René Just Haüy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
René Just Haüy
René Just Haüy 2.jpg
Narození28. února 1743
Saint-Just-en-Chaussée
Úmrtí1. červen 1822
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Alma materPařížská univerzita
Povolánímineralog, fyzik a krystalograf
ZaměstnavatelNárodní přírodopisné muzeum
Oceněnízahraniční člen Královské společnosti (1818)
Nábož. vyznáníkatolicismus
PříbuzníValentin Haüy (sourozenec)
Funkceprezident (Francouzská akademie věd; 1801–1802)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René-Just Haüy [rené žyst auy] (28. února 1743 Saint-Just-en-Chaussée1. červn 1822 Paříž), známý též jako Abbé Haüy, byl francouzský mineralog. Založil pařížské Musée de minéralogie. Jeho bratr Valentin Haüy byl zakladatelem první školy pro slepce.[1]

Jeho jménem je také pojmenován minerál haüyn. René Just Haüy bývá nazýván otcem moderní krystalografie.[2] Je také jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Saint-Just-en-Chaussée v departementu Oise.[1] Jeho rodiče pocházeli z nižších vrstev a jen díky dobrosrdečnosti známých mohli syna poslat do vyšších škol. Haüy nejdříve studoval botaniku, ale po nehodě se začal zajímat o jiné odvětví přírodních vědmineralogii. Podle legendy mu vypadl kus kalcitu a rozbil se na menší kostky, což vedlo Haüya k vyslovení teze o periodicitě krystalových struktur.[3] Tento objev a formulace matematické teorie v Traité de minéralogie posunulo autora ve společenském žebříčku.[1][3]

Během revolučních let byl uvězněn, hrozila mu dokonce poprava, jíž zabránil intervencí jiný přírodovědec Étienne Geoffroy Saint-Hilaire. V roce 1802 se Haüy stal profesorem mineralogie v Národním muzeu, ale v roce 1814 byl Bourbony, kteří se vrátili k moci, sesazen.[1] V roce 1821 byl zvolen členem Královské švédské akademie věd. Poslední roky života opět trpěl bídou, ale až do své smrti v Paříži v roce 1822 zůstal nezlomen.[3]

Jeho mladší bratr, Valentin Haüy, založil první školu pro nevidomé.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrob bratrů Haüyových na hřbitově Père-Lachaise
  • Essai d'une théorie sur la structure des crystaux (1784)
  • Exposition raisonnée de la théorie de l'électricité et du magnétisme, d'après les principes d'Aepinus (1787)
  • De la structure considérée comme caractére distinctif des minéraux (1793)
  • Exposition abrégée de la théorie de la structure des cristaux (1793)
  • Extrait d'un traité élémentaire de minéralogie (1797)
  • Traité de minéralogie (1801)
  • Traité élémentaire de physique (1803, 1806)
  • Tableau comparatif des résultats de la cristallographie, et de l'analyse chimique relativement a la classification des minéraux (1809)
  • Traité des pierres précieuses (1817)
  • Traité de cristallographie (1822)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Alfred Lacroix, « La vie et l'œuvre de l'abbé Haüy », Bulletin de la Société française de Minéralogie, vol. 67 « La célébration du deuxième centenaire de la naissance de l'abbé Haüy », nos 1-6,‎ 1944, p. 15-226. (DOI 10.3406/bulmi.1944.4560)
  2. Brock, H. (1910). René-Just Haüy. In "The Catholic Encyclopedia". New York: Robert Appleton Company.
  3. a b c d Farges, François; Kjellman, Johan, Bicentenaire de la disparition de René-Just Haüy... (Fr) Le Règne Minéral 165, pp. 7-42, 2022.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]