Anglické chemické názvosloví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Anglické skladebné názvosloví[editovat | editovat zdroj]

V anglickém skladebném názvosloví se upřednostňuje složení molekuly před její strukturou. Jeho nejjednodušší formou je stechiometrický název (stoichiometric name). V některých případech můžeme použít pro skupinu atomů triviální název (cyanide = CN, hydroxide = OH) a začlenit ho do názvu jako by se jednalo o atom.

Anion píšeme na druhé místo a má koncovku -ide. Kation píšeme bez koncovky na první místo. Počet atomů v molekule se udává množstevní předponou před každým atomem:
mono- X1,
di (bi)- X2,
tri- X3,
tetra- X4,
penta- X5,
hexa- X6,
hepta- X7,
octa- X8,
nona- X9,
deca- X10,
undeca- X11,
dodeca- X12
Předpona mono- se ve většině případů vynechává. V případech, kdy existuje jenom jedna obecně známá sloučenina daných prvků a nemůže tedy dojít k záměně se můžete setkat s tím, že množstevní předpony jsou vynechány (Ca3P2 = tricalcium diphospide = calcium phospide), přesto však je lepší množstevní předpony používat.

Ionty se nazývají obdobně jako ve sloučenině, anion má koncovku -ide a kation je bez koncovky. Oxidační číslo se píše do závorky za jméno iontu a znaménko za číslem určuje, jde li o kation či o anion ( Na+ = sodium (1+) , O-2 = oxide (2-)).

U sloučenin, kde se některé skupiny vyskytují vícekrát, používáme množstevní předpony, které se liší od těch běžných (Ca(NO3)2 = calcium bis(trioxidonitrate) ) Chceme-li uvést jméno sloučeniny s ohledem na její strukturu, místo množstevních předpon použijeme oxidační číslo psané římskými číslicemi (např. Fe2(SO4)3 = diiron trisulphate = iron (III) sulphate, Fe3O4 = iron (II) diiron (III) oxide).

Anglické názvosloví sloučenin vodíku[editovat | editovat zdroj]

Binární sloučeniny vodíku jsou jednoslovné a mají vždy koncovku -ane. Kořenem slova je centrální atom. Takto sestavený název neobsahuje informaci, kolik vodíků sloučenina obsahuje. Je proto nutné vědět, jaký je záporný oxidační stupeň centrálního atomu.

Obsahuje-li sloučenina více těchto skupin, opět zdůrazníme jejich množství množstevní předponou (H2NNH2 = diazane). Je li takováto sloučenina nenasycená (obsahuje-li méně vodíků), místo koncovky -ane, použijeme koncovku -ene, když má sloučenina dvojnou vazbu, či -yne, když má trojnou vazbu (HN=NH = diazene).

Anglické názvosloví kyselin a od nich odvozených solí[editovat | editovat zdroj]

V anglickém názvosloví kyselin se mnohem častěji používají nesystematické názvy, které se skládají z názvu centrálního atomu, který má příponu či příponu a předponu podle toho, v jakém je oxidačním stavu oproti svému nejběžnějšímu oxidačnímu stavu, a slova acide (kyselina). Kyselina, jejíž centrální atom je ve svém nejběžnějším oxidačním stavu má koncovku -ic (HNO3 – nitric acide, H3PO4 – phosporic acide, HClO3 – chloric acide). Je-li oxidační stav kyseliny vyšší, kořen slova přijímá předponu per- a koncovku -ic. (HClO4 – perchloric acid). Je li nižší, získává kořen příponu -ous (HClO2 – chlorous acid) a nejnižší příponu hypo- a koncovku -ous­(HClO – hypochlorous acide.

Méně často užívaný systematický název je jednoslovný a obsahuje nejprve skupiny OH, potom O a potom název centrálního atomu. Množství těchto součástí je vyjádřeno opět množstevní předponou. Například H2SO4 se systematicky jmenuje dihydroxidodioxidosulphur, protože obsahuje dvě skupiny OH, dva kyslíky a jeden centrální atom síry.

V následující tabulce jsou vypsány nejběžnější kyseliny a od nich odvozené báze solí.

Vzorec Nesystematický název Systematický název Oxidační stav* Odvozená sůl
HNO3 nitric acid hydroxydodioxidonitrogen 3, 0 nitrate
H3PO4 phosphoric acid trihydroxydooxidophosphorus 5, 0 phosphate
H2PO4 dihydrogenphospate** dihydroxydodioxidophosphorus 6, (+) phosphate
H3BO3 boric acid trihydroxydoboron 3, 0 borate
H2CO3 carbonic acid dihydroxydooxidocarbon 4, 0 carbonate
H2SO4 sulfuric acid dihydroxydodioxidosulfur 6, 0 sulfurate
H2SO3 sulfurous acid dihydroxydooxidosulfur 4, (-) sulphurite
HClO hypochlorous acid hydroxydochlorine 1, (--) hypochlorite
HClO2 chlorous acid hydroxydooxidochlorine 3, (-) chlorite
HClO3 chloric acid hydroxydodioxidochlorine 5, 0 chlorate
HClO4 perchloric acid hydroxydotrioxidochlorine 7, + perchlorate

*) symbol za čárkou naznačuje, zda je oxidační stav vyšší (+), nižší (-) nebo nejnižší (--) oproti normálnímu stavu 0.
**) některé méně běžné názvy se odvozují od soli přidáním vodíků; tato kyselina byla pojmenována podle soli předchozí kyseliny.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Chemické názvosloví

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]