Izotopy rhenia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Přírodní rhenium (75Re) je tvořeno dvěma izotopy; stabilním 185Re (přirozený výskyt 37,40 %) a radioizotopem 187Re (62,60 %, poločas přeměny 4,33×107 let). Bylo také popsáno 39 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 159 až 199, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější umělé radioizotopy jsou 183Re (poločas přeměny 70,0 dne), 184Re (35,4 d), 186Re (3,718 6 d), 182Re (64,2 hodin) a 189Re (24,3 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 20 hodin, většina pod 3 minuty. Radioizotopy s nukleonovým číslem 184 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy wolframu, zatímco u 186Re a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na osmium.[1]

Seznam izotopů[editovat | editovat zdroj]

symbol
nuklidu
Z(p) N(n)  
hmotnost izotopu (u)
 
poločas přeměny[1] způsob(y)
přeměny[1]
produkt(y)
přeměny[2]
jaderný
spin[1]
reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[1]
rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
159Re 75 84 +1/2
160Re 75 85 159,982 12(43) 850(120) µs p (91 %) 159W -2
α (9 %) 156Ta
161Re 75 86 160,977 59(22) 440(10) µs p (>98,6 %) 160W +1/2
α (<1,4 %) 156Ta
161mRe 123,8 keV[1] 14,7(3) ms α (93 %) 157Ta -11/2
p (7 %) 160W
162Re 75 87 161,976 00(22) 107(13) ms α (94 %) 158Ta -2
β+ (6 %) 162W
162mRe 173 keV[1] 77(9) ms α (91 %) 158Ta +9
β+ (9 %) 162W
163Re 75 88 162,972 081(21) 390(72) ms β+ (68 %) 163W +1/2
α (32 %) 159Ta
163mRe 115 keV[1] 214(5) ms α (66 %) 159Ta -11/2
β+ (34 %) 163W
164Re 75 89 163,970 32(17) 0,86(123) s α (58 %) 160Ta
β+ (42 %) 164W
164mRe 69 keV[1] 0,88(13) s IC (97 %) 164Re
α (3 %) 160Ta
165Re 75 90 164,967 089(30) 1,6(6) s β+ 165W +1/2
α 161Ta
165mRe 48 keV[1] 1,74(6) s β+ (87 %) 165W -11/2
α (13 %) 161Ta
166Re 75 91 165,965 81(9) 2,25(21) s β+ (>76 %) 166W
α (<24 %) 162Ta
167Re 75 92 166,962 60(6) 5,9(3) s β+ (99 %) 167W -9/2
α (1 %) 163Ta
167mRe 0 keV 3,4(4) s α 163Ta
168Re 75 93 167,961 57(3) 4,4(1) s β+ (99,995 %) 168W +7
α (0,005 %) 164Ta
168mRe 6,6(15) s
169Re 75 94 168,958 79(3) 8,1(5) s β+ (>99,99 %) 169W -9/2
α (<0,01 %) 165Ta
169mRe 0 keV[1] 15,1(15) s β+ 169W +5/2, +3/2
α 164Ta
IC 169Re
170Re 75 95 169,958 220(28) 9,2(2) s β+ 170W +5
171Re 75 96 170,955 72(3) 15,2(4) s β+ 171W -9/2
172Re 75 97 171,955 42(6) 55(5) s β+ 172W 2
172mRe 0 keV[1] 15(3) s β+ 172W +5
173Re 75 98 172,953 24(3) 1,98(26) min β+ 173W -5/2
174Re 75 99 173,953 12(3) 2,40(4) min β+ 174W
175Re 75 100 174,951 38(3) 5,89(5) min β+ 175W -5/2
176Re 75 101 175,951 62(3) 5,3(3) min β+ 176W +3
177Re 75 102 176,950 33(3) 14(1) min β+ 177W -5/2
177mRe 84,71(10) keV 50(10) µs +5/2
178Re 75 103 177,950 99(3) 13,2(2) min β+ 178W +3
179Re 75 104 178,949 988(26) 19,5(1) min β+ 179W +5/2
179m1Re 65,39(9) keV 95(25) µs -5/2
179m2Re 1 684,59(14) keV >400 ns +23/2
179m3Re 5 408 keV[1] >400 ns +47/2, +49/2
180Re 75 105 179,950 789(23) 2,46(3) min β+ 180W -1
181Re 75 106 180,950 068(14) 19,9(7) h β+ 181W +5/2
182Re 75 107 181,951 21(11) 64,2(5) h β+ 182W +7
182m1Re 0 keV[1] 14,14(45) h β+ 182W +2
182m2Re 235,736(10) keV 585(21) ns -2
182m3Re 461,3(1) keV 0,78(9) µs -4
183Re 75 108 182,950 820(9) 70,0(14) d EC 183W +5/2
183m1Re 0 keV[1] 10(4) ns IC 183Re 21/2
183m2Re 496 keV[1] 7,8(4) ns IC 183Re -9/2
183m3Re 1 907,6 keV[1] 1,04(4) ms IC 183Re +25/2
184Re 75 109 183,952 521(5) 35,4(7) d β+ 184W -3
184mRe 188,0 keV[1] 169(8) d IC (74,5 %) 184Re +8
β+ (25,5 %) 184W
185Re 75 110 184,952 955 0(13) Pozorovatelně stabilní[3] +5/2 0,374 0(2)
185mRe 2 124(2) keV 123(23) ns
186Re 75 111 185,954 986 1(13) 3,718 6(5) d β (92,53 %) 186Os -1
EC (7,47 %) 186W
186mRe 149 keV[1] 2,0×105 r IC 186Re +8
187Re[4] 75 112 186,955 753 1(15) 4,33(7)1010 r β (>99,999 9 %) 187Os +5/2 0,626 0(2)
α (<10-4 %) 183Ta
188Re 75 113 187,958 114 4(15) 17,003(3) h β 188Os -1
188mRe 172,1 keV[1] 18,59(4) min IC 188Re -6
189Re 75 114 188,959 229(9) 24,3(4) h β 189Os +5/2
190Re 75 115 189,961 82(16) 3,1(3) min β 190Os -2
190mRe 210 keV[1] 3,2(2) h β (54,4 %) 190Os -6
IC (45,6 %) 190Re
191Re 75 116 190,963 125(11) 9,8(5) min β 191Os +1/2, +3/2
192Re 75 117 191,965 96(21) 16(1) s β 192Os
193Re 75 118 192,967 47(21) β 193Os
194Re 75 119 193,970 42(32) 5(1) s β 194Os 0, 1
194m1Re 0 keV[1] 25(8) s β 194Os -11
194m2Re 0 keV[1] 100(10) s β 194Os
195Re 75 120 6(1) s β 195Os -3/2
196Re 75 121 2,5(15) s β 196Os
197Re 75 122 >160 ns β 197Os
198Re 75 123 >160 ns β 198Os
199Re 75 124 >160 ns β 199Os

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of rhenium na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w http://www.nndc.bnl.gov/chart/
  2. Stabilní izotopy tučně
  3. Předpokládá se alfa rozpad na 181Ta.
  4. Využívá se v rhenium-osmiovém datování.