Měrná magnetická susceptibilita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Měrná magnetická susceptibilita dříve specifická magnetická susceptibilita je magnetická susceptibilita vztažená na jednotkovou hustotu dané látky (nikoli na jednotkovou hmotnost, jak by naznačoval název). Obvyklá značka veličiny χmass, jednotka v SI m3·kg−1 (v CGS cm3·g−1). Jde o kvantitativní vyjádření schopnosti částic látky se zmagnetizovat. U izotropních látek jde o skalár, jinak o tenzor.

, kde je magnetická susceptibilita, hustota.

Jedná se o zastaralou veličinu z pohledu SI (normy řady ČSN ISO/IEC 800000) i IUPAC; jako obdobnou charakteristiku schopnosti částic látky se zmagnetizovat aktuální Zelená kniha IUPAC doporučuje veličinu molární magnetická susceptibilita (doporučená značka veličiny χm, jednotka v SI m3·mol−1,[1] definovanou vztahem:

, kde je molární objem (pozor, nejedná se o magnetickou susceptibilitu vztaženou na jednotkové látkové množství, jak by naznačoval název).

Diamagnetika a paramagnetika[editovat | editovat zdroj]

V případě diamagnetik závisí měrná magnetická susceptibilita pouze na poloměrech drah elektronů a nikoliv na teplotě, což je dáno tím, že tepelné oscilace atomů nemají vliv na uspořádání elektronů v orbitalech. Naproti tomu u paramagnetik je teplotě nepřímo úměrná (Curieho zákon).

Experimentální stanovení měrné magnetické susceptibility[editovat | editovat zdroj]

Principem je měření síly, kterým je magnetikum vtahováno nebo vypuzováno z vnějšího magnetického pole (Gouyovy váhy).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zelená kniha IUPAC (Quantities, Units and Symbols in Physical Chemistry), 3. vydání (2nd Printing), str. 17. Dostupné online (anglicky)