Svor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hornině. O vesnici na Novoborsku pojednává článek Svor (okres Česká Lípa).
Svor
Svor z oblasti Ľubietové, Veporské vrchy
Svor z oblasti Ľubietové, Veporské vrchy
Zařazení metamorfovaná hornina
Hlavní minerály slídy, převážně muskovit, křemen, plagioklas
Akcesorie granát, staurolit, turmalín, apatit, grafit, chlorit
Textura foliovaná - plástovitá, středně- až hrubozrnná
Barva(y) šedá, zelenošedá, žlutošedá, hnědočerná, místy výrazně lesklá podle mateřské horniny
Svor

Svor je přeměněná hornina, která vzniká při středním stupni regionální přeměny hornin. Někdy bývá též označován jako slídnato-křemenná břidlice.[1] Patří do nižší části amfibolitové facie. Je řazen mezi krystalické břidlice.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Svor se tvoří se při větším tlaku a vyšší teplotě, především z pelitickýchjílových a písčitých usazenin, hlavně při orogenní, regionální metamorfóze. Některé svory také mohou vznikat retrográdní přeměnou.[2] (diaftorézou rul). Svory v přírodě plynule přecházejí do geneticky podobných hornin jako jsou slaběji metamorfované svorové fylity, které jsou jemnozrnnější, s mikrošupinkovitým sericitem, nebo vzájemně prostupují s více metamorfovanými svorovými rulami, které mají větší zrnitost a vyšší obsah živců, které jsou navíc více bazické.[2]

Složení a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Pohled na porfyroblast granátu ve svoru, obklopený slídou a křemenem v polarizačním mikroskopu ve zkřížených nikolech
Vzorek svoru (USGS)

Je složen ze zřetelných šupin světlé slídy a hrubších zrn křemene, je druhem krystalické břidlice. Vzniká středně silnou regionální metamorfózou (mezometamorfózou), nejčastěji jílovitých sedimentů. Některé svory vznikly i retrográdní metamorfózou (metamorfismus).

Jeví výraznou foliaci díky množství lupínkovité slídy. Živec je mikroskopický (obyčejně albit) nebo i schází; tím se mj. liší svor od rul, které obsahují hojné makroskopicky patrné živce (draselné nebo plagioklasy bazičtější než albit). Svory jsou spjaty plynulými přechody se svými ekvivalenty - jako s níže metamorfovaným svorovým fylitem (jemnozrnnější, již s mikrošupinatým sericitem) nebo výše metamorfovanými svorovými rulami (liší se hrubší zrnitostí a obsahem i složením živců).

Pouhým okem lze dobře rozeznat slídy, hlavně muskovit, méně biotit a též křemen. Podíl živců, z nichž převažuje kyselý plagioklas (hlavně albit) je nízký a obvykle nepřesahuje 10 .% ze světlých minerálů[1]. Z vedlejších minerálů je zastoupen i amfibol a granát. V závislosti na složení matečné horniny (zvláště obsahu Al, Ca) se objevují i různé další minerály, často jako porfyroblasty – kyanit, andalusit, granát, staurolit aj. Akcesorické minerály svorů jsou hlavně turmalín, apatit, grafit, chlorit, rudy (magnetit) a jiné. Od rul se svory liší nedostatkem živců. Odlučnost svorů je dokonale břidličnatá, až deskovitá. Svory jsou většinou světle zbarvené, světle šedé, šedavé, žlutavé i zelenavé ale i červenohnědé, hnědočerné nebo černé horniny s výraznou foliací, plochy foliace jsou často nápadně lesklé. Barva svorů závisí na převládajícím druhu slídy. Podle minerálního složení se rozeznávají granátické, turmalinické, chloritické, grafitické, staurolitové a jiné typy svorů.[3]

Textura horniny je nejčastěji plošně paralelní, hornina je drobně, středně až hrubě zrnitá. Struktura bývá porfyroblastická s lepidoblastickou, granolepidoblastickou nebo lepidogranoblastickou základní tkání. Běžně se v hornině střídají polohy slídových a zrnitých minerálů, četné bývají polohy a čočky sekrečního křemene.

Většina svorů odpovídá metamorfním podmínkám přechodu z facie zelených břidlic do facie amfibolitové. Při vyšších stupních metamorfózy vzniká granát a staurolit (asi 500 °C) na úkor chloritu nebo chloritoidu, zvyšuje se podíl biotitu a plagioklasu. Hornina může přecházet až do tzv. svorových rul.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Detailnější členění svorů můžeme provést podle obsahu slíd:

  • svor muskovitový
  • svor muskovit-biotitový
  • svor dvojslídný nebo
  • svor paragonitový.

Velmi často se používá i označení podle významných vedlejších minerálů, které obvykle tvoří porfyroblasty:

  • svor granátový
  • staurolitový
  • kyanitový
  • kalcitový

Dalšími minerály ve svorech mohou být turmalín či andalusit.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se běžně v horách Českého masívu, např. v Hrubém Jeseníku, další výskyty jsou známy z krušnohorského krystalinika z Klínovce. Nacházejí se i v domažlickém krystaliniku, u Kaplic a celém moraviku, hlavně okolí Vranova nad Dyjí v moravské svorové zóně,[4] orlicko-kladském krystaliniku nebo sileziku.

V Západních Karpatech se svory vyskytují společně s rulami zejména v krystaliniku jádrových pohoří jako je Tribeč, Považský Inovec (v severním – seleckém bloku), Malé Karpaty (granátické a staurolitové) a v Tatrách. Běžné jsou také v krystaliniku veporika.[3] hlavně v Slovenském rudohoří a Kráľovoholských Tatrách[5]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Svory nemají žádné významné praktické použití. Mohou být použity jako kamenivo, do betonů, jako drť ke stavbě silnic atd[3].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Svor (hornina) na slovenské Wikipedii.

  1. a b Putiš, M., 2004, Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 131 s.
  2. a b PETRÁNEK, J.. On-line geologická encyklopedie - svor [online]. geology.cz, [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.  
  3. a b c Minerály a horniny Slovenska - horniny - svor [online]. mineraly.sk, [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.  
  4. Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz, [cit. 2013-03-02]. Dostupné online.  
  5. Vladár, J. a kolektív, 1981, Encyklopédia Slovenska V. zväzok R-Š. VEDA, Bratislava, s. 666

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]