Andradit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andradit
Andradite-Mali.jpg
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Ca3Fe23+(SiO4)3
Identifikace
Barva bezbarvý, zelený, černý...
Vzhled krystalu rombododekaedry,
hexaoktaedry
Soustava krychlová
Tvrdost 6,5–7
Lesk skelný, mastný
Štěpnost nedokonalá
Index lomu n=1,877
Vryp bílý
Hustota 3,8–3,9 g/cm³
Rozpustnost v kyselinách nerozpustný
Ostatní dobře se taví

Andradit (Dana, 1868), chemický vzorec Ca3Fe23+(SiO4)3, je krychlový minerál ze skupiny granátu. Minerál byl nazván po brazilském politikovi, mineralogovi a básníkovi Josém Bonifáciu de Andrade e Silva (1763–1838).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji v kontaktně metasomatických horninách na styku kyselých vyvřelin s karbonáty, často v krystalických břidlicích, zřídka magmatický. Druhotně sedimentární.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Zpravidla tvoří rombododekaedrické a hexaoktoedrické krystaly. Zrnité a kompaktní agregáty jsou méně časté. V náplavech se vyskytují jednotlivá zrna nebo ohlazené oblázky.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7, křehký, hustota 3,8–3,9 g/cm³, štěpnost velmi nedokonalá podle {110}, lom nerovný, lasturnatý, tříštivý.
  • Optické vlastnosti: Barva: žlutozelená, zelená, sytě zelená, červená, hnědá, černá. Lesk skelný, matný, hedvábný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp bílý nebo s nádechem podle zabarvení.
  • Chemické vlastnosti: Chemické složení Ca 23,66 %, Fe 21,98 %, Si 16,58 %, O 37,78 %, příměsi Ti. Lehce se taví, v kyselinách nerozpustný.

Polymorfie a řady[editovat | editovat zdroj]

Vytváří dvě řady:

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

Topazolit[editovat | editovat zdroj]

Topazolit je překrásná a někdy i drahokamová odrůda andraditu. Je mnohem vzácnější než démantoid, avšak krystalů dosahující šperkařských kvalit se tolik nevyskytuje, tedy jedna se spíše o sbírkovou záležitost. Byl pojmenován brazilským státníkem a mineralogem Josém Bonifáciu de Andrade e Silva, kde se jeho jménem snažil vylíčit podobnost (v barvě a čirosti) s topazem. Jeho barva bývá medově až zlatavě žlutá a mezi nejznámější lokality výskytu patří Bavorsko v Německu nebo Namibie v Africe.

Démantoid[editovat | editovat zdroj]

Démantoid je další z mála drahokamových odrůd méně známého granátu andraditu. Byl objeven v roce 1885 na středním Urale. Nejprve byl mylně považován za smaragd, ale poté se zjistilo, že se jedná o zcela novou odrůdu granátu a dle vykazujícího velmi silného diamantového lesku připomínající samotný diamant byl pojmenován démantoid. Je zabarven do velmi sytě zelené až žlutozelené barvy díky příměsi chromu. Nejčastěji je nalézán v náplavech nejen na již zmíněném Uralu, ale také i v Africe nebo na Madagaskaru. Démantoid je velice vyhledáváným drahokamem a vzhledem k téměř vyčerpaným nalezištím na Uralu má také velmi vysokou cenu. Ceněn je právě jeho výrazný lesk, díky vysokému indexu lomu světla. Nejčastěji bývá zaměněn za Malijský granát.

Melanit[editovat | editovat zdroj]

Melanit je temně černá odrůda granátu andraditu. Jeho jméno pochází z řeckého slova melan, což je v překladu černý. Své černé barvě může vděčit hlavně velké příměsi titanu, jenž dosahuje koncentrace až 1,5%. Právě díky titanu se mu též přezdívá "titanový andradit". V současnosti se nachází pouze malé krystaly, které se používají převážně pro sbírkové účely, ale krystaly dostatečně veliké se mohou brousit jako drahý kámen, avšak jejich cena není nijak vysoká. Můžeme ho nalézt na Ti bohatých magmatitech nebo skarnech na lokalitách jako je Mali, Chihuahua v Mexiku nebo Kalifornie v USA.


Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Technické užití: řezné, brusné a vrtné nástroje. V klenotnictví některé variety jako drahý kámen (fasetové brusy, kabošony).

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Běžný minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Dana, E.S. (1892) Dana's system of mineralogy , (6th edition), 437-447

Citace[editovat | editovat zdroj]

  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Ilustrace František Rejl; Fotografie Dušan Slivka. 1. vyd. Praha : AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. S. 458.  
  • Minerály a drahokamy : Vyhledávání, určování a sběr minerálů a drahokamů. Příprava vydání Miroslava Procházková; překlad Pavel Povondra; Obálku navrhla Jana Šťastná. 1. vyd. Praha : Euromedia Group k.s., 2001. 224 s. (Velký průvodce přírodou). ISBN 80-242-0696-X. Kapitola Křemičitany, s. 144.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]