Promethium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Promethium
  [Xe] 4f5 6s2
  Pm
61
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Electron shell 061 Promethium - no label.svg
Obecné
Název, značka, číslo Promethium, Pm, 61
Cizojazyčné názvy lat. Promethium
Skupina, perioda, blok 6. perioda, blok f
Chemická skupina Lanthanoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 145
Atomový poloměr 1,85 Å (185 pm)
Elektronová konfigurace [Xe] 4f5 6s2
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,16 (?)
Ionizační energie
První 540 kJ/mol
Druhá 1050 kJ/mol
Třetí 2150 kJ/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 7,26 g/cm3
Skupenství Pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 1042 (1 315,15 K)
Teplota varu 3000 (3 273,15 K)
Skupenské teplo tání 7,13 kJ/mol
Skupenské teplo varu 289 kJ/mol
Elektromagnetické vlastnosti
Promethium spectrum visible.png
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Neodym Pm Samarium

Np

Promethium, chemická značka Pm, (lat. Promethium) je jediným lanthanoidem, který nemá stabilní izotop a v přírodě se prakticky nevyskytuje.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Promethium je uměle připravený radioaktivní prvek, který se v přírodě vyskytuje pouze v ultrastopových množstvích jako člen uranových rozpadových řad. Jeho fyzikálně-chemické vlastnosti nejsou detailně známy, protože není k dispozici dostatečné množství čistého kovu pro jejich exaktní měření.

V současné době je známo přibližně 36 izotopů promethia, z nichž pouze tři mají dostatečně dlouhý poločas rozpadu, aby je bylo možno prakticky zkoumat: 145Pm s poločasem 17,7 roku, 146Pm s poločasem 5,53 roku a 147Pm s poločasem 2,62 roku. Všechny uvedené izotopy jsou beta zářiči.

Historie objevu[editovat | editovat zdroj]

Existence promethia byla teoreticky poprvé předpovězena českým chemikem Bohuslavem Braunerem roku 1902 a opětně potvrzena roku 1914 Henrym Mosleyem.

Důkaz o skutečné existenci promethia podali teprve v roce 1945 Jacob A. Marinsky, Lawrence E. Glendenin a Charles D. Coryell na základě analýzy produktů jaderného rozpadu uranu v jaderném reaktoru. Svoje poznatky však publikovali až v roce 1947.

Jméno prvku odvozeno od hrdiny řeckých bájí Prométhea, který ukradl olympským bohům tajemství ohně a daroval jej lidem.

Výskyt, výroba a využití[editovat | editovat zdroj]

Obsah promethia v zemské kůře je neměřitelně nízký. O jeho výskytu ve vesmíru přinášejí důkaz spektra některých hvězd, kde byly zaznamenány emisní linie připisované atomům promethia.

Při umělé výrobě promethia se vychází buď z produktů radioaktivního štěpení uranu v jaderných reaktorech nebo se připravují bombardováním izotopu 146Nd neutrony za vzniku 147Nd, který se beta rozpadem mění na 147Pm.

Izotopy promethia jako zářiče beta mohou být použity například ke kontinuálnímu měření velmi malých vrstev materiálu (výroba papíru) nebo jako energetický zdroj v jaderných článcích, užívaných obvykle v kosmickém výzkumu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]