnými rohy. V roce 1627 byl zcela vyhuben, ale v průběhu 20. a 21. stol probíhá několik pokusů o jeho zpětné vyšlechtění z primitivních plemen domácího skotu. K domestikaci pratura docházelo od 7. tis. př. n. l. v oblasti Úrodného půlměsíce, od 4. tis. př. n. l. též v Indii, Egyptě a v oblasti Balkánu. Skot byl zpočátku chován z náboženských důvodů jako posvátné a obětní zvíře, případně pro maso, dojení krav je doloženo od 3. tis. př. n. l. v Mezopotámii, Indii i Egyptě. Chovem v zajetí se původní pratur zmenšil, krávy starých Keltů a Germánů měřily v kohoutku sotva 100 cm a vážily asi 200 kg. Již ve starověkém Egyptě byl chován bílý, strakatý nebo bezrohý skot, chianský skot chovali již staří Etruskové ve 3. stol. př. n. l. Uherský stepní skot nebo švýcarský hnědý skot jsou plemena známá ze středověku, avšak většina moderních plemen skotu vznikla až v 18.-19. stol.

Plemena skotu[editovat | editovat zdroj]

Na světě existuje asi 450 plemen skotu, která je možno dělit podle různých kriterií. Nejčastěji je využíváno dělení plemen podle typu produkce na mléčná, masná a kombinovaná (poskytují maso, mléko, případně i pracovní využití). Podle původu lze plemena skotu dělit na plemena odvozená od evropského pratura (taurinní skot) a na plemena odvozená od pratura indického (Bos primigeius nomadicus) (zebu).

Využití[editovat | editovat zdroj]

V zemědělství se skot domácí chová pro maso, mléko, v mnoha zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky, v minulosti taktéž v Evropě, slouží především voli jako pracovní síla při tahání nákladů, polních pracích i nošení nákladů na hřbetě, v Africe se místy na volech dokonce jezdí. Maso z tura domácího se nazývá hovězí, z mláďat do půl roku věku je telecí. Své využití také najde hovězí kůže (kožené oblečení, boty), kosti (mýdla, kostní moučka), z výkalů se připravuje hnůj, sloužící na hnojení rostlin. V Indii a v Tibetu se sušenými kravskými výkaly topí. Skot byl od starověku symbolem plodnosti a blahobytu, starověcí Germáni i Slované používali slovo pro skot jako synonymum slova majetek, u afrického kmene Masajů skot stále slouží jako platidlo. Býk ve starověkých civilizacích Řecka, Kréty, Egypta, Persie či Indie symbolizoval plodnost a byl uctíván jako posvátné zvíře, nebo obětován při rituálech. Starověcí Egypťané uctívali zbožštěného býka jménem Hapi, či Apis, který byl po smrti mumifikován a kněží museli vybrat jeho nástupce. Na Krétě byly součástí rituálů býčí hry, spojené s přeskakováním běžících býků, jiný způsob přeskakování býků praktikují mladíci v povodí etiopské řeky Omo při slavnosti iniciace. V Indii a v Nepálu uctívají hinduisté skot jako posvátná zvířata, která je zakázáno zabíjet, býk je jízdním zvířete boha Šivy a Kršna, vtělení boha Višnua, bývá zobrazován jako pastýř s kravami.

Chov skotu[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším způsobem chovu skotu je extenzivní pastevectví, často kočovné, při němž je skot chován celoročně venku a živí se výhradně přirozenou pastvou. Kočovní pastevci s dobytkem putují krajinou, aby zabránili devastaci krajiny nadměrným vypásáním. Na rozdíl od koz a ovcí je skot poměrně náročný na kvalitu píce a potřebuje napajedla, proto jej nelze chovat v pouštních a polopouštních oblastech. Tímto způsobem skot chovají hlavně afričtí pastevci jako jsou Masajové nebo Fulbové, ale také asijští Mongolové, Kazaši nebo i maďarští pastevci v oblasti pusty. Podobným způsobem se dobytek chová i v argentinské pampě nebo na prériích Texasu a středozápadu Spojených států. Tímto způsobem se chovají hlavně primitivní plemena skotu jako je watusi, uherský stepní skot nebo texaský longhorn, a to hlavně pro maso. Moderní specializovaná plemena jsou na podmínky chovu daleko náročnější. Některá masná plemena jsou rovněž chována převážně ve výbězích na pastvinách a přikrmována senem či siláží, u plemen dojných převažuje stájový chov. Skot chovaný pro maso se poráží ve věku 12-14 měsíců a poskytují kvalitní hovězí maso. Krávy dojných plemen jsou chovány pro mléko, poprvé jsou oplodněny (obvykle inseminací) ve věku 2,5 roku a po prvním otelení začínají dávat mléko. Dojivost krav so tupá do 6. roku života, ale po 10. roce začne opět klesat a krávy se poté vyřazují. Mléko dojných plemen je užíváno pouze pro lidskou výživu, telata se odchovávají odděleně od krav v teletnících na mléčných směsích, býčci poskytují telecí maso.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Březost krávy trvá průměrně 285 dnů někdy i déle, v závislosti na celkovém fyzickém stavu a plemenné příslušnosti. kráva rodí jedno tele, zřídkakdy dvojčata. Pokud se narodí dvojčata rozdílného pohlaví, jalovička často bývá neplodná a nazývá se býčice. Pohlavní dospělost nastává ve věku 7-12 měsíců, tělesná dospělost 4-5 let.

Výživa[editovat | editovat zdroj]

Tur domácí je přežvýkavec, jeho složený žaludek se skládá z bachoru, čepce, knihy a slezu. Výživa každého jedince závisí na mikroorganismech v jeho bachoru. Mikroorganismy (houby, bachořci, prvoci, bakterie...) zpracovávají složité polysacharidy - vlákninu a budují z ní vlastní těla. Bílkovina těchto organismů je základem výživy skotu. Zatímco tele po narození má bachor o polovinu menší než slez, u dospělé krávy je objem bachoru téměř desetkrát větší než objem slezu a činí až 100 litrů. Organizmy v bachoru velmi citlivě reagují na změnu krmiva a trvá 3 - 4 týdny, než se organismy přizpůsobí změně potravy. Zatímco změna potravy z pastvy na seno krávě neublíží, překrmení obilovinami a škrobovými krmivy pro ni může být nebezpečné. Dojde k rychlému rozkladu sacharidů na organické kyseliny. Je-li jich mnoho a nejsou-li dostatečně pufrovány, může dojít k úhynu. K podpoře činnosti mikroorganismů se donedávna přidávala do krmiva pro skot masokostní moučka, což však mělo fatální následky ve formě onemocnění BSE.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Červená, Alena, Anděra, Miloš, Kholová, Helena a kol: Svět zvířat XII: Domácí zvířata. Praha: Albatros, 2011.
  • Hanzák, Jan: Světůům zvířat 2. Praha: Albatros, 1977.
  • Sambrous, Hans, Heinrich: Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha: Brázda, 2006.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]