Carl Auer von Welsbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carl Auer von Welsbach
Narození1. září 1858
Vídeň
Úmrtí4. srpna 1929 (ve věku 70 let)
Mölbling
Alma materUniverzita Heidelberg
PracovištěUniverzita Heidelberg
Oborychemie, Ferocér, gas mantle, neodym, didymium a praseodym
Oceněnímedaile Elliotta Cressona (1900)
Prsten Wernera von Siemense (1920)
medaile Wilhelma Exnera (1921)
Národní síň slávy vynálezců (2011)
RodičeAlois Auer von Welsbach
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Muzeum v Althofenu

Carl Auer von Welsbach (1. září 1858, Vídeň4. srpna 1929, Mölbling) byl rakouský chemik a podnikatel.

Objevil čtyři chemické prvky: neodym, praseodym, ytterbium a lutecium a vynalezl žíhací punčochu pro plynové osvětlení, použití kovového vlákna v žárovce a materiál na výrobu kamínků do zapalovačů. Založil společnosti Treibacher Industrie AG a Auer-Gesellschaft v Berlíně, a je autorem značky OSRAM.

Život a práce[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Alois Auer von Welsbach pocházel ze skromných poměrů a vyučil se knihtiskařem. V letech 1841 až 1864 řídil Dvorní a státní tiskárnu ve Vídni. Pod jeho vedením získala tiskárna věhlas a bylo zavedeno několik nových výrobních postupů, které sám vynalezl. Za své zásluhy byl dva roky po narození syna povýšen do šlechtického stavu.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Auer studoval chemii ve Vídni a v Heidelbergu. Zde, v laboratoři profesora Adolfa Liebena, začal s výzkumem kovů vzácných zemin. Po ukončení studia, v květnu 1882, se vrátil do Vídně, kde ve své práci pokračoval. Opakovanou frakční krystalizicí v roce 1885 rozpoznal, že didym, do té doby považovaný za samostatný prvek, je sloučeninou neodymu a praseodymu.

Po dalších pokusech s kovy vzácných zemin si nechal patentovat Auerovu punčošku pro plynové lampy, která významně zlepšila jejich osvětlovací vlastnosti. Následně se zabýval vylepšením žárovky s uhlíkovým vláknem, které nahradil kovovým – z osmia.

V roce 1903 vynalezl ferrocerium, slitinu do křesacího kamínku (původně tvořenou ze 70 % cerem a z 30 % železem). Od roku 1907 se používá v zapalovačích.

V roce 1905 – nezávisle na Urbainovi – objevil ytterbium a lutecium.

10. března 1906 přihlásil Welsbach značku OSRAM pro elektrické žárovky a obloukové lampy u císařského patentového úřadu v Berlíně.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1899 se oženil s Marií Nimpferovou, se kterou měl čtyři děti. V roce 1893 koupil od herečky Marie Geistingerové zámek Rastenfeld (dnes zámek Welsbach) v Mölblingu a po smrti Bunsena získal jeho knihovnu.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • jeho portrét je zobrazen na 25-šilinkové stříbrné minci, 20-šilinkové bankovce z roku 1956 a na 1,50-šilinkové poštovní známce
  • od roku 2008 vypisuje vídeňská univerzita Auer von Welsbachóvo stipendium[2]
  • ve Vídni je po něm v 15. okrsku pojmenován Auer-Welsbach-Park a ve 23. ulice Auer-Welsbach-Straße
  • v roce 2010 byl po něm pojmenován velký přednáškový sál Chemického institutu vídeňské univerzity

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Auer von Welsbach na německé Wikipedii.

  1. Thomas Chorherr: Große Österreicher. Ueberreuter, 1985
  2. Stipendium na stránkách vídeňské univerzity. international.univie.ac.at [online]. [cit. 02-04-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-04-2008. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Elmayer von Vestenbrugg: Mehr Licht! Zsolnay, Hamburk, Vídeň 1958.
  • Heinrich Kellermann: Die Ceritmetalle und ihre pyrophoren Legierungen. Knapp, Halle (Saale) 1912.
  • Kurt Peters: Carl Auer von Welsbach. v: Blätter für Technikgeschichte. 20. sešit. Springer, Vídeň 1958.
  • Franz Sedlacek: Auer von Welsbach. v: Blätter für Geschichte der Technik. Springer, Vídeń 1934.
  • Gerd Löffler: Pionier der seltenen Erden. v: Nachrichten aus der Chemie. 9/2008, S. 889.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]