Ural

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ural
Урал
Maksimovská skála u řeky Čusovaja

Nejvyšší bod1 895 m n. m. (Narodnaja)

Nadřazená jednotkaEvropa
Sousední
jednotky
Východoevropská rovina, Nová země, Západosibiřská rovina, Turgajská plošina, Turanská nížina, Ustjurt
Podřazené
jednotky
Polární Ural, Subpolární Ural, Severní Ural, Střední Ural, Jižní Ural, Mugodžary

SvětadílEurasie
StátRuskoRusko Rusko
KazachstánKazachstán Kazachstán
Mapa
Mapa
PovodíVolha, Pečora, Ob, Ural
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Ural (rozcestník).

Ural (rusky Ура́льские го́ры) je pohoříruském Uralském federálním okruhu. Nachází se v centrální části země a odděluje evropské a asijské Rusko, současně je také geografickou hranicí mezi Evropou a Asií. Za hranici se obvykle považuje východní úpatí Uralu, pohoří tedy leží celé ještě v Evropě.[1] Je to nejvýznamnější ruské pohoří táhnoucí v délce téměř 2 500 km ve směru sever–jih. Podle jeho starého názvu bylo pojmenováno pohoří Montes Riphaeus na přivrácené straně Měsíce.[2][3]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Ural je jedno z nejstarších známých pásmových pohoří, které vzniklo již v prvohorách během karbonu jako důsledek tektonické srážky Sibiře a Baltiky.

Rozdělení Uralu

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Z geografického hlediska se Ural rozděluje na 8 samostatných celků:

Nejvyšším vrcholem celého Uralu je s 1 895 m hora Narodnaja v severní části pohoří. Pouze některé části Uralu mají horský a ojediněle i velehorský ráz (především Jižní, Severní a Subpolární Ural), střední Ural a okrajové části jsou převážně pahorkatiny.[1]

Klima a vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Pohoří prochází několika klimatickými pásy. Na severu je podnebí arktické, s velmi krátkým létem a dlouhými mrazivými zimami. Vyskytuje se zde též permafrost. Na jihu je podnebí naopak suché a kontinentální. Srážky jsou vydatnější na západní, návětrné straně pohoří vzhledem k převládajícím západním větrům, východní svahy se nacházejí ve srážkovém stínu a jsou tak podstatně sušší. Odtokový režim uralských řek je převážně sněhový, na jihu i dešťový. Horské zalednění je pouze malého rozsahu, je zde několik malých ledovců v Polárním a Subpolárním Uralu s celkovou plochou cca 25 km². Jezer je velké množství, především na severu, ovšem plochou jsou vesměs nevelká.[1]

Živá příroda[editovat | editovat zdroj]

Vegetace a flóra[editovat | editovat zdroj]

Národní park Jugyd Va na Severním Uralu

Od severu na jih pohoří protíná celou řadu vegetačních pásem. Polární oblasti na severu spadají do biomu tundry. V horských oblastech severního Uralu převládá tajga, tvořená na vlhčích západních svazích smrkem sibiřským, jedlí sibiřskou a borovicí sibiřskou, na kontinentálnějších východních svazích jsou lesy převážně modřínové. Subalpínský stupeň hor je tvořen křovinami bříz a roztroušenými zakrslými modříny, výše je alpínská tundra tvořená odolnými travinami a lišejníky.

Lesní hranice na severu je níže než 500 m n. m., směrem na jih průběžně stoupá až na 1100 m na Jižním Urale. Směrem na jih přibývá také listnatých stromů. Pahorkatiny středního Uralu jsou pokryty smíšenými lesy s lípami a duby, na jižním Uralu se v nejnižších polohách vyskytují světlé a druhově bohaté listnaté nebo březovo-borové háje, ve středních smíšené a ve vyšších jehličnaté lesy. Sušší a kontinentálnější podhůří na jihovýchodě Uralu je tvořeno lesostepí.

Pohoří Mugodžary patří k biomu stepí, v aridních podmínkách na jihu rostou však už jen sporadické suchomilné křoviny přecházející do zasolené pelyňkové polopouště.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

K významným chráněným územím na Urale patří národní parky Jugyd Va na západních svazích Připolárního a Severního Uralu, jenž je s téměř 19 tisíci km² největším národním parkem v celé Evropě, a Pečoro-Ilyčský na severním Urale; společně byly zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO jako Komijské pralesy. Z dalších lze jmenovat národní parky Visimský na Středním Urale nebo Baškirský na Urale jižním.[1]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Lesy na Urale jsou obývány typickými sibiřskými zvířaty jako je los, medvěd hnědý, liška, vlk, rosomák, rys a sobol.

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Za hlavní město celé oblasti Uralu se považuje Jekatěrinburg (v letech 19241991 Sverdlovsk), mezi další významná sídla na Urale se řadí také Magnitogorsk, Miass, Serov, Zlatoust, Nižnij Tagil, Kaměnsk-Ural'skij. V podhůří se nacházejí další významná průmyslová centra (např. Perm, Ufa, Vorkuta nebo Čeljabinsk).

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Do oblasti Uralu byla během II. světové války před postupujícími německými vojsky přestěhována významná část sovětského těžkého průmyslu. Oblast je bohatá na přírodní zdroje jako je zlato, platina, železná ruda, uhlí, nikl a i další suroviny, což ji řadí mezi důležité surovinové základny Ruska. Důsledkem intenzivní těžby a výroby je však masivní znečištění životního prostředí.

Vzácné nerosty z pohoří Ural[editovat | editovat zdroj]

Na Urale je asi 48 druhů hospodářsky cenných rud a minerálů. Jsou to vzácné kameny jako je smaragd, ametyst, akvamarín, jaspis, rodonit, malachit a diamant.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Král, Václav: Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia 1999
  2. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Euclides, s. 108/41. 
  3. Montes Riphaeus, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]