Neon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Neon
  [He] 2s2 2p6
20 Ne
10
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Neon-glow.jpg
Obecné
Název, značka, číslo Neon, Ne, 10
Cizojazyčné názvy lat. neonum
Skupina, perioda, blok 18. skupina, 2. perioda, blok p
Chemická skupina Vzácné plyny
Koncentrace v zemské kůře 0,005 ppm
Koncentrace v mořské vodě 0,00014 mg/l
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 20,183
Atomový poloměr 38 pm
Kovalentní poloměr 69 pm
Van der Waalsův poloměr 154 pm
Elektronová konfigurace [He] 2s2 2p6
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 4,0
Ionizační energie
První 2080,7 KJ/mol
Druhá 3952,3 KJ/mol
Třetí 6122,0 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Krychlová
Molární objem 13,23×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 0,901 kg/m3
Skupenství Plynné
Tlak syté páry 100 Pa při 15K
Rychlost zvuku 435 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 49,1×10−3 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání −248,4 °C (24,75 K)
Teplota varu −245,9 °C (27,25 K)
Skupenské teplo tání 0,326 kJ/mol
Skupenské teplo varu 1,84 kJ/mol
Měrná tepelná kapacita 20,786 Jkg−1K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál −2,71 V
Magnetické chování Nemagnetický
Neon spectra.jpg
Bezpečnost
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
[1]
Varování[1]
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
20Ne 90,514% je stabilní s 10 neutrony
21Ne 0,266% je stabilní s 11 neutrony
22Ne 9,22% je stabilní s 12 neutrony
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
He
Fluor Ne

Ar
Tento článek je o plynném prvku. Další významy jsou uvedeny na stránce Neon (rozcestník).

Neon (chemická značka Ne, latinsky Neonum) je plynný chemický prvek, patřící mezi vzácné plyny. Patří mezi prvky 2. periody.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní, naprosto inertní. Chemické sloučeniny neonu nejsou známy. V 1 litru vody se při 20 °C rozpustí 10,4 ml neonu. Při velmi nízkých teplotách je možno neon zachytit na aktivním uhlí.

Neon se snadno ionizuje a v ionizovaném stavu intenzivně září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Neon má ve výbojkách šarlatovou barvu.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleighem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neon a krypton. Neon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem Ramsayem a Morrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s neonem objevil i krypton a xenon.

Neon byl pojmenován dvanáctiletým Ramseyovým synem, který se se zájmem díval na nové, šarlatově červené světlo, které vycházelo ze spektrální trubice. Syn navrhl tento prvek pojmenovat jako nový – neon.

Výskyt a získávání[editovat | editovat zdroj]

Je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 0,0018 % (Ve 100 litrech vzduchu je přibližně 1,82 ml neonu), je tedy po argonu druhým nejrozšířenějším vzácným plynem v zemské atmosféře a pátým nejrozšířenějším plynem v suchém vzduchu. Je proto získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu.

Další možností získávání neonu je frakční adsorpce na aktivní uhlí, při teplotách kapalného vzduchu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Neon

Elektrickým výbojem v prostředí neonu o tlaku několik torrů (okolo 1% atmosférického tlaku) vzniká intenzivní světelné záření oranžově-červené (šarlatové) barvy. Tohoto jevu se využívá pří výrobě výbojek (tzv. neonek), které slouží jako osvětlovací tělesa nebo různé světelné indikátory. Spolu s heliem lze neon využít i v obloukových lampách a doutnavkách.

Neonové svítící reklamy si získaly ve 30. letech 20. století takovou popularitu, že neon dal jméno všem svítícím trubicím, i když kromě červených jsou plněné jinými plyny, navíc u mnoha barev světlo nevydává samotný plyn, ale luminofor nanesený na vnitřní stěně trubice.

Neonové trubice se používají v různých oblastech elektrotechniky (usměrňovače, pojistky, reduktory napětí,…).

Kapalný neon se využívá v kryogenní technice jako náhrada dražšího a obtížněji připravitelného kapalného helia.

Neon slouží i jako náplň do některých typů laserů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Neon. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]