Epidot

Epidot
Epidot
	Epidot
Obecné
Kategorie	minerál
Chemický vzorec	Ca2Al2(Fe3+,Al)(SiO4)(Si2O7)O(OH)
Identifikace
Barva	zelená, černozelená, žlutozelená, ; žlutá, černá
Vzhled krystalu	zrnité agregáty, protažená zrna
Soustava	jednoklonná
Tvrdost	6–7
Lesk	skelný lesk
Štěpnost	velmi dobrá
Index lomu	nα = 1,715–1,751; nβ = 1,725–1,784; nγ = 1,734–1,797
Vryp	šedý, bílý
Hustota	3,38–3,49 g ⋅ cm−3
Rozpustnost	v kyselinách nerozpustný

Epidot (Haüy, 1801), chemický vzorec Ca₂Al₂(Fe³⁺,Al)(SiO₄)(Si₂O₇)O(OH) (křemičitan hlinito-vápenato-železitý), je jednoklonný minerál ze skupiny sorosilikátů. Společně s klinozoisitem tvoří plynulou řadu. Název pochází z řeckého épídosis = přídavek, podle protažení krystalu v jednom směru podél základny hranolu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

metamorfní – typický pro některé facie slabě až středně metamorfovaných hornin
hydrotermální – v žilách alpského typu
kontaktně metasomatický – na kontaktní zóně mezi vyvřelými horninami a vápenatými usazenými horninami

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly prizmatické (až 35 cm dlouhé), protažené a rýhované rovnoběžně k [010], také izometrické krystaly nebo tabulky. Agregáty vláknité, hrubo až jemnozrnné, celistvé. Pseudomorfózy po plagioklasu.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6–7, křehký, hustota 3,38–3,49 g/cm³, štěpnost velmi dobrá podle {001}, nedokonalá podle {100}, lom nerovný, tříštivý.
Optické vlastnosti: Barva: žlutozelená až zelenočerná. Lesk skelný, perleťový, smolný, průhlednost: průsvitný, vryp šedobílý.
Chemické vlastnosti: Vypočtené složení pro Ca₂Al₂(Fe³⁺_0,75Al_0,25)(SiO₄)(Si₂O₇)O(OH): Ca 16,7 %, Al 12,8 %, Fe 8,8 %, Si 17,7 %, H 0,2 %, O 43,7 %. Žíhán před dmuchavkou bobtná a taví se. Po vyžíhání se rozkládá v horké HCl za uvolňování rosolovitého SiO₂.

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

pistacit – pistáciově zelený. Způsobeno vyšším obsahem Fe.
piemontit – červenohnědý, černočervený až červený, višňově červený vryp, prosvítá. Způsobeno vyšším obsahem Mn.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

aktinolit, amfibol, augit, turmalín, vesuvian

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Facie zelených břidlic – zeolity, amfiboly, plagioklasy, křemen, aktinolit, kalcit;
Facie albit–epidotických rohovců – amfiboly, vesuvianit, skapolit, mastek, wollastonit, pyroxeny, granát;
Facie modrých břidlic – pumpellyit, glaukofán, lawsonit, riebeckit, granát, omfacit.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Někdy jako drahý kámen

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Běžný horninotvorný minerál.

Česko – Vernířovice, Sobotín, Žulová, okolí Brna
Slovensko – Slavošovce
Švýcarsko
Rakousko
a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Dana, E. S. (1892) Dana's system of mineralogy, (6th edition), 516–521
ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.