Fermium

Fermium
(257)	Fm
	100
	↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Fermium, Fm, 100
Cizojazyčné názvy	lat. Fermium
Skupina, perioda, blok	7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-72-4
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	257,092
Iontový poloměr	Fm2+: 115 pm,; Fm3+: 97 pm,; Fm4+: 84 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f12 7s2
Oxidační čísla	III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,3
Ionizační energie
První	6,68 eV
Druhá	12,51 eV
Třetí	22,5 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství	pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	1527 °C (1 800,15 K)
Bezpečnost
	; Radioaktivní
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fermium (chemická značka Fm) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.

Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie

Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v prosinci roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo ²⁵⁵Fm, které vzniklo z jádra ²³⁸U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.^[1]^[2]

První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader ²³⁸U jádry izotopu kyslíku ¹⁶O.^[3]

238
92 U + 16
8 O → 250
100 Fm + 4 1
0 n

Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou ²⁵⁷Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, ²⁵³Fm s poločasem 3 dny a ²⁵²Fm s poločasem 25,39 hodiny.

Odkazy

Reference

↑ Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond, H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049. Dostupné online. DOI 10.1103/PhysRev.99.1048.
↑ Albert Ghiorso. Einsteinium and Fermium [online]. Chemical and Engineering News, 2003. Dostupné online.
↑ Atterling, Hugo, Forsling, Wilhelm; Holm, Lennart W.; Melander, Lars; Åström, Björn. Element 100 Produced by Means of Cyclotron-Accelerated Oxygen Ions. Physical Review. 1954, roč. 95, s. 585–586. DOI 10.1103/PhysRev.95.585.2.

Literatura

Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu fermium na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo fermium ve Wikislovníku

[PhysRev.99.1048-1] Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond, H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049. Dostupné online. DOI 10.1103/PhysRev.99.1048.

[acs-2] Albert Ghiorso. Einsteinium and Fermium [online]. Chemical and Engineering News, 2003. Dostupné online.

[PhysRev.95.585.2-3] Atterling, Hugo, Forsling, Wilhelm; Holm, Lennart W.; Melander, Lars; Åström, Björn. Element 100 Produced by Means of Cyclotron-Accelerated Oxygen Ions. Physical Review. 1954, roč. 95, s. 585–586. DOI 10.1103/PhysRev.95.585.2.

[1]

[2]

[3]