Carl Auer von Welsbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Carl Auer von Welsbach
Auer von Welsbach.jpg
Narození 1. září 1858
Vídeň
Úmrtí 4. srpna 1929 (ve věku 70 let)
Mölbling
Místo pohřbení hřbitov Hietzinger
Ocenění medaile Elliotta Cressona (1900)
Prsten Wernera von Siemense (1920)
medaile Wilhelma Exnera (1921)
National Inventors Hall of Fame
Rodiče Alois Auer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Muzeum v Althofenu

Carl Auer von Welsbach (1. září 1858, Vídeň4. srpna 1929, Mölbling) byl rakouský chemik a podnikatel.

Objevil čtyři chemické prvky: neodym, praseodym, ytterbium a lutecium a vynalezl žíhací punčochu pro plynové osvětlení, použití kovového vlákna v žárovce a materiál na výrobu kamínků do zapalovačů. Založil společnosti Treibacher Industrie AG a Auer-Gesellschaft v Berlíně, a je autorem značky OSRAM.

Život a práce[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Alois Auer von Welsbach pocházel ze skromných poměrů a vyučil se knihtiskařem. V letech 1841 až 1864 řídil Dvorní a státní tiskárnu ve Vídni. Pod jeho vedením získala tiskárna věhlas a bylo zavedeno několik nových výrobních postupů, které sám vynalezl. Za své zásluhy byl dva roky po narození syna povýšen do šlechtického stavu.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Auer studoval chemii ve Vídni a v Heidelbergu. Zde, v laboratoři profesora Adolfa Liebena, začal s výzkumem kovů vzácných zemin. Po ukončení studia, v květnu 1882, se vrátil do Vídně, kde ve své práci pokračoval. Opakovanou frakční krystalizicí v roce 1885 rozpoznal, že didym, do té doby považovaný za samostatný prvek, je sloučeninou neodymu a praseodymu.

Po dalších pokusech s kovy vzácných zemin si nechal patentovat Auerovu punčošku pro plynové lampy, která významně zlepšila jejich osvětlovací vlastnosti. Následně se zabýval vylepšením žárovky s uhlíkovým vláknem, které nahradil kovovým - z osmia.

V roce 1903 vynalezl kamínek, slitinu ceru a železa. Od roku 1907 se používá v zapalovačích.

V roce 1905 – nezávisle na Urbainovi – objevil ytterbium a lutecium.

10. března 1906 přihlásil Welsbach značku OSRAM pro elektrické žárovky a obloukové lampy u císařského patentového úřadu v Berlíně.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1899 se oženil s Marií Nimpferovou, se kterou měl čtyři děti. V roce 1893 koupil od herečky Marie Geistingerové zámek Rastenfeld (dnes zámek Welsbach) v Mölblingu a po smrti Bunsena získal jeho knihovnu.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Carl Auer von Welsbach na 20-šilinkové bankovce (1956)
  • jeho portrét je zobrazen na 25-šilinkové stříbrné minci, 20-šilinkové bankovce z roku 1956 a na 1,50-šilinkové poštovní známce
  • od roku 2008 vypisuje vídeňská univerzita Auer von Welsbachóvo stipendium[2]
  • ve Vídni je po něm v 15. okrsku pojmenován Auer-Welsbach-Park a ve 23. ulice Auer-Welsbach-Straße
  • v roce 2010 byl po něm pojmenován velký přednáškový sál Chemického institutu vídeňské univerzity

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Auer von Welsbach na německé Wikipedii.

  1. Thomas Chorherr: Große Österreicher. Ueberreuter, 1985
  2. Stipendium na stránkách vídeňské univerzity. international.univie.ac.at [online]. [cit. 02-04-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-04-2008. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Elmayer von Vestenbrugg: Mehr Licht! Zsolnay, Hamburk, Vídeň 1958.
  • Heinrich Kellermann: Die Ceritmetalle und ihre pyrophoren Legierungen. Knapp, Halle (Saale) 1912.
  • Kurt Peters: Carl Auer von Welsbach. v: Blätter für Technikgeschichte. 20. sešit. Springer, Vídeň 1958.
  • Franz Sedlacek: Auer von Welsbach. v: Blätter für Geschichte der Technik. Springer, Vídeń 1934.
  • Gerd Löffler: Pionier der seltenen Erden. v: Nachrichten aus der Chemie. 9/2008, S. 889.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]