Staurolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Staurolit
Vyrostlice staurolitu ve svoru (Jeseníky)
Vyrostlice staurolitu ve svoru (Jeseníky)
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorec(Fe,Mg,Zn)2(Al,Fe)9(Si,Al)4O22(O,OH)2
Identifikace
Barvačervenohnědý až černohnědý
Vzhled krystalukrátké sloupcovité krystaly
Soustavajednoklonná
Tvrdost7–7,5
Leskskelný, matný
Štěpnostdobrá
Index lomunα = 1,736–1,747
nβ = 1,740–1,754
nγ = 1,745–1,762
Vrypbílý
Hustota3,7–3,8 g ⋅ cm−3
Rozpustnostčástečně v H2SO4

Staurolit (Karsten, 1800), chemický vzorec (Fe,Mg,Zn)2(Al,Fe)9(Si,Al)4O22(O,OH)2 je jednoklonný minerál ze skupiny nesosilikátů.
Název pochází z řeckých slov σταυρός (staurós) = kříž a λίθος (líthos) = kámen; staurolit vytváří často prorostlice ve tvaru kříže.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Tvoří se hluboko v zemské kůře v regionálně přeměněných hornínách, jako jsou ruly a svory, které vznikaly za extrémních teplot a tlaků[1], v kontaktně metamorfovaných horninách, výjimečně v pegmatitech.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Křížová vyrostlice staurolitu.

Většinou velmi dobře vyvinuté krátce sloupcovité krystaly s nevelkým počtem ploch a kosočtverečným průřezem, zarostlé, někdy však volné v důsledku zvětrávání. Pro tento nerost jsou zvláště typické křížovité prorostlice, kterým také staurolit vděčí za své jméno.[2]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7-7,5, křehký, hustota: 3,7 až 3,8 g/cm³, štěpnost dobrá podle (010), lom lasturnatý, tříštivý.
  • Optické vlastnosti: Barva: načervenale až načernale hnědá, často má drsné nebo zemité povlaky. Lesk skelný až smolný, průhlednost: průsvitný až opakní, vryp bílý až šedavý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Mg 0,30 %, Al 28,91 %, Fe 9,63 %, Si 13,49 %, H 0,29 %, O 47,30 %, příměsi Li, Co, Zn, Mn (v tomto případě jsou tavitelné[1]).

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Broušené staurolity z Minas Gerais, Brazílie
  • lusakit – černý až kobaltově modrý, obsahuje až 8,5 % CoO, naleziště Lusaka, Zambie
  • nordmarkit – hnědočervený, obsahuje až 11,5 % Mn2O3, před dmuchavkou se lehce taví v magnetické sklo, naleziště Nordmark, Švédsko
  • zinkostaurolit – žlutavá barva, obsahuje až 7,5 % ZnO, naleziště Georgie, USA

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Někdy se nosí jako amulet, čiré krystaly jsou vybrušovány jako vzácné šperky.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Vyrostlice staurolitu ve svoru (oblast Šeráku, Jeseníky).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pellant C., 2000: Horniny a minerály. Vydavateľstvo Osveta, Martin. 2. vydání. ISBN 80-8063-031-3
  2. a b Medenbach O., Sussiecková-Fornefeldová C., 1995: Minerály. IKAR, Praha. ISBN 80-85830-97-3
  3. a b Sejkora J., Kouřimský J., 2005: Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 80-200-1317-2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]