Rozpustnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Rozpustnost je vlastnost pevných, kapalných a plynných látek tvořit s rozpouštědlem homogenní směs (roztok). Tento jev je závislý na tlaku a teplotě.

Rozpouštění[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o fyzikálně-chemický jev, při kterém se rozpouštěná látka a rozpouštědlo promíchávají (ať už mícháním roztoku nebo samovolně difuzí), je-li to možné tak disociují ionty, a obklopují se molekulami rozpouštědla.

Grafy rozpustností různých látek v závislosti na teplotě ve °C

Rozpouštění pevných látek v kapalinách[editovat | editovat zdroj]

Nejpozorovatelnější je rozpustnost chemických látek v kapalném rozpouštědle, jako třeba rozpouštění chloridu sodného ve vodě. Po rozpuštění vzniká opět průhledná kapalina, která nejčastěji přebírá barvu po rozpouštěné látce.
U většiny těchto látek dochází při zvyšování teploty ke zvyšování rozpustnosti. Existuje však několik výjimek, jako je třeba hydroxid vápenatý, síran vápenatý, síran manganatý, kyselina močová, a její soli, uhličitan lithný, síran ceričitý a jiné látky.

Rozpouštění kapalných látek v kapalinách[editovat | editovat zdroj]

V případě dvou kapalných látek jsou 3 možnosti, k čemu dojde:
1) Mezi kapalinami není přechod, jsou zcela promíchané při všech koncentracích (př. ethanol a voda)
2) Mezi látkami není přechod po pouze omezenou koncentraci, pak vzniká vrstva, která se nerozpouští a nemísí (př. éter a voda)
3) Látky se vůbec nemísí, vzniká ihned vrstva, která plave na hladině či klesne ke dnu (záleží na hustotě kapalin) (př. toluen a voda)

Rozpouštění plynných látek v kapalinách[editovat | editovat zdroj]

Mnoho plynů se rozpouští v kapalinách, mnoho z nich přímo vytváří nestabilní kovalentní vazby s rozpouštědlem (pro níže uvedené příklady je to voda), to se týká zejména oxidu uhličitého a siřičitého (které tvoří velice nestabilní kyselinou uhličitou siřičitou) či amoniak, tvořící nestabilní hydroxid amonný. Kyselé plyny se dále lépe rozpouští v zásaditém prostředí, naopak zásadité plyny se rozpouštějí lépe v kyselém prostředí.
Právě u těchto plynů, které vytvářejí nestabilní koloidní vazby je rozpustnost za normálních podmínek vyšší, než u těch, které tyto vazby netvoří. To však neplatí pro zvýšenou teplotu, při zvýšené teplotě, protože rozpustnost těchto plynů se zvýšenou teplotou klesá.

Rozpouštění pevných látek v pevných rozpouštědlech[editovat | editovat zdroj]

Touto vlastností se vyznačují zejména kovy. Kovy vytvářejí směsi, které mají nové vlastnosti a dokud jsou v kapalném stavu, tak nedochází k rozdělování kovů na vrstvy. V těchto případech se obvykle nepoužívá termínu „rozpouštědlo“. Někdy se používají slitiny dvou kovů, někdy více kovů. Příklady kovů, které tvoří slitiny:

Tabulka příkladů slitin dvou kovů.

1. Kov 2. Kov Název slitiny
Hořčík Hliník Magnalium
Olovo Cín Pájka
Měď Cín Bronz
Měď Zinek Mosaz
Měď Stříbro *
Platina Zlato Bílé zlato

*Tato slitina vzniká při spojování mědi stříbrem, dnes již není moc používané pro vysokou cenu.

Rozpouštědla[editovat | editovat zdroj]

Rozpustnost látek záleží mnohdy na polaritě rozpouštědla a látky, dále také na PH, molárních hmotnostech, schopnosti disociace iontů, a jiných vlastnostech.
Voda je velice polární rozpouštědlo, a proto velice dobře rozpouští celou řadu polárních látek, ale především iontových látek (které jsou schopny disociace na ionty). Oproti tomu je značná část organických látek nerozpustných ve vodě, jako jsou alkany, areny, jejich alkyl-deriváty, a podobně. Jediné deriváty uhlovodíků, které jsou rozpustné jsou deriváty s funkčními skupinami, které mají velkou polaritu (př. ethanol, methanol, acetaldehyd, kyselina octová, cukry, kyselina šťavelová, kyselina vinná apod.).

Oproti tomu, řada organických látek, které nemají žádné či mají pouze nepolární funkční skupiny (benzen, toluen, isopentan, cyklohexan, a podobně) jsou výbornými rozpouštědly organických látek (jako jsou lipidy, kyselina sorbová, mastné kyseliny, estery, a podobně), ale naopak nerozpouští polární anorganické látky.

Vysokých rozpustností je dosahováno při shodě funkčních skupin, i při neshodě polarit (Alkoholy rozpouštějí hydroxidy, kyselina octová rozpouští mastné kyseliny, benzen rozpouští areny, jako naftalen).

Směsi rozpouštědel mají vlastnosti obvykle podle polarity směsi.

Určování rozpustnosti[editovat | editovat zdroj]

Na určování rozpustnosti je možné nahlížet ze dvou úhlů pohledu:

  • kvantitativně: jaké je maximální množství látky, které lze v jednotkovém množství daného rozpouštědla rozpustit?
  • kvalitativně: je látka v nezanedbatelné míře vůbec rozpustná v daném rozpouštědle?

Kvantitativně[editovat | editovat zdroj]

Podle definice IUPAC je rozpustnost analytické složení nasyceného roztoku vyjádřené jako poměr dané látky ku danému rozpouštědlu.[1] Obecně se udává v nejrůznějších jednotkách koncentrace roztoků, např.:

Kvalitativně[editovat | editovat zdroj]

Běžně se rozpustnost rozděluje právě podle maximálního množství rozpuštěné látky. Pod 0,1 mol/l rozpuštěné látky v rozpouštědle se látka označuje jako špatně rozpustná, mezi 0,1 a 1 mol/l jako středně rozpustná a nad 1 mol/l jako snadno rozpustná.[2]

V následující tabulce jsou příklady látek rozpustných a nerozpustných ve vodě. Některé látky, které jsou málo či velmi málo rozpustné jsou zde započítané jako nerozpustné (mezí je 1 g/100 g H2O).

Skupina látek Rozpustnost Výjimky
F- Rozpustné Lithný, měďný, rtuťný, hlinitý, vápenatý, železitý
Cl- Rozpustné Stříbrný, měďný, rtuťný
Br- Rozpustné Stříbrný, měďný, rtuťný, olovnatý
I- Rozpustné Stříbrný, měďný, rtuťný, olovnatý
SO42- Rozpustné Vápenatý, strontnatý, stříbrný, olovnatý, barnatý
NO3- Rozpustné (nerozpustné jsou jen kombinace s jinými ionty, např. dihydroxid-monodusičnan bismutitý, Bi(NO3)(OH)2)
PO43- Nerozpustné Sodný, draselný, rubidný, cesný, amonný
HPO42- Nerozpustné Lithný, draselný, sodný, rubidný, cesný, amonný
H2PO4- Nerozpustné Lithný, draselný, sodný, rubidný, cesný, amonný, vápenatý, hořečnatý, amonný, berylnatý
CO32- Nerozpustné draselný, rubidný, cesný, amonný, sodný
OH- Nerozpustné Lithný, sodný, draselný, rubidný, cesný, amonný, barnatý
O2- Nerozpustné Lithný, sodný, draselný, rubidný, cesný, sírový, dusnatý, dusičitý, arsenitý, arseničný, fosforečný, fosforitý, uhličitý, siřičitý, dusný, barnatý, Oxid thallný, strontnatý, chromový
S2- Nerozpustné Lithný, sodný, draselný, rubidný, cesný, amonný, barnatý
SO32- Nerozpustné Lithný, sodný, draselný, rubidný, cesný, amonný

*Poznámka: Látky, u kterých jsou výjimky napsány kurzívou, reagují s vodou za vzniku jiných látek o odpovídající rozpustnosti ve vodě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Löslichkeit na německé Wikipedii a Solubility na anglické Wikipedii.

  1. IUPAC Compendium of Chemical Terminology: Gold Book. Příprava vydání Miloslav Nič, Jiří Jirát, Bedřich Košata, Aubrey Jenkins, Alan McNaught. Research Triagle Park, NC: IUPAC Dostupné online. ISBN 9780967855097. DOI:10.1351/goldbook. (anglicky) 
  2. BLASIUS, Jander. Einführung in das anorganisch-chemische Praktikum : (einschließlich der quantitativen Analyse) ; mit 61 Tabellen. 14. vyd. Lipsko: Hirzel, 1995. ISBN 3-7776-0672-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]