Neutron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Neutron (n)
Vnitřní struktura neutronu: dva kvarky d a jeden kvark u.
Vnitřní struktura neutronu: dva kvarky d a jeden kvark u.
Obecné vlastnosti
Klasifikace Hadrony
Baryony
Fermiony
Složení 2 kvarky d, 1 kvark u
Antičástice antineutron
Fyzikální vlastnosti
Klidová hmotnost 939,565 4133(58)[1] MeV/c2
1,674 927 471(21)×10−27[1] kg
Elektrický náboj e
C
Magnetický moment −1,913 042 73(45)[1] μN
Dipólový moment < 2,9×10−26[2] e·cm
Spin 12
Izospin 12
Stř. doba života 881,5(1,5) s[2] (mimo jádro)
Interakce slabá interakce, silná interakce

Neutron je subatomární částice bez elektrického náboje (neutrální částice), jedna ze základních stavebních částic atomového jádra (nukleon) a tím téměř veškeré známé hmoty. Atomy lišící se jen počtem neutronů se nazývají izotopy. Neutrony se z atomu uvolňují při jaderných reakcích, volné neutrony způsobují řetězení štěpné reakce a jejich samostatný proud se nazývá neutronové záření.

Ve standardním modelu částicové fyziky se neutron skládá ze jednoho kvarku u a dvou kvarků d.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ve fyzice a zejména chemii má význam počet neutronů v jádře, tzv. neutronové číslo, na základě kterého se rozlišují různé izotopy konkrétního prvku.

jaderné fyzice mají volné neutrony význam jako iniciátor štěpné jaderné reakce. Aby mohla v jaderném reaktoru probíhat řízená štěpná reakce, musí být neutrony zpomalovány pomocí některého z typů moderátoru neutronů.

astronomii je speciálním tělesem neutronová hvězda tvořená převážně neutrony. Vzniká jako závěrečná fáze vývoje hvězdy po výbuchu některých typů supernovy, kdy po gravitačním kolapsu vznikají neutrony spojením elektronů a protonů za vyzáření neutrin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Objev neutronu.

Existenci atomového jádra objevil a publikoval Ernest Rutherford v roce 1911 (Rutherfordův model atomu) a v roce 1920 formuloval hypotézu o jeho složení z protonů a neutronů. Experimentální důkaz neutronu včetně vysvětlení podal jeho žák James Chadwick v roce 1932. Publikoval jej v Nature 2. února. Měření, která neutron detekovala, provedli před tím i další fyzikové, ale mylně je interpretovali jako záření gama.

Dělení neutronů[editovat | editovat zdroj]

Neutrony se mohou dělit podle své kinetické energie na:

  • chladné neutrony <0,002 eV
  • tepelné neutrony 0,002 – 0,5 eV
  • rezonanční neutrony 0,5 – 1000 eV
  • neutrony středních energií 1 keV – 500 keV
  • rychlé neutrony 500 keV – 10 MeV
  • neutrony s vysokými energiemi 10 MeV – 50 MeV
  • neutrony s velmi vysokými energiemi >50 MeV

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Adjustace konstant CODATA 2014. Dostupné online. NIST, 2014 (anglicky)
  2. a b c K. Nakamura et al., The Review of Particle Physics. J. Phys. G 37, 075021 (2010), 2011 partial update [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]