Neodym

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání



Nd

U

PraseodymNeodymPromethium

 
A Nd
60
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
Obecné
Název (lat.), značka, číslo Neodym (Neodymium), Nd , 60
Registrační číslo CAS 7440-00-8
Umístění v PSP skupina,

6. perioda, blok f

Char. skupina Lanthanoidy
Hmotnostní zlomekzem. kůře {{{hmotnostní zlomek v zemské kůře}}} ppm
Konc. v mořské vodě {{{koncentrace v mořské vodě}}} mg/l
Počet přírodních izotopů {{{počet přírodních izotopů}}}
Vzhled {{{vzhled}}}
Neodym
[[Soubor:{{{spektrum}}}|255px|Emisní spektrum]]
Atomové vlastnosti
Rel. at. hmotnost 144,242(3)
Atomový poloměr 1,85 Å (185 pm) pm
Kovalentní poloměr {{{kovalentní poloměr}}} pm
van der Waalsův poloměr {{{van der waalsův poloměr}}} pm
Elektronová konfigurace
Elektronů v hladinách {{{elektronů ve slupkách}}}
Oxidační číslo {{{oxidační čísla}}}
Fyzikální vlastnosti
Skupenství Pevné
Krystalová struktura {{{krystalová struktura}}}
Hustota 7,01 g/cm3;
Hustota při teplotě tání: 6,89 g/cm3
Kritická hustota {{{kritická hustota}}} g cm−3
Tvrdost (Mohsova stupnice)
Magnetické chování {{{magnetické chování}}}
Měrná magnetická susceptibilita {{{magnetická susceptibilita}}}
Teplota tání 1024 °C (1297 K)
Teplota varu 3074 °C (3347 K)
Kritická teplota {{{kritická teplota c}}} °C ({{{kritická teplota k}}} K)
Teplota trojného bodu {{{teplota trojného bodu c}}} °C ({{{teplota trojného bodu k}}} K)
Teplota přechodu do supravodivého stavu {{{teplota supravodivosti}}}
Teplota změny krystalové modifikace {{{teplota změny modifikace}}}
Tlak trojného bodu {{{tlak trojného bodu}}} kPa
Kritický tlak {{{kritický tlak}}} kPa
Molární objem {{{molární objem}}} · 10−6 m3/mol
Dynamický viskozitní koeficient {{{dynamický viskozitní koef.}}}
Kinematický viskozitní koeficient {{{kinematický viskozitní koef.}}}
Tlak nasycené páry {{{tlak nasycené páry}}}
Rychlost zvuku {{{rychlost zvuku}}} m/s
Index lomu {{{index lomu}}}
Relativní permitivita {{{relativní permitivita}}}
Elektrická vodivost {{{elektrická vodivost}}} S·m−1
Měrný elektrický odpor {{{elektrický odpor}}}
Teplotní součinitel el. odporu {{{součinitel elektrického odporu}}}
Tepelná vodivost {{{tepelná vodivost}}} W·m−1·K−1
Povrchové napětí {{{povrchové napětí}}}
Termodynamické vlastnosti
Skupenské teplo tání 7,14 kJ/mol
Specifické teplo tání {{{spec. teplo tání}}}
Skupenské teplo varu 289 kJ/mol
Specifické teplo varu {{{spec. teplo varu}}}
Molární atomizační entalpie {{{molární atomizační entalpie}}}
Entalpie fázové přeměny modifikace {{{entalpie fázové přeměny modifikace}}}
absolutní entropie {{{absolutní entropie}}}
Měrná tepelná kapacita {{{měrná tepelná kapacita}}}
Molární tepelná kapacita {{{molární tepelná kapacita}}}
Spalné teplo na m³ {{{spalné teplo na m3}}}
Spalné teplo na kg {{{spalné teplo na kg}}}
Různé
Van der Waalsovy konstanty {{{van der Waalsovy konstanty}}}
Teplotní součinitel délkové roztažnosti {{{součinitel délkové roztažnosti}}}
Redoxní potenciál {{{elektrodový potenciál}}} V
Elektronegativita 1,14 (Paulingova stupnice)
Ionizační energie Nd→Nd+: 533,1 kJ/mol;
Nd+→Nd2+: 1040 kJ/mol;
Nd2+→Nd3+: 2130 kJ/mol
Iontový poloměr {{{iontový poloměr}}} pm
Bezpečnost


R-věty {{{R-věty}}}
S-věty {{{S-věty}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP.

Neodym, chemická značka Nd, (lat. Neodymium) je měkký stříbřitě bílý, vnitřně přechodný kovový prvek, čtvrtý člen skupiny lanthanoidů. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě speciálních skel a keramiky a slouží také k výrobě mimořádně silných permanentních magnetů.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Neodym je stříbřitě bílý, měkký přechodný kov.

Chemicky je neodym značně reaktivní, při styku se vzdušným kyslíkem se téměř okamžitě pokrývá načervenalou vrstvičkou oxidu neodymitého. S vodou reaguje neodym za vzniku plynného vodíku, snadno se rozpouští v běžných minerálních kyselinách. Ve sloučeninách se vyskytuje prakticky pouze v mocenství Nd+3.

Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám hliníku a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s vodou a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především fluoridy a fosforečnany, jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je šťavelan, který je možno použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci.

Historie objevu[editovat | editovat zdroj]

Na počátku objevu prvku neodymu stál omyl. V roce 1841 izoloval chemik Mosander při čištění lanthanu novou látku, o níž se domníval, že se jedná o samostatný prvek a nazval jej didymium.

Teprve v roce 1874 Per Teodor Cleve zveřejnil názor, že se ve skutečnosti jedná o dva samostatné chemické prvky. K jejich skutečné izolaci došlo až v roce 1885, kdy rakouský chemik baron Carl Auer von Welsbach rozdělil didymium na praseodym a neodym a získal jejich soli, lišící se vzájemně barvou.

Skutečně čistý kovový neodym byl izolován až roku 1925.

Jméno neodym má základ v řeckém slově neos – nový a didymos – dvojitý.

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

Neodym je v zemské kůře obsažen v koncentraci asi 23–28 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom neodymu na 50 miliard atomů vodíku.

V přírodě se neodym vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří monazity (Ce, La, Th, Nd, Y)PO4 a xenotim, chemicky fosforečnany lanthanoidů a dále bastnäsity (Ce, La, Y)CO3F– směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin.

Velká ložiska těchto rud se nalézají ve Skandinávii, USA, Číně a Vietnamu. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – apatity z poloostrova Kola v Rusku

Při průmyslové výrobě prvků vzácných se jejich rudy nejprve louží směsí kyseliny sírové a chlorovodíkové a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem hydroxidu sodného vysráží hydroxidy.

Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou extrakcí, za použití ionexových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí.

Příprava čistého kovu se obvykle provádí redukcí solí kovovým vápníkem. Redukci fluoridu neodymitého popisuje rovnice:

2 NdF3 + 3 Ca → 2 Nd + 3 CaF2

Vzhledem k omezené dostupnosti hrozí v nejbližších letech kritický nedostatek zdrojů prvku pro technologické využití.[1]

Použití a sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k velmi podobným vlastnostem praseodymu a neodymu a nákladnosti jejich separace se používá v praxi velmi často směs obou prvků zvaná didym. Například jeho vysoká afinita ke kyslíku se uplatní při odkysličování tavenin kovů (přidává se didym společně s cerem a lanthanem).

Základní průmyslové využití nalézá samotný neodym ve sklářském a keramickém průmyslu, kde se přídavky oxidu neodymu do skloviny nebo glazury dociluje jejich vínově červeného až fialového zabarvení. Kromě toho přídavek neodymu odstraňuje nežádoucí nazelenalé zbarvení skla, způsobené přítomností železa.

Neodymem dopované krystaly yttria, hliníku, lithia a vanadu (granáty) slouží v infračervených laserech k zesilování elektromagnetického záření o vlnové délce 1054 – 1064 nm.

Z Číny bylo hlášeno použití neodymu (i jiných prvků vzácných zemin) v umělých hnojivech pro podporu rostlinného růstu.

Permanentní magnety[editovat | editovat zdroj]

Ještě do nedávné doby byly nejsilnějšími známými permanentními magnety materiály na bázi samaria a kobaltu. V současné době byly však překonány materiálem o složení Nd2Fe14B.

Vyrábějí se lisováním v magnetickém poli a následným spékáním. Při vysoké vlhkosti vzduchu oxidují, proto je nutné je opatřit povrchovou úpravou. Obvykle se v závěrečné fázi výroby galvanizují – nejčastěji zinkem nebo niklem.

Neodymové magnety jsou schopny unést více než tisícinásobek vlastní hmotnosti a magnet o velikost malé mince tak může udržet železný předmět o hmotnosti kolem 10 kg. Zajímavé je, že i výrobní cena těchto magnetů je nižší, než u Sm-Co magnetů.

V současné době jsou tyto magnety prakticky používány v počítačové technice v záznamových hlavách harddisků nebo při výrobě malých mikrofonů a reproduktorů ve sluchátkách a obdobných elektrotechnických aplikacích. Také ve strojírenském průmyslu mají nejrůznější využití – např. permanentní upínače na broušení a frézování, břemenové magnety, magnetické nářadí a pomůcky, magnetické separátory atd.

Nevýhody a rizika:

  • Neodymové magnety obvykle ztrácejí magnetické vlastnosti již při teplotě nad 80 °C, zatímco běžné samariové magnety jsou použitelné i při teplotách kolem 300 °C. V závislosti na konkrétním složení materiálu může být maximální pracovní teplota neodymových magnetů vyšší (nejen 80 °C, ale také 100 °C, 120 °C, 150 °C nebo 180 °C).
  • Materiál těchto magnetů je poměrně křehký a mohou se snadno rozbít nejen mechanickým úderem, ale i při náhlém vystavení silnému magnetickému poli nebo teplotám nad 150 °C.
  • Jejich vysoká magnetická síla může způsobit vymazání dat na záznamových mediích počítačů (disketa, pevný disk), ale i na bankovních kartách, nebo poškození obrazovek počítačových monitorů.
  • Přitažlivá síla je tak vysoká, že při náhlém přiblížení magnetu k feromagnetickému materiálu dokáže způsobit citlivá poranění pokožky nebo svalové tkáně, pokud stojí mezi magnetem a přitahovaným předmětem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  1. (anglicky) Energy Department Releases New Critical Materials Strategy, 15. prosinec 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]