Biotit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biotit
Tmavá slída - biotit
Tmavá slída - biotit
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecK(Mg,Fe2+)3[(OH,F)2(Al,Fe3+)Si3O10][1]
Identifikace
Barvahnědý až černohnědý
Vzhled krystalutabulky, lupínky
Soustavajednoklonná
Tvrdost2,5 - 3
Leskskelný až perleťový
Štěpnostvynikající štěpnost
ve směru šupinek
Index lomu1,56 - 1,70
Vrypbílý, šedý
Hustota2,7–3,4 g ⋅ cm−3
Ostatnípružnost

Biotit (neboli tmavá slída) je minerál ze skupiny fylosilikátů typický svojí tmavou barvou (černá, hnědá, červenohnědá, zelená, ale velmi vzácně i bezbarvá). Má vynikající štěpnost podle plochy (001) na kterých je až průhledný. Minerál se štípe v lupenech, které jsou pak elastické a dají se při mechanickém tlaku ohýbat. Biotit je jedním ze základních horninotvorných minerálů, který se velmi běžně vyskytuje ve většině hornin. Nejčastějšími příměsmi jsou titan a sodík.[1]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Biotit vzniká převážně krystalizací z magmatu u vyvřelých hornin (žuly, pegmatity, granodioritů, minet atd.), či metamorfózou jílovitých minerálů. Krystalizuje do pravidelných pseudohexagonálních tabulek.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se především v magmatitech (např. v granitech, granodioritech, dioritech, syenitech a trachytech) a v metamorfovaných horninách (svorech a rulách). V podobě velkých tabulek se nachází v pegmatitech. V sedimentárních horninách je přítomen jen výjimečně, neboť není odolný vůči zvětrávání.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální – Lupínky a pseudohexagonální tabulky mají perfektní štěpnost podle báze.
  • Chemické – Biotit je často přeměňován pomocí chloritizace na chlorit.
  • Optické – Biotit je dvojosý minerál, který se ale opticky chová jako minerál téměř jednoosý, jelikož úhel optických os je velmi malý. Při pozorování biotitu pozorujeme silně se projevující pleochroismus podle osy x (tzn. napříč štěpností), která je typicky slámově žlutá (případně až hnědožlutá), podle y a z (ve směru bazální štěpnosti, oba dva směry jsou si rovnocenné) má barvu hnědou až rezavou, červenohnědou až temně hnědou. Dvojlom je střední až vysoký v rozmezí od 0,030 až 0,080. Interferenční barvy mohou být maskovány a nemusí se na první pohled objevit. Mají intenzivní barvu. Blízko polohy zhásnutí se řezy projevují jako poseté jemnými šupinkami, což je způsobeno při přípravě výbrusu.
Náčrtek pleochroismu u biotitu

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Minerál se získává těžbou v dolech.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Biotit se využívá jako izolační a žáruvzdorný materiál. Je to dobrý tepelný a elektrický izolant, což se využívá ve velkém množství průmyslových odvětví. Vyjma těchto dvou vlastností se využívá jako plnivo barev, součást speciálních cementů, omítek, při výrobě elektroporcelánu.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Svět

ČR

„Kočičí zlato“[editovat | editovat zdroj]

Zvětráváním biotit ztrácí část železa a hořčíku a šupinky slídy zvětráváním získávají zlatožlutou barvu. Bývá pak někdy označován (podobně jako pyrit) jako tzv. „kočičí zlato“, které je nápadné svou barvou a třpytem obzvláště na dně potoků, protékajících územím s výskytem hornin obsahujících biotit. Svým složením „kočičí zlato“ odpovídá minerálu zvanému hydrobiotit.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ZIMÁK, Jiří. SYSTEMATICKÁ MINERALOGIE. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]