Fermium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fermium
  [Rn] 5f12 7s2
(257) Fm
100
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Electron shell 100 Fermium - no label.svg
Obecné
Název, značka, číslo Fermium, Fm, 100
Cizojazyčné názvy lat. Fermium
Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f
Chemická skupina Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 257,092
Iontový poloměr Fm2+: 115 pm,
Fm3+: 97 pm,
Fm4+: 84 pm
Elektronová konfigurace [Rn] 5f12 7s2
Oxidační čísla III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3
Ionizační energie
První 6,68 eV
Druhá 12,51 eV
Třetí 22,5 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 1527 °C (1800,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Er
Einsteinium Fm Mendelevium

Fermium, chemická značka Fm (lat. Fermium), je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.

Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Enrico Fermi

Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v lednu roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β-rozpady. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.[1][2]

První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu, bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.[3]

 238
92
 U +  16
8
 O →  250
100
 Fm + 4  1
0
 n

Je známo celkem 17 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem rozpadu 100,5 dne, 253Fm s poločasem rozpadu 3 dny a 252Fm s poločasem 25,4 hodiny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond, H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049. Dostupné online. DOI:10.1103/PhysRev.99.1048.  
  2. Albert Ghiorso. Einsteinium and Fermium [online]. Chemical and Engineering News, 2003. Dostupné online.  
  3. Atterling, Hugo, Forsling, Wilhelm; Holm, Lennart W.; Melander, Lars; Åström, Björn Element 100 Produced by Means of Cyclotron-Accelerated Oxygen Ions. Physical Review. 1954, roč. 95, s. 585–586. DOI:10.1103/PhysRev.95.585.2.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]