Svízel vonný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSvízel vonný
alternativní popis obrázku chybí
Svízel vonný
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď mořenovité (Rubiaceae)
Rod svízel (Galium)
Binomické jméno
Galium odoratum
Linné
Synonyma

Asperula odorata

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svízel vonný (Galium odoratum, dříve mařinka vonná - Asperula odorata) je lesní bylina, dříve využívaná hojně v lékařství a léčitelství.

Popis a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Má přeslenité a po okraji drsné listy (odtud bývalé latinské rodové jméno Asperula = drsňoučká), a poněvadž příjemně voní po kumarinu, i odorata (latinsky: vonná). Svízel vonný je vytrvalá bylina s plazivým oddenkem a drobnými bílými květy, které kvetou v květnu a červnu. Je hojně rozšířená téměř po celé Evropě a často tvoří husté porosty v listnatých lesích. Roste také v západní Asii a Severní Americe.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Komu neroste planě v dosahu, může si ji snadno vypěstovat buď ze semen nebo vegetativních výhonků, které se přesazují v době, kdy tento svízel kvete.

Zpracování[editovat | editovat zdroj]

Používanou částí rostliny je čerstvá nebo sušená nať, sbíraná v době květu. Sušit musíme pomalu při teplotě nepřesahující 35 °C.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V lékařství se využívá především zevně (na drobná poranění i hnisavé rány apod.), v lidovém léčitelství se pak nejčastěji používala na zklidnění a dobré usínání. Neměla by se však používat dlouhodobě, jedná se totiž o mírně jedovatou drogu s vedlejšími účinky (zejména bolestmi hlavy).

Čerstvá i sušená si dlouho uchovává krásnou vůni, pro kterou je též velmi oblíbená. Její aroma se používá i při výrobě alkoholických nápojů.

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Němci mařinku používali do německé májové bowle (májového vína), Francouzi do šampaňského, ve Švýcarsku do koňaku i benedikinky. Na severu Evropy jí byla ochucována řada uzenin.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Mařinka vonná, s. 66.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]