Nobelium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nobelium
  [Rn] 5f14 7s2
(259) No
102
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Electron shell 102 Nobelium - no label.svg
Obecné
Název, značka, číslo Nobelium, No, 102
Cizojazyčné názvy lat. Nobelium
Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f
Chemická skupina Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 259,10
Iontový poloměr No2+: 113 pm,
No3+: 95 pm
Elektronová konfigurace [Rn] 5f14 7s2
Oxidační čísla II, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) předpokládaná 1,3
Ionizační energie
První 5,8 eV
Druhá 11,3 eV
Třetí 24 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství předpokládané pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 827 °C (1 100,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Yb
Mendelevium No Lawrencium

Nobelium, chemická značka No (lat. Nobelium), je čtrnáctým členem z řady aktinoidů, desátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader curia. Svůj název získal na počest Alfreda Nobela.

Nobelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály. O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Nobelium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Alfred Nobel

Nobelium bylo poprvé připraveno v dubnu roku 1958 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci nového lineárního urychlovače částic. Při uvedeném experimentu byl bombardován terč složený z izotopů curia (95 % 244Cm + 4,5 % 246Cm) jádry uhlíku 12C a bylo získáno nobelium 252No s poločasem rozpadu 2,4 sekund.

 244
96
 Cm +  12
6
 C →  256
102
 No →  252
102
 No + 4  1
0
 n

Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso, Glenn T. Seaborg, John R. Walton a Torbjørn Sikkeland. Prvek byl pojmenován na počest švédského chemika a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela.

Další umělá příprava nobelia byla oznámena roku 1966, kdy byl bombardován terčík z uranu 238U jádry neonu 22Ne

 238
92
 U +  22
10
 Ne →  260
102
 No →  254
102
 No + 6  1
0
 n

Izotopy[editovat | editovat zdroj]

Je známo celkem 17 izotopů nobelia, z nichž je nejstabilnější jsou 259No s poločasem rozpadu 58 minut, 255No s poločasem rozpadu 3,1 minuty a 253No s poločasem 1,62 minuty. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu menší než jednu minutu.

Izotop Rok objevu Reakce Poločas rozpadu
250Nom 2001 204Pb(48Ca,2n) 0,043 ms
250Nog 2006 204Pb(48Ca,2n) 0,0037 ms
251No 1967 244Cm(12C,5n) 0,76 s
252Nog 1959 244Cm(12C,4n) 2,44 s
252Nom ~2002 206Pb(48Ca,2n) 110 ms
253Nog 1967 242Pu(16O,5n), 239Pu(18O,4n) 1,62 min
253Nom 1971 249Cf(12C,4n)[1] 0,0435 ms
254Nog 1966 243Am(15N,4n) 51 s
254Nom1 1967 ? 246Cm(13C,5n), 246Cm(12C,4n) 275 ms
254No ~2003 208Pb(48Ca,2n) 0,198 ms
255No 1967 246Cm(13C,4n),248Cm(12C,5n) 3,1 min
256No 1967 248Cm(12C,4n), 248Cm(13C,5n) 2,91 s
257No 1961 ?, 1967 248Cm(13C,4n) 25 s
258No 1967 248Cm(13C,3n) 1,2 ms
259No 1973 248Cm(18O,α3n) 58 min
260No  ? 254Es + 22Ne,18O,13C – transfer 160 ms
262No 1988 254Es + 22Ne – transfer (EC of 262Lr) 5 ms

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. viz rutherfordium

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]