Kyselina uhličitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyselina uhličitá
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický názevkyselina uhličitá
Sumární vzorecH2CO3
Identifikace
Registrační číslo CAS463-79-6
Vlastnosti
Molární hmotnost62,023 8 g/mol
Hustota1,668 g/cm3
Disociační konstanta pKapK1: 6,35
pK2: 10,33
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina uhličitá je slabá, nestálá kyselina, existující jen ve formě svého málo koncentrovaného vodného roztoku. S kationty tvoří dva typy obvykle stabilních solí – uhličitany a hydrogenuhličitany.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Připravuje se zaváděním oxidu uhličitého do vody, který se přitom z malé části slučuje s vodou na kyselinu uhličitou:

CO2 + H2O ⇌ H2CO3.

Tato reakce je vratná a její rovnováha se dá snadno ovlivnit teplotou (s rostoucí teplotou klesá tvorba kyseliny uhličité), nebo parciálním tlakem oxidu uhličitého nad roztokem (při otevření láhve s vodou sycenou oxidem uhličitým se kyselina rozkládá a plynný oxid uhličitý v bublinkách uniká). Poslední teoretické výpočty však ukázaly, že za absolutní nepřítomnosti molekul vody jsou samostatné molekuly H2CO3 velmi stabilní, s poločasem rozpadu přibližně 180 000 let.[zdroj?]

Existence molekuly kyseliny uhličité v pevném stavu byla prokázána za nízkých teplot a vysokých tlaků (−100 °C, 20 000 atmosfér).[1][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V přírodě je kyselina uhličitá stálou složkou dešťových srážek a přírodní vody všeobecně. Je příčinou vzniku přechodné tvrdosti vody tím, že rozpouští uhličitanové minerály obsahující vápník a hořčík; stejný mechanismus je i podstatou vzniku krasových útvarů ve vápencových horninách. Vyšší obsah oxidu uhličitého a tím i kyseliny uhličité mají některé minerální vody. V živočišných organismech je významným meziproduktem v procesech výměny oxidu uhličitého mezi buňkami a krví.

Kyselina uhličitá je velmi slabá dvojsytná kyselina, která se jen částečně disociuje do prvního a ještě méně do druhého stupně:

H2CO3 ⇌ H+ + HCO3 ⇌ 2H+ + CO32−

Tvoří dva typy solí uhličitany a hydrogenuhličitany (starší název kyselé uhličitany). Stálé hydrogenuhličitany tvoří pouze alkalické kovy a amoniak[zdroj?]. Hydrogenuhličitany kovů alkalických zemin existují jen ve vodných roztocích a jsou podstatou přechodné tvrdosti vody; zahřátím roztoku k bodu varu se rozkládají, např.:

Ca(HCO3)2CaCO3 + H2O + CO2.

Všechny uhličitany jsou iontové sloučeniny.

Mezi významné uhličitany a hydrogenuhličitany patří zejména:

Některé uhličitany jsou také známé minerály:

Použití[editovat | editovat zdroj]

Roztok oxidu uhličitého a kyseliny uhličité ve vodě je pod názvy sodová voda, sodovka nebo sifon podstatou součástí perlivých nápojů v potravinářství. Podzemní voda s obsahem nejméně 1 g rozpuštěného oxidu uhličitého v 1 litru je uhličitá minerální voda, tj. kyselka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MUNICH, Technical University. Neutrons expose crystal structure of elusive carbonic acid for the first time. phys.org [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Poprvé připravili a zobrazili molekulu kyseliny uhličité [online]. 2022-11-24 [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]