Magnetická susceptibilita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Magnetická susceptibilita je fyzikální veličina, která popisuje chování materiálu ve vnějším magnetickém poli.

Jednotky a značení[editovat | editovat zdroj]

Definice[editovat | editovat zdroj]

Magnetická susceptibilita je definována vztahem platným pro lineární magnetikum:[1]

, kde M je magnetizace a H intenzita magnetického pole

a je obecně tenzorem druhého řádu. U většiny běžných materiálů je vektor magnetizace stejného směru jako vektor intenzity magnetického pole a magnetická susceptibilita je pak veličinou skalární.

V obecném magnetiku je třeba uvažovat i nelineární efekty a disperzi; magnetizace proto závisí nejen na intenzitě magnetického pole, ale i na předchozí historii okolního elektromagnetického pole, a zobecněná magnetická susceptibilita je pak obecně operátorem, daným vztahem:

, kde E značí intenzitu elektrického pole, r a t polohový vektor resp. čas.

Výpočet[editovat | editovat zdroj]

Skalární susceptibilita lineárního magnetika: , kde magnetizace M i intenzita magnetického pole H se dosazují ve stejných jednotkách (v SI se udávají v ampérech na metr).

Pomocí susceptibility lze v lineárním magnetiku vyjádřit magnetickou indukci B jako:

, kde je permeabilita vakua a relativní permeabilita daného materiálu.

Rozdělení látek podle magnetické susceptibility[editovat | editovat zdroj]

Podle hodnoty magnetické susceptibility lze rozdělit materiály na:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ČSN EN 80000-6 Veličiny a jednotky - Část 6: Elektromagnetismus. Český normalizační institut, leden 2009. Platná od 1. 2. 2009.

Související články[editovat | editovat zdroj]