Dojetřice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dojetřice
Letecký pohled
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Domů 145
Lokalita
PSČ 285 06
Obec Sázava
Okres Benešov
Katastrální území Dojetřice (4,52 km²)
Zeměpisné souřadnice
Dojetřice
Dojetřice
Další údaje
Kód části obce 146188
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dojetřice je místní část města Sázavy v okrese Benešov. Nachází se zhruba 1 km jihozápadně od centra města ve směru na Benešov. Ves dostala prý jméno podle povahy svých dávných obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky obce Dojetřice začínají pravděpodobně v 9. století, kdy pár set metrů od dnešní vsi na východ bývalo slovanské hradiště, dnes pojmenované Šance. Hradiště vzniklo v dobách, kdy bylo území dnešních Čech rozděleno mezi více slovanských kmenů, mělo rozlohu asi 12 hektarů a bylo opevněno valy z hlíny a kamene. V době nebezpečí poskytovalo útočiště obyvatelům okolních osad.

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1421, kdy byla zapsána v seznamu obcí patřících sázavskému klášteru. V roce 1427 se Dojetřice dostaly na 100 let do držení prohusitského rodu Zajímačů z Kunštátu, později patřily k panství Komorního Hrádku. Jejich rodu patřily Dojetřice plných 100 let. Od roku 1528 byla obec rozdělena na dvě části. Jednu připojili k černokosteleckému panství a druhá část připadla k panství Komorního Hrádku.

Prvé zprávy o obyvatelích jsou v gruntovní knize, kterou vedli od roku 1610 na Komorním Hrádku. Zapisovali se tam lidi „osedlé“ na gruntu. Gruntů bylo tehdy v Dojetřicích sedm, a říkalo se jim podle hospodářů: Šafrů, Vlčka, Brožka, Chatrů, Havlíků, Tesařů a Švihla. Na počátku třicetileté války největším hospodařil Jan Brožka. Jiný grunt držel velmi dlouho rod Havlíků. Po třicetileté válce zůstalo v Dojetřicích zachováno pět hospodářství a jedno bylo opuštěné a pusté. Hospodařili na nich sedláci: Havlík, Šafář, Drbal, Brzka, Chatra a Hrdliček. Jako všichni nevolníci museli stále více robotovat na vrchnostenském majetku, který tehdy patřil Janovi z Valdštejna. Farou patřili do Sázavy.

V roce 1667 koupili ves od Valdštejnů sázavští mniši benediktini. V této době si dojetřičtí poddaní v těžko přístupném údolí Dojetřického potoka založili několik pstruhových rybníčků, aby si přilepšili k živobytí. Po zrušení kláštera v roce 1785 připadly Dojetřice Vilému Tieglovi, pražskému měšťanovi, který koupil část sázavského panství. Jemu byli poddáni až do roku 1848, pak byli vyvázáni z roboty a zbaveni většiny povinností a břemen.

K Dojetřicím patřila také myslivna, která byla v roce 1835 postavena nedaleko obce. Také k nim patřilo místo mezi Dojetřicemi a Vodslivy zvané Rybníčky.

Rod Havlíků[editovat | editovat zdroj]

Rod Havlíků držel grunt velmi dlouho. Na počátku 17. století se mu říkalo grunt Jíry Havlíka. Když v roce 1633 zemřel, jeho vdova si vzala Václava Křížků, ale po jeho smrti převzal grunt Havlíkův syn Václav. Později byla část rodiny donucená odjet na krátkou dobu na Ukrajinu. Po válce se vrátili a koupili zde domek. Pan Josef Havlík byl nějakou dobou starostou a jeho sestra Anna žila v Americe. Při návratu z Ameriky zmeškala Titanic, proto na projev vděčnosti za záchranu svého života, nechala postavit v roce 1936 kapličku, původní zvonička byla přesunuta na kraj vesnice. V kapličce byl obraz jeptišky, který byl v 90. letech odcizen.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Před pár lety byla ve vesnici skládka, kterou město Sázava za přispění dotace EU a ze státního fondu životního prostředí nechala zrekonstruovat. V současné době je povrch zatravněn a skládku připomíná již jen informační cedule.

Nedaleko Dojetřic se nachází rezervace Ve Studeném. Byla vyhlášena a zřízena už před druhou světovou válkou v roce 1935. Rozprostírá se na severní straně Spáleného vrchu mezi obcemi Samechov a Dojetřice. Za dobu existence rezervace bylo toto území často využíváno k výzkumům fauny, flóry, geologie i morfologie. Nejstarší stromy tu mají věk 200 a více let. Hlavním důvodem ochrany byly a jsou lesní porosty s pralesním uspořádáním, které jsou tvořeny bučinami a suťovými lesy. K území rezervace dnes vedou jen dvě cesty, které však kopírují pouze její okraj. První, fyzicky náročná stezka od Samechova, která vede z údolí Sázavy a pokračuje výstupem na Spálený vrch, a druhá mírnější, táhnoucí se po hřebeni z jižní strany od Dojetřické hájovny.