Granát (minerál)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Granát
Granát, Madagaskar
Granát, Madagaskar
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec proměnlivý
Identifikace
Barva různá podle odrůd
Vzhled krystalu rombododekaedry,
hexaoktoedry
Soustava krychlová
Tvrdost 6,5–7,5
Lesk skelný, matný,
hedvábný
Štěpnost nedokonalá
Vryp bílý s barevným
nádechem
Hustota 3,4–4,6 g/cm³


Jako granáty (Hagones, 1250), označujeme skupinu krychlových minerálů, nesosilikátů s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru X3Z2[SiO4]3, kde:

Název pochází z latinského granatum malum – granátové jablko.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Převážně metasomatický, zřídka magmatický. Druhotně sedimentární.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Zpravidla tvoří rombododekaedrické a hexaoktoedrické krystaly. Zrnité a kompaktní agregáty jsou méně časté. V náplavech se vyskytují jednotlivá zrna nebo ohlazené oblázky.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Většina vlastností je společná.

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7,5, křehký, hustota 3,4–4,6 g/cm³, štěpnost velmi nedokonalá podle {110}, lom nerovný, lasturnatý, tříštivý.
  • Optické vlastnosti: Barva: různá podle odrůdy. Lesk skelný, matný, hedvábný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp bílý nebo s nádechem podle zabarvení odrůdy.
  • Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, příměsi Fe, Mg, Mn, Ca, Al, Ti, Cr, V, Zr aj. V kyselinách nerozpustné s výjimkou andraditu. Lehce se taví kromě granátů obsahujících chróm (knorringit, uvarovit).

Minerály skupiny granátu[editovat | editovat zdroj]

  • Almandin – Fe2+3Al2[SiO4]3 – hnědočervený až černý
  • Andradit – Ca3Fe3+2[SiO4]3 – různé odstíny červené, žluté, zelené, hnědé a černé
  • Calderit – (Mn2+,Ca)3(Fe3+,Al)2[SiO4]3
  • Goldmanit – Ca3(V3+,Al,Fe3+)2[SiO4]3
  • Grosulár – Ca3Al2[SiO4]3 – světle zelený až jantarově žlutý nebo sytě hnědý
  • Hibschit – Ca3Al2[(OH)6-1|(SiO4)1,5-2,5]
  • Katoit – Ca3Al2[(OH)8-6|(SiO4)1-1,5]
  • Kimzeyit – Ca3(Zr,Ti)2[(Si,Al,Fe3+)O4]3
  • Knorringit – Mg3Cr2[SiO4]3
  • Majorit – Mg3(Fe2+,Si,Al)2[SiO4]3
  • Morimotoit – Ca3(Ti,Fe2+,Fe3+)2[(Si,Fe3+)O4]3(?)
  • Pyrop – Mg3Al2[SiO4]3 – krvavě rudý až černý
  • Schorlomit – Ca3(Ti,Fe3+)2[(Si,Fe3+,Fe2+)O4]3
  • Spessartin – Mn2+3Al2[SiO4]3 – tmavočervený až hnědočervený
  • Uvarovit – Ca3Cr2[SiO4]3 – smaragdově zelený

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

sfalerit, leucit, eudialyt, spinel, rubín

Využití[editovat | editovat zdroj]

Technické užití: řezné, brusné a vrtné nástroje. V klenotnictví některé odrůdy jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony).

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Hojný minerál.

  • uvedeno u jednotlivých odrůd.

Nejvzácnější jsou pyropy s efektem změny barvy jako u alexandritu, na denním a umělém osvětlení, velmi drahé jsou smaragdově zelené tsavority z Tanzanie, démantoidy z Ruska, levnější jsou oranžové spessartiny, vyhledávaný je rodolit, rhodolith granát, pyralmandin je směs pyropu a almandinu, nádherné malinové barvy. Indové a Římané již ve starověku užívali hojně grosulár,oranžový až medový hesonit, protože věřili, že odvrací zlo, kámen gomedha, gomeda. Almandin fialové a pyrop jiskřivě červené barvy jsou klasické kameny. Pyropy se nacházejí v Česku zejména v Českém středohoří, menší naleziště v Podkrkonoší u Nové Paky, nekvalitní pyropy také v okolí Kolína nad Labem. Významná světová naleziště jsou v Jihoafrické republice, Tanzanii, Arizoně, na Sibiři v Jakutsku; almandin se těží v Indii, na Srí Lance, v Tanzanii, démantoid v Rusku, Tsavorit v Tanzanii, spessartin v Mozambiku, hesonit na Srí Lance a v Africe, barvoměnné granáty na Madagaskaru, rodolit na Srí Lance, v Tanzanii a Zambii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle českého mineraloga J. Hyršla a historičky D. Stehlíkové se pyropy, (české granáty, Bohemian garnets) nacházejí po celé Evropě od Pyrenejí po Kavkaz již v archeologických nálezech klenotů Germánů (Vizigótů, Ostrogótů, Merovejců) a stepních národů z období stěhování národů, tj. od 5. do 8. století, kdy patřily k výnosným exportním surovinám. Vyhledávali je pro výjimečnou kvalitu (tvrdost, nespalitelnost) a malé rozměry, takže se snadno daly zasazovat do šperků jen navzájem ohlazené, bez broušení.

Sbírky historického šperku, galanterie a nádobí zdobeného českými granáty má několik českých muzeí:

  • Největší umělecká sbírka o více než 600 příkladech z období od středověku do poloviny 20. století je v Národním muzeu v Praze, v tamější mineralogické sbírce je také největší kolekce nebroušených granátů.
  • Další významné kolekce:
  • Muzeum českého granátu v Třebenicích, poblíž městečka se pyropy těží.
  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.
  • Moravská galerie v Brně.
  • Muzeum Českého ráje v Turnově.
  • Vzorkovna družstva Český granát v Turnově.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hyršl, Jaroslav: Nový gemologický výzkum údajných největších českých granátů; in: časopis Minerál, č. 5, 2000, s. 415 - 418.
  • Kouřimský, Jiří: Drahé kameny v mineralogické sbírce Národního muzea v Praze. NM Praha 1968
  • Kouřimský a kolektiv: Sborník Granat (německy), 1997
  • Stehlíková, Dana: Carbunculus, granatus, zrnakoč. NM Praha 2002
  • Stehlíková, Dana: The Bohemian Garnet. Praha 2004
  • Vokáčová, Věra: Český granát, katalog výstavy UPM Praha 1985


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu