Tetrakvark

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Tetrakvark je subatomární částice složená ze dvou kvarků a dvou antikvarků spojených dohromady. Kvarky mají baryonové číslo +1/3, antikvarky −1/3, takže výsledná částice má celkové baryonové číslo 0, tudíž je klasifikována jako exotický mezon.

Dosavadní experimentální výsledky objevů a nezávislého potvrzení tetrakvarků lze shrnout do následujícího přehledu (názvy částic či pozorovaných rezonančních stavů zpravidla osahují v závorce číselnou hodnotu, vyjadřující klidovou hmtnost odpovídající částice v MeV/c2):

  • V roce 2003 byla v experimentu BELLE v Japonsku identifikována částice, pracovně pojmenovaná X(3872), o níž se předpokládalo, že by mohlo jít o tetrakvark.[1][2] Výsledek byl však neprůkazný.
  • Další možný kandidát byl identifikován v r. 2004 na urychlovači Tevatron ve Fermilabu, kde byl pozorován stav DsJ(2632).
  • V roce 2007 byl v japonském experimentu BELLE byl pozorován stav Z(4430), jakožto kandidát na tetrakvark ccdu; další pozorovaný stav Y(4660) by také mohl být kandidátem na tetrakvark.
  • V letech 2009 byla ve Fermilabu pozorována částice Y(4140).
  • V roce 2010 oznámili v německé laboratoři DESY po reanalýze výsledků spojených s mezonem Y(5S) existenci tetrakvarkových rezonancí.
  • Roku 2013 přišel první potvrzený objev tetrakvarku nazvaného Zc(3900) nezávisle z experimentu BES III v Číně a z japonského BELLE.
  • V roce 2014 v experimentu LHCb byl v evropské laboratoři CERN potvrzen stav Z(4430) (poprvé objevený v r. 2007) s vysokou statistickou průkazností téměř 14 σ.
  • V roce 2016 Fermilab publikoval objev tetrakvarku X(5568) se složením bsud v experimentu DØ[3], objev se však nepodařilo nezávisle potvrdit na LHCb v CERNu.
  • V roce 2016 v experimentu LHCb byla v CERNu potvrzena částice X(4140) (objevená v r. 2009) a nově objeveny excitace X(4274), X(4500), X(4700) se stejným čtyřkvarkovým složením.[4] Výsledky jsou zatím staticky nedostatečně průkazné.

Pokračují i teoretické práce na objasnění možné stability čtyřkvarkových stavů. V r. 2017 byly dvěma skupinami teoretiků publikovány nezávislé studie ukazující na možnost čtyřkvarkových stavů bbud rozpadajících se slabou interakcí, tedy s předpokladem relativně dlouhé doby života (10-13 s, tedy o několik řádů delší než u silně se rozpadajících rezonancí).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIHULKA, Stanislav. Nová příšera v zoo: Nejspíš ulovili tetrakvark!. OSEL.cz [online]. 19. červen 2013. Dostupné online. 
  2. MIHULKA, Stanislav. Objevíme celou novou rodinu tetrakvarků?. OSEL.cz [online]. 11. listopad 2013. Dostupné online. 
  3. JOHNSTON, Hamish. Fermilab bags a tetraquark. PhysicsWorld [online]. 29. únor 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  4. CERN. LHCb unveils new particles. Phys.Org [online]. 5. červenec 2016. Dostupné online. arXiv:1606.07895. (anglicky) 
  5. CARTLIDGE, Edwin. Theorists identify stable tetraquark. PhysicsWorld [online]. 1. prosinec 2017. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]