Aktinium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aktinium
  [Rn] 6d1 7s2
227 Ac
89
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
atom aktinia
atom aktinia
Obecné
Název, značka, číslo Aktinium, Ac, 89
Cizojazyčné názvy lat. Actinium
Skupina, perioda, blok 3. skupina, 7. perioda, blok f
Chemická skupina Aktinoidy
Koncentrace v zemské kůře 5×10−10 ppm
Vzhled stříbrný kov
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost (227,027 8)
Atomový poloměr 187,8 pm
Kovalentní poloměr 203 pm
Iontový poloměr (Ac3+) 118 pm
Elektronová konfigurace [Rn] 6d1 7s2
Oxidační čísla III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,1
Ionizační energie
První 5,70 eV
Druhá 11,48 eV
Třetí 18,90 eV
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava krychlová
a= 531,1 pm
Molární objem 22,55×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 10,062 g/cm3 (20 °C)
Skupenství pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 12 W⋅m−1⋅K−1
Molární atomizační entalpie 385,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 56,5 J K-1 mol-1
187,94 J K-1 mol-1 (plyn)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 1 050 ± 50 (1323,15 K)
Teplota varu 2 750 (3023,15 K)
Skupenské teplo varu 406 kJ/mol (25 °C)
Měrná tepelná kapacita 0,120 J K-1 g-1
0,091 8 J K-1 g-1 (plyn)
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál (Ac3+ → Ac0) -2,6 V
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
La
Radium Ac Thorium

Aktinium, chemická značka Ac, (lat. Actinium) je prvním členem z řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Aktinium je silně radioaktivní kovový prvek, který nemá žádný stabilní izotop. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ac+3 a svým chemickým chováním se podobá prvkům skupiny lanthanoidů. Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu aktinitého parami lithia při teplotě 1100–1300 °C.

Aktinium je silně radioaktivní, září přibližně 150× intenzivněji než radium a ve tmě proto vydává namodralé světlo.

Objevil jej roku 1899 francouzský chemik André-Louis Debierne v uranové rudě.

Výskyt, izotopy a využití[editovat | editovat zdroj]

Přestože je známa řada izotopů aktinia, v zemské kůře se můžeme setkat pouze s izotopem 227Ac, který vzniká radioaktivním rozpadem uranu. Poločas rozpadu tohoto izotopu je 21,772 roku a uvádí se, že jedna tuna uranové rudy obsahuje přibližně desetinu gramu aktinia.

Z dalších izotopů stojí za zmínku např. 226Ac s poločasem rozpadu 29,37 hodiny nebo 225Ac s poločasem přibližně 10 dnů. Ostatní izotopy od atomové hmotnosti 206 po 237 u se rozpadají mnohem rychleji:

Izotop Poločas rozpadu Druh rozpadu Produkt rozpadu
206Ac 22 ms α 202Fr
207Ac 27 ms α 203Fr
208Ac 95 ms α (99 %)/ ε (1 %) 204Fr/ 208Ra
209Ac 100 ms α (99 %)/ ε (1 %) 205Fr/ 209Ra
210Ac 350 ms α (91 %)/ ε (9 %) 206Fr/ 210Ra
211Ac 210 ms α 207Fr
212Ac 930 ms α (57 %)/ ε (43 %) 208Fr/ 212Ra
213Ac 738 ms α 209Fr
214Ac 8,2 s α (89 %)/ ε (11 %) 210Fr/ 214Ra
215Ac 170 ms α (99,91 %)/ ε (0,09 %) 211Fr/ 215Ra
216Ac 440 μs α 212Fr
217Ac 69 ns α (98 %)/ ε (2 %) 213Fr/ 217Ra
218Ac 1,08 μs α 214Fr
219Ac 11,8 μs α 215Fr
220Ac 26,4 ms α (100 %)/ ε (5×10−4 %) 216Fr/ 220Ra
221Ac 52 ms α 217Fr
222Ac 5 s α (99 %)/ ε (1 %) 218Fr/ 222Ra
223Ac 2,10 min α (99 %)/ ε (1 %) 219Fr/ 223Ra
224Ac 2,78 h ε (90,9 %)/ α (9,1 %) 224Ra/220Fr
225Ac 10 d α 221Fr
226Ac 29,37 h β- (83 %)/ ε (17 %) 226Th/ 226Ra
227Ac 21,772 r β- (98,62 %)/ α (1,38 %) 227Th/ 223Fr
228Ac 6,15 h β- 228Th
229Ac 62,7 min β- 229Th
230Ac 122 s β- 230Th
231Ac 7,5 min β- 231Th
232Ac 119 s β- 232Th
233Ac 145 s β- 233Th
234Ac 44 s β- 234Th
235Ac 60 s β- 235Th
236Ac  ? β- 236Th
237Ac  ?  ?  ?

[1]



Všechny byly připraveny uměle bombardováním jader těžkých prvků (např. radia) neutrony.

Praktický význam aktinia je pouze minimální, je možno jej použít například jako silný zdroj neutronů při experimentech s jadernými přeměnami.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nndc.bnl.gov/chart/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]