Elementární náboj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Elementární náboj je nejmenší možný elektrický náboj jedné volné částice.

Elementární (elektrický) náboj je roven velikosti elektrického náboje elektronu. Elektron má záporný elementární náboj, proton má kladný elementární náboj.

Značení a hodnota[editovat | editovat zdroj]

e = 1,602 176 6208(98)×10−19 C[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Elementární náboj je nejmenší, dále nedělitelný elektrický náboj. Někdy se také hovoří o kvantování elektrického náboje, popř. o zákonu kvantování elektrického náboje.
  • U běžných zelektrovaných těles se toto kvantování elektrického náboje neprojeví kvůli velkému množství částic a tedy značné „jemnosti“ celkového náboje. To nás opravňuje přiřazovat celkovému náboji makroskopického tělesa hodnoty, které nemusí být celočíselným násobky elementárního náboje.

Zlomkové hodnoty elementárního náboje[editovat | editovat zdroj]

  • Hadronové částice jsou v současném pojetí popisovány jak vázané stavy kvarků (antikvarků), které nesou náboj s třetinovou či dvoutřetinovou hodnotou elementárního náboje.
  • Některé kvazičástice (jakožto makroskopický ekvivalent popisu kolektivního kvantového chování) látek, mohou také nést efektivní náboj rovný zlomkové hodnotě (tedy víceméně libovolného racionálního násobku) elementárního náboje. Typickým případem je zlomkové kvantování elektrického proudu při zlomkovém kvantovém Hallovu jevu.

Elementární náboj v kvantové teorii pole[editovat | editovat zdroj]

V kvantové teorii pole udává elementární náboj efektivní sílu elektromagnetické interakce. V lagrangiánu interakce

vystupuje prostřednictvím kalibrační kovariantní derivace

.

zde značí kovariantní čtyřpotenciál elektromagnetického pole, z něj vytvořený tenzor elektromagnetického pole.


Efektivní síla elektromagnetické interakce se častěji udává pomocí vazebné konstanty interakce:

, známé jako konstanta jemné struktury.

Pro elementární náboj resp. konstantu jemné struktury však platí, že představují efektivní elektrický náboj částic s jednotkovým nábojem resp. vazebnou konstantu interakce na makroskopických vzdálenostech, tedy se započtením plného stínění vznikajícího polarizací vakua. Efektivní hodnota síly interakce však roste s předávaným čtyřimpulsem, což lze názorně interpretovat tak, že se výměna virtuálních fotonů odehrává blíže u nabitých částic, kde je polarizace vakua menší. Se zvyšováním hodnoty čtyřimpulsu předávaného při interakci tak vazebná konstanta interakce i efektivní hodnota náboje interagující částice rostou a nejsou již rovny hodnotám konstanty jemné struktury a elementárního náboje.

Příklad

Pro předávanou hybnost mZc (mZ je klidová hmotnost intermediálního bosonu Z) odpovídající vzdálenosti řádově 10−19  m nabývá vazebná konstanta elektromagnetické interakce hodnoty (v tradičním reciprokém vyjádření):[2]

  • .

Odpovídá to efektivnímu elektrickému náboji

  • .

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adjustace konstant CODATA 2014. Dostupné online. NIST, 2014 (anglicky)
  2. OLIVE, K. A., et al. (Particle Data Group) The Review of Particle Physics. Chinese Physics C [online]. , 21. srpen 2014, svazek 38, čís. 9:090001, kapitola 16. Grand unified theories. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1674-1137. DOI:10.1088/1674-1137/38/9/090001.  (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]