Jod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o chemickém prvku. Další významy jsou uvedeny v článku Jod (rozcestník).
Jód
  [Kr] 4d10 5s2 5p5
127 I
53
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Sample of iodine.jpg
Obecné
Název, značka, číslo Jód, I, 53
Cizojazyčné názvy lat. Iodum
Skupina, perioda, blok 17. skupina, 5. perioda, blok p
Chemická skupina Halogeny
Koncentrace v zemské kůře 0,001 - 0,01 ppm
Vzhled Šedá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 126,90447
Atomový poloměr 140 pm
Kovalentní poloměr 139±3 pm
Van der Waalsův poloměr 198 pm
Elektronová konfigurace [Kr] 4d10 5s2 5p5
Oxidační čísla VII, V, III, I, -I
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,20
Ionizační energie
První 10 084 000 J/mol
Druhá 18 459 000 J/mol
Třetí 3 180 000 J/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Kosočtverečná
Mechanické vlastnosti
Hustota 4933 kg/m3
Skupenství Pevné
Rychlost zvuku 1 270 m/s při 298,15 K m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 0,181 5 W/(m · K) W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 113,7 (386,85 K)
Teplota varu 184,3 (457,45 K)
Skupenské teplo tání 1 552 000 J/mol
Skupenské teplo varu 4 157 000 J/mol
Měrná tepelná kapacita 54.44 J/mol·K
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor 1,3×107Ω·m (pro 0 °C)
Magnetické chování diamagnetické
Iodine spectrum visible.png
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
127I Téměř 100% je stabilní s 74 neutrony
129I stopy 15.7×106 let β 0.194 129Xe
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Br
Tellur I Xenon

At

Jod (též jód; z řeckého ιώδης, iódés, „fialový“), chemická značka I, lat. Iodum je prvek ze skupiny halogenů, tvoří tmavě fialové destičkovité krystalky. Je to důležitý biogenní prvek, jehož přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organismu.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Jod je velmi vzácný[zdroj?] prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Byl objeven roku 1811 francouzským chemikem Bernardem Courtoisem. Pochybný je uváděný přírodní výskyt elementárního jodu z italských sopek jako minerálu.[zdroj?]

Elementární jod je tmavě fialová až černá látka, která za atmosférického tlaku přechází přímo do plynné fáze, sublimuje. Její páry mají fialovou barvu a charakteristický dráždivý zápach. Ve vodě se rozpouští velmi slabě, lépe je rozpustný v ethanolu nebo nepolárních rozpouštědlech jako sirouhlík CS2, tetrachlormethan CCl4 nebo benzen C6H6 Je rozpustný v roztoku jodidu draselného, s kterým tvoří trijodidový anion, tohoto se využívá v jodometrických titracích.

\mathrm{I}_2+\mathrm{I^-}\rightarrow \mathrm{I}_3^-

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

V plynném stavu je jod zbarven do fialova

Na Zemi je jód přítomen pouze ve formě sloučenin, většina z nich je rozpuštěna v mořské vodě. Je zde přítomen nejen jako jodid, ale také ve formě jodičnanu. Mineralogicky doprovázejí sloučeniny jodu analogické sloučeniny chloru a bromu, ovšem pouze ve velmi nízkých koncentracích.

Relativní zastoupení jodu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je jod přítomen v koncentraci 0,1 až 0,5 ppm (mg/kg). V mořské vodě, kde se vyskytuje většina jodu přítomného na Zemi, dosahuje jeho koncentrace průměrné hodnoty 0,06 mg/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom jódu připadá 70 miliard atomů vodíku.

Základní surovinou pro výrobu jodu jsou mořské řasy, v jejichž pletivech se jod koncentruje. Oxidací jodidů, obsažených v popelu ze spálených řas, se získá elementární jod, který se rafinuje sublimací, tedy přeměnou látky z pevného do plynného skupenství.

Přírodní výskyt jodu jako minerálu je pochybný. Je uváděn bez dalších podrobnějších informací z Vesuvu a ostrova Vulcano (Liparské ostrovy) v Itálii.

Sloučeniny a využití[editovat | editovat zdroj]

Jódová tinkura – jód rozpuštěný v ethanolu

Roztok jodu ve směsi alkohol-voda je nazýván jodová tinktura a slouží v medicíně jako dezinfekční činidlo. Jod a jodid draselný se užívá k přípravě podobně účinkujícího Lugolova činidla. V poslední době se však jako antiseptikum obvykle používá šetrnější a stabilnější jodovaný povidon, což je komplex jodu a polyvinylpyrrolidonu.

Se škrobem stvoří intenzivně zbarvený modrý komplex, který v analytické chemii slouží jako důkaz jodu nebo polysacharidů. Tvorba zmíněného komplexu je využívána jako indikace bodu ekvivalence při jodometrických titracích, při nichž je základní reakcí oxidace thiosíranu sodného roztokem elementárního jódu.

Ve sloučeninách se jod vyskytuje v mocenství I, I+, I3+, I5+ a I7+.

Praktický význam mají pouze některé jeho soli. Například nerozpustný jodid stříbrný, AgI, nachází využití ve fotografickém průmyslu.

amoniakem tvoří jod velmi nestálou sloučeninu, jododusík, NI3, která se v suchém stavu explozivně rozkládá i při velmi slabém podnětu. Její praktické využití spadá spíše do oblasti chemických „žertů“.[zdroj?]

Zdravotní významnost[editovat | editovat zdroj]

Strukturní vzorec hormonu štítné žlázy – thyroxinu
Žena se strumou

Jod patří mezi prvky nezbytné pro vývoj lidského organizmu. Je součástí hormonů vylučovaných štítnou žlázou, z nichž nejdůležitější je thyroxin (viz strukturní vzorec). Skupina hormonů štítné žlázy ovlivňuje především vývoj pohybové soustavy a mozku v raných fázích vývoje, a proto může jejich nedostatek negativně ovlivnit inteligenci (kretenismus). Navenek se nedostatek jodu projevuje jako vole neboli struma.

Jod se obtížně stanovuje v krevním oběhu, kde jeho koncentrace je velice nízká a navíc extrémně kolísá podle příjmu potravy. Základní metodou saturace jodem je koncentrace jodu v moči. Umožňuje to fakt, že asi 80 % přijatého jodu se z organizmu vylučuje močí (zbytek v potu, dechu, stolici). Stanovuje se koncentrace jodu v moči (jodurie) v prvním ranním vzorku moči (což je metoda doporučovaná pro epidemiologický průzkum).

Protože jod je přítomen v mořské vodě, jsou mořské ryby a plody moře jeho dobrým zdrojem. Pro vegany jsou dobrými zdroji jodizovaná sůl (ačkoliv u té není snadné zjistit na jaké úrovni je jodizovaná), mořské řasy a minerální doplňky. Jod je také ve zvýšené koncentraci přítomen v některých minerálních vodách. V současné době se uměle přidává do řady mléčných výrobků (jogurty, mléčné nápoje, mléčné krémy), které jsou pravidelně konzumovány dětmi. Obvykle se jedná o miligramová množství jodistanu sodného, která zajišťují pravidelný přísun potřebného množství jodu pro dospívající organizmus. Jodidové tablety dokáží v případě kritického stupně radiace zabránit poškození štítné žlázy, avšak mohou mít i vedlejší vážné zdravotní důsledky.

Primárně se jod nachází v mořských řasách, ale tam je jeho množství velice proměnlivé (Nori řasa 16 μg/g, Wakame 42 μg/g, Kombu nazývaná také Kelp 2353 μg/g, ). Více než 90 % jódu v mořských řasách je ve formě rozpustné ve vodě, tedy dobře využitelné lidským organismem. Denní doporučená dávka pro dospělé je 150 μg, pro těhotné ženy 220 μg a pro kojící ženy 290 μg.

Důkaz škrobu[editovat | editovat zdroj]

Rozpuštěním jodu v ethanolu vznikne tmavěoranžová jodová tinktura. Po kápnutí tinktury na škrob (stačí rozemletá brambora) by se měl škrob obarvit do modro-fialových odstínů.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Dnem jodu je 6. březen.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]