Rhenium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rhenium
  [Xe] 4f14 5d5 6s2
  Re
75
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Rhenium single crystal bar and 1cm3 cube.jpg
Obecné
Název, značka, číslo Rhenium, Re, 75
Cizojazyčné názvy lat. Rhenium
Skupina, perioda, blok 7. skupina, 6. perioda, blok d
Chemická skupina Přechodné kovy
Vzhled šedobílý kov
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 186,207 g·mol−1
Atomový poloměr 137 pm
Kovalentní poloměr 151 pm
Elektronová konfigurace [Xe] 4f14 5d5 6s2
Oxidační čísla III, IV, V, VI, VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,9
Ionizační energie
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Hexagonální
Mechanické vlastnosti
Hustota 21,02 g/cm³ (18,9 g/cm³ při teplotě tání)
Skupenství Pevné
Tvrdost 7,0
Rychlost zvuku 4 700 m·s−1 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 48,0 W·m−1·K−1 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 3 185,85 (3459 K)
Teplota varu 5 595,85 (5869 K)
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor 193 nΩ·m
Magnetické chování Paramagnetické
Rhenium spectrum visible.png
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
5 -
je stabilní s neutrony
je stabilní s neutrony
je stabilní s neutrony
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Tc
Wolfram Re Osmium

Bh

Rhenium, chemická značka Re, lat. Rhenium je velmi vzácný, těžký a tvrdý, odolný kovový prvek s vysokým bodem tání

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Rhenium patří společně s uhlíkem a wolframem mezi nejobtížněji tavitelné prvky. Chemicky se podobá vzácným kovům skupiny platiny, včetně svého nízkého výskytu v zemské kůře.

Ve sloučeninách se vyskytuje především v řadě mocenství od Re-1 po Re+7. Nejstálejší jsou však sloučeniny rhenia v mocenství Re-1, Re+4, Re+6 a Re+7.

Objev rhenia je datován rokem 1925 a jako jeho objevitelé jsou označováni Walter Noddack, Ida Tackeová a Otto C. Berg.

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

Rhenium je prvkem, který se vyznačuje mimořádně nízkým výskytem na Zemi i ve vesmíru. V zemské kůře činí průměrný obsah rhenia pouze kolem 1–5 ng/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace neměřitelně nízká i nejcitlivějšími analytickými technikami.[zdroj?] Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom rhenia kolem 1 bilionu atomů vodíku.

V přírodě se nesetkáme s minerály nebo rudami čistého rhenia. Získává se obvykle rafinací polétavých prachů, vznikajících při úpravě molybdenových koncentrátů, získávaných z původních sulfidických měděných rud. Velké zásoby rhenia jsou na ostrově Iturupu.

Vysoce čisté rhenium je připravováno termickým rozkladem rhenistanu amonného NH4ReO4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]