7. perioda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
7. perioda  
 
 
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               

Sedmá perioda periodické tabulky obsahuje stejně jako 6. perioda 32 prvků, zde to jsou francium, radium, aktinium, thorium, protaktinium, uran, neptunium, plutonium a další transurany. Většinou to jsou (nebo by měly být) kovy, tennessin by měl být kov nebo polokov a oganesson polokov nebo nekov. Všechny tyto prvky, u nichž je známo skupenství, jsou za normálních podmínek pevné látky, toto se předpokládá i u většiny dalších, kopernicium by mělo být kapalné či plynné a oganesson plyn nebo kapalina.

Reaktivita[editovat | editovat zdroj]

Francium a rubidium reagují již za pokojové teploty s vodou za vzniku příslušného hydroxidu a uvolnění vodíku, jsou to vůbec nejreaktivnější prvky. Aktinoidy jsou již méně reaktivní, s rostoucím protonovým číslem by měla jejich reaktivita klesat stejně jako reaktivita dalších prvků této periody. Oganesson by měl být reaktivnější než ostatní vzácné plyny a tvořit dvouatomové molekuly.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Thorium a uran[editovat | editovat zdroj]

Thorium se v přírodě vyskytuje v minerálech jako jsou thorianit (ThO2) a thorit (ThSiO4); uran například jako uraninit (UO2) a autunit (Ca(UO2)2(PO4)2·10-12H2O).

Ostatní prvky[editovat | editovat zdroj]

Francium, radium, aktinium a protaktinium se v přírodě vyskytují v malých množstvích jako produkty rozpadu izotopů uranu a thoria; neptunium a plutonium vzácně vznikají záchytem neutronu v jádru uranu a následnými beta minus přeměnami. Těžší prvky se v přírodě nevyskytují vůbec.