Xenon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Xenon
  [Kr] 4d10 5s2 5p6
  Xe
54
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Xenon discharge tube.jpg
Obecné
Název, značka, číslo Xenon, Xe, 54
Cizojazyčné názvy lat. Xenon
Skupina, perioda, blok 18. skupina, 5. perioda, blok p
Chemická skupina Vzácné plyny
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 131,293
Kovalentní poloměr 140 pm
Van der Waalsův poloměr 216 pm
Elektronová konfigurace [Kr] 4d10 5s2 5p6
Oxidační čísla 0, +1, +2, +4, +6, +8
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,6
Ionizační energie
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Krychlová plošně centrovaná
Mechanické vlastnosti
Hustota 5,894x10-3 kg·dm−3
Skupenství Plynné
Rychlost zvuku 169 m·s−1 m/s
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání -111,75 (161,4 K)
Teplota varu -108,12 (165,03 K)
Měrná tepelná kapacita 20,786 J·mol−1·K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Magnetické chování Diamagnetický
Xenon Spectrum.jpg
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
124Xe 0,0952 % 1,6×1014 r ε 124I
126Xe 0,0890 % je stabilní s 72 neutrony
128Xe 1,9102 % je stabilní s 74 neutrony
129Xe 26,4006 % je stabilní s 75 neutrony
130Xe 4,0710 % je stabilní s 76 neutrony
131Xe 21,232 % je stabilní s 77 neutrony
132Xe 26,9086 % je stabilní s 78 neutrony
134Xe 10,4357 % 5,8×1022 r β- 134Cs
136Xe 8,8573 % 2,4×1021 r β- 136Cs
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Kr
Jod Xe

Rn

Xenon, chemická značka Xe (latinsky Xenon), je plynný chemický prvek patřící mezi vzácné plyny.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

XeF4 – Fluorid xenoničitý

Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Chemické sloučeniny tvoří pouze vzácně s fluorem, chloremkyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly. Trioxid xenonu (oxid xenonový) je například silně explozivní. Xenon je velmi dobře rozpustný ve vodě a ještě lépe rozpustný v nepolárních organických rozpouštědlech.

Xenon se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje, a v ionizovaném stavu září. Toho se využívá v osvětlovací technice. Xenon září fialovou barvou, ale ředěním xenonu ve výbojové trubici barva ztrácí na plnosti a při velkém zředění vydává xenon pouze bílé světlo.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Poté, co William Ramsay objevil helium a spolu s lordem Rayleightem argon a správně oba plyny zařadil do periodické tabulky prvků, zůstalo mu volné místo před a za argonem. Podle těchto volných míst předpověděl William Ramsay v roce 1897 neonkrypton. Xenon byl objeven o rok později (tedy roku 1898) Williamem RamsayemMorrisem Traversem, kdy William Ramsay využil nové metody frakční destilace zkapalněného vzduchu a zároveň s xenonem objevil i neon a krypton.

Prvek, který zůstal jako zbytek po destilaci argonu, nazval William Ramsay cizí – xenon.

Výskyt a získávání[editovat | editovat zdroj]

Xenon je přítomen v zemské atmosféře v koncentraci přibližně 5*10-6 % (ve 100 litrech vzduchu je obsaženo 0,005 ml xenonu). Xenon byl nalezen i v některých pramenech minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu izotopů uranuplutonia. Je získáván frakční destilací zkapalněného vzduchu. Druhou možností jak jej lze získat, je frakční adsorpce na aktivní uhlí za teplot kapalného vzduchu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Výbojová trubice xenonu

Xenon má řadu izotopů, z nich šest je stabilních, tři mají poločas přeměny delší než 1014 let, a přibližně dvacet nestabilních, podléhajících další radioaktivní přeměně. Určení vzájemného poměru různých izotopů xenonu v horninách slouží ke studiu geologických přeměn zemské kůry. Podobné studium izotopů xenonu vázaného v meteoritech přispívá k pochopení formování našeho slunečního systému i naší galaxie.

Elektrickým výbojem v atmosféře xenonu vzniká světlo fialové až modré barvy, které se ředěním xenonu vytrácí až zůstane pouze bílé světlo. Toto záření působí baktericidně a xenonové výbojky nalézají využití pro dezinfekci.

Byly zkonstruovány xenonové výbojky, schopné produkovat mimořádně intenzivní světelné záblesky o velmi krátkém trvání výboje. Díky těmto výbojkám je možno fotografovat a filmovat velmi rychlé děje (průlet vystřelené kulky překážkou, výbuchy apod.). Xenon se dá dále využít k výrobě obloukových lamp a doutnavých trubic.

Ruští sportovci na Zimních olympijských hrách 2014 údajně inhalovali xenon jako doping.[1][2]

Sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Krystaly fluoridu xenoničitého

Do začátku roku 1962 byly považovány všechny vzácné plyny za inertní (tzn. že nemohou tvořit sloučeniny). Začátkem roku 1962 provedl Neil Bartlett reakci xenonu s fluoridem platinovým PtF6 a získal tak první sloučeninu vzácného plynu XePtF6, která nebyla stabilní ani za nízkých teplot. V témže roce provedl Rudolf Hoppe syntézu fluoridu xenonatého XeF2, který je za teplot pod 40 K relativně stabilní.

Dodnes byly objeveny tyto sloučeniny xenonu, které jsou za nízkých teplot stabilní:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Šéf lékařské agentury v Rusku: Sportovci mohli xenon inhalovat
  2. Xenon zaskočil i antidopingové experty. Na seznamu zakázaných látek není. Zatím...

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]