Mohsova stupnice tvrdosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mohsova stupnice tvrdosti vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Byla vytvořena německým mineralogem Friedrichem Mohsem a slouží pro určení tvrdosti látek.

Základní vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Tvrdost je vektorová fyzikální vlastnost, která je definovaná jako odpor proti vnikání cizího tělesa, který vynakládá látka. Závislá je na struktuře krystalů, přesněji řečeno na pevnosti vazeb mezi částicemi v látce. Platí pro ni několik základních obecných podmínek:

  • tvrdost roste s klesající vzdáleností jednotlivých iontů ve struktuře.
  • roste s větší pravidelností krystalové mřížky
  • roste s mocenstvím iontů respektive s násobností vazby
  • roste s podílem iontové vazby ve smíšených vazbách
  • krystalové agregáty (drúzy) jsou obvykle měkčí než samostatný krystal
Tvrdost Minerál Chemický vzorec Absolutní tvrdost Obrázek
1 Mastek Mg3Si4O10(OH)2 1
2 Sůl kamenná nebo sádrovec CaSO4·2H2O 3
3 Kalcit - vápenec CaCO3 9
4 Fluorit (kazivec) CaF2 21
5 Apatit Ca5(PO4)3(OH,Cl,F) 48
6 Ortoklas (živec) KAlSi3O8 72
7 Křemen SiO2 100
8 Topaz Al2SiO4(F,OH)2 200
9 Korund Al2O3 400
10 Diamant C 1600

Pro běžné použití v praxi je dobré se orientovat v základní tvrdosti předmětů v běžném dosahu. Například nehet má tvrdost 1,5-2. Mince 3,4-4. Kapesní nůž přibližně 5 a pokud minerál zanechává rýhu ve skle, má tvrdost větší než 5.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]