Astat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Astat
  [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
210 At
85
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Elektronový obal astatu
Obecné
Název, značka, číslo Astat, At, 85
Cizojazyčné názvy lat. Astatinum
Skupina, perioda, blok VII. A. skupina, 6. perioda, blok p
Chemická skupina Halogeny
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 210
Kovalentní poloměr 150 pm
Van der Waalsův poloměr 202 pm
Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d10 6s2 6p5
Oxidační čísla −I, +I, +III, +V, +VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,2
Ionizační energie
První 899,003 kJ·mol−1
Teplota změny modifikace K)
Mechanické vlastnosti
Hustota 6,2 až 6,5 g/cm3
Skupenství pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 1.7 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 302 (575,15 K)
Teplota varu 337 (610,15 K)
Teplota trojného bodu T3 K)
Kritická teplota Tk K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
209At 5,41 h β+ 3,486 209Po

α 5,758 205Bi
210At 8,1 h β+ 3,981 210Po

α 5,632 206Bi
211At 7,21 h β+ 0,786 211Po

ε 5,983 207Bi
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
I
Polonium At Radon

Ts

Astat, chemická značka At, lat. Astatinum je nejtěžším známým prvkem ze skupiny VII. A (halogeny), existuje pouze ve formě nestabilních radioaktivních izotopů.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Astat nemá žádný stabilní izotop a v přírodě se vyskytuje jen v naprosto nepatrných množstvích jako člen některé z uranových, popř. thoriové rozpadové řady, přičemž se sám velmi rychle dále radioaktivně přeměňuje. Byl proto objeven teprve roku 1940 pomocí cyklotronem iniciované přeměny izotopu bismutu 209Bi.

V současné době je známo přibližně dvacet radioizotopů astatu, z nichž nejstabilnější 210At má poločas rozpadu 8,3 hodiny. Díky této nestabilitě jader astatu nebylo doposud nikdy připraveno takové množství tohoto prvku, které by umožnilo podrobnějším studium jeho fyzikálního a chemického chování.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Existence eka-jódu byla předpovězena již Mendělejevem. Astat byl poprvé připraven v roce 1940 na University of California v Berkeley ostřelováním bismutu částicemi alfa.

Sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Mnoho sloučenin astatu bylo připraveno a studováno v mikroskopickém množství, protože se velmi rychle rozpadají vlivem radioaktivity. Využití těchto sloučenin je hlavně pro teoretické studie, ale předpokládá se i možné využití v nukleární medicíně.

Kyseliny[editovat | editovat zdroj]

Nejsou známy žádné kyseliny odvozené od astatu, protože astat nemá žádný stabilní izotop a proto není kyselina astatovodíková známa.

Izotopy[editovat | editovat zdroj]

Astat má 33 známých izotopů, všechny jsou radioaktivní. Jejich nukleonová čísla se pohybují v rozmezí 191 až 223. Také známe 23 metastabilních excitovaných stavů. Nejdéle žijícím izotopem je 210At s poločasem rozpadu 8,3 hodiny. Nejkratší poločas rozpadu ze známých izotopů má 213At (125 ns).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Astatine na anglické Wikipedii.



Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]