Uhličitan draselný
| Uhličitan draselný | |
|---|---|
| |
| |
| Obecné | |
| Systematický název | Uhličitan draselný |
| Triviální název | potaš |
| Anglický název | Potassium carbonate |
| Německý název | Kaliumcarbonat |
| Sumární vzorec | K2CO3 |
| Vzhled | bílá hygroskopická krystalická nebo práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 584-08-7 |
| PubChem | 516886 |
| Číslo RTECS | TS7750000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 138,205 g/mol 165,228 g/mol (seskvihydrát) |
| Molární koncentrace cM | 5,573 mol/dm3 (50% roztok) |
| Teplota tání | 891 °C |
| Hustota | 2,428 g/cm3 (19 °C) 2,155 g/cm3 (seskvihydrát, 19 °C) 1,540 4 g/cm3 (50% roztok) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 3,03 cP (917 °C) 1,66 cP (977 °C) 6,071 cP (50% roztok, 20 °C) |
| Kinematický viskozitní koeficient | 3,941 cS (50 roztok, 20 °C) |
| Index lomu | nD= 1,531 seskvihydrát nDa= 1,380 nDb= 1,432 nDc= 1,573 50% roztok nD= 1,416 8 |
| Rozpustnost ve vodě | 105,5 g/100 ml (0 °C) 108,2 g/100 ml (10 °C) 110,5 g/100 ml (20 °C) 112,3 g/100 ml (25 °C) 113,7 g/100 ml (30 °C) 116,9 g/100 ml (40 °C) 126,8 g/100 ml (60 °C) 139,2 g/100 ml (80 °C) 155,7 g/100 ml (100 °C) 274 g/100 ml (200 °C) seskvihydrát 158,49 g/100 ml (0 °C) 167,25 g/100 ml (20 °C) 181,84 g/100 ml (40 °C) 202,67 g/100 ml (60 °C) 230,90 g/100 ml (80 °C) 268,60 g/100 ml (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
ethanol (ne) aceton (ne) |
| Relativní permitivita εr | 5,66 (18 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | -6,12×10−6 cm3 g-1 |
| Povrchové napětí | 168,4 mN/m (910 °C) 162,1 mN/m (1 010 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | jednoklonná jednoklonná (seskvihydrát) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -1 151,0 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 236 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | -199 J/g (18 °C) |
| Standardní molární entropie S° | 155,5 JK-1mol-1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -1 063,6 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,828 J K-1 g-1 |
| Bezpečnost | |
 Dráždivý (Xi) | |
| R-věty | R22, R36, R37, R38 |
| S-věty | S22, S26 |
| NFPA 704 |  0
1
0
|
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Uhličitan draselný K2CO3, starším názvem potaš či salajka, je bílá, silně hygroskopická sůl kyseliny uhličité. Vodné roztoky jsou silně alkalické. Používá se převážně při výrobě skla, v textilním a papírenském průmyslu, při výrobě mazlavých mýdel, je součástí pracích prášků, při výrobě pigmentů, v barvířství a běličství a při praní vlny, při výrobě léků, v analytické chemii a mnohde jinde. Používá se také pro přípravu kyanidu draselného a v zemědělství jako umělé hnojivo, také se používá ve vodních hasicích přístrojích.
Obsah
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Nejprve se provede elektrolýza chloridu draselného za vzniku hydroxidu draselného, vodíku a chloru. Vzniklý hydroxid draselný se pak sytí oxidem uhličitým. Při reakci hydroxidu draselného a oxidu uhličitého vzniká uhličitan draselný.
- 2 KOH + CO2 → K2CO3 + H2O
Ten je pak výchozí látkou pro další sloučeniny draslíku.
Historické postupy získávání potaše[editovat | editovat zdroj]
Primitivně (od středověku) se potaš získávala spalováním celých stromů „na stojato“. Tzv. popeláři do kmene javorů nebo jiných dřevin vyhloubili otvor, ve kterém udržovali oheň. Strom pomalu vyhořel, aniž by došlo k ohrožení okolního lesa. Popelaření se provádělo pouze za stálého počasí, protože potaš nesměla zmoknout. Tradiční technologie výroby spočívala v loužení dřevěného popela vodou a odpaření přefiltrované louženiny na tzv. surovou potaš neboli flus. Ten již bylo možné užít jako surovinu v některých průmyslových odvětvích. Vyžíháním – kalcinací flusu bylo získáváno čistší kalcinované draslo. Surovinou pro výrobu potaše byl tedy původně dřevěný popel, zprvu speciálně pálený z tvrdého dřeva (javor klen, bříza, buk[1]) v lesích, později (po vydání Lesního řádu v roce 1754) získávaný z dřevního odpadu nebo z popela zbylého po topení v domácnostech. Náhražkově se také využívalo jiného organického materiálu (sláma…). Užívaná technologie se od 16. do 19. století téměř neměnila a byla v této formě rozšířená prakticky po celém světě.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://lesuzdar.lesycr.cz/cs/download/starsi-cisla-v-pdf/2009/lesu-zdar-pdf-unor-2009.pdf
- ↑ http://www.keramika-sklo.cz/zobraz.php?searchtext=grafick%E9ho
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WOITSCH, JIŘÍ. Zapomenutá potaš : drasláři a draslářství v 18. a 19. století. Praha : Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2003. ISBN 80-85010-53-4.
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitan draselný ve Wikimedia Commons
