Selen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Selen
  [Ar] 3d10 4s2 4p4
80 Se
34
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
SeBlackRed.jpg
Obecné
Název, značka, číslo Selen, Se, 34
Cizojazyčné názvy lat. Selenium
Skupina, perioda, blok 16. skupina, 4. perioda, blok p
Chemická skupina Polokovy
Koncentrace v zemské kůře 0,05 až 0,09 ppm
Koncentrace v mořské vodě 0,00009 mg/l
Vzhled Šedá, černá, nebo červená tuhá látka (v závislosti na modifikaci)
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 78,94
Atomový poloměr 120 pm
Kovalentní poloměr 120 pm
Van der Waalsův poloměr 190 pm
Iontový poloměr 198 pm
Elektronová konfigurace [Ar] 3d10 4s2 4p4
Oxidační čísla -II, II, IV, VI
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 2,55
Ionizační energie
První 941,0 KJ/mol
Druhá 2045 KJ/mol
Třetí 2973,7 KJ/mol
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava Šesterečná
Molární objem 16,42×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota 4,81 g/cm3
Skupenství Pevné
Tvrdost 2,0
Tlak syté páry 100 Pa při 617K
Rychlost zvuku 3350 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 0,519 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 221 (494,15 K)
Teplota varu 685 (958,15 K)
Skupenské teplo tání 6,69 KJ/mol
Skupenské teplo varu 95,48 KJ/mol
Měrná tepelná kapacita 25,363 Jmol-1K-1
Elektromagnetické vlastnosti
Elektrická vodivost 1,0×10−4 S/m
Standardní elektrodový potenciál -0,76 V
Magnetické chování Diamagnetický
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R23/25, R33, R53
S-věty S1/2, S20/21, S28, S45, S61
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
72Se umělý 8,4 dne γ 0.046 72As
74Se 0,87% je stabilní s 40 neutrony
75Se umělý 119,7 dne γ 0.264
0,136
0,279
75As
76Se 9,36% je stabilní s 42 neutrony
77Se 7,63% je stabilní s 43 neutrony
78Se 23,78% je stabilní s 44 neutrony
79Se stopy 3,27×105 roku β 0151 79Br
80Se 49,61% je stabilní s 46 neutrony
82Se 8,73% 1,08×1020 roku 2 × β 2,995 82Kr
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
S
Arsen Se Brom

Te

Selen (chemická značka Se, latinsky Selenium) je polokov ze skupiny chalkogenů, významný svými fotoelektrickými vlastnostmi.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Selen je poměrně vzácný prvek, byl objeven roku 1817 Jönsem Jacobem Berzeliem. Elementární selen se vyskytuje v několika krystalických formách, jejichž barva je buď šedá nebo tmavě červená. Je prakticky nerozpustný ve vodě, poměrně dobře se rozpouští v sirouhlíku. V přírodě se vyskytuje nejméně v šesti alotropických modifikacích, ve třech červených moniklinických (jednoklonných) formách, v krystalické šedé, hexagonální (šesterečné) formě pak jako černý sklovitý selen.

Výskyt a výroba[editovat | editovat zdroj]

Přírodní selen

Selen obvykle doprovází sírutellur v jejich rudách. Je proto také obvykle získáván z odpadů po spalování síry při výrobě kyseliny sírové nebo ze zbytků po elektrolytické výrobě mědi ze sulfidických rud. Relativní zastoupení selenu v zemské kůře i ve vesmíru je velmi nízké. V zemské kůře je selen přítomen v koncentraci 0,005–0,09 ppm (mg/kg).

V mořské vodě je jeho koncentrace na hranici měřitelnosti analytickými technikami, obvykle je uváděna hodnota 0,09 mikrogramů/l. Předpokládá se, že ve vesmíru na 1 atom selenu připadá půl miliardy atomů vodíku. Elementární selen je za normálních podmínek stálý, poměrně snadno se slučujekyslíkemhalogeny. Ve sloučeninách se selen vyskytuje v mocenství Se2–, Se2+, Se4+ a Se6+. Vyskytuje se jako minerál selen.

Sloučeniny a využití[editovat | editovat zdroj]

Elementární selen

Oxidy selenu vytváří reakcí s vodou příslušné kyseliny a existují i jejich solielektropozitivními prvky, nejstálejší z nich jsou selenany a seleničitany alkalických kovů.

Technologický význam selenu spočívá v současné době ve výrobě fotočlánků. Jedná se o zařízení, která za využití fotoelektrického jevu po ozáření světlem přímo produkují elektrickou energii. Selenidy mědi, galliaindia jsou v tomto směru velmi perspektivními sloučeninami a dnes fungují fotoelektrické články na bázi selenu jako zdroje elektrické energie především v kosmickém výzkumu pro napájení přístrojů na oběžné dráze pomocí solárních panelů.

Fotočlánky s obsahem selenu se však používají i pro měření intenzity dopadajícího světla jako expozimetry, například ve fotoaparátech a kamerách. Také většina kopírovacích a reprodukčních přístrojů je osazena selenovými fotočlánky.

Selen se také dříve používal v laserových tiskárnách na výrobu světlocitlivého válce, který možňuje samotný tisk. Z důvodu jeho vlivu na životní prostředí již cca od roku 1992 počala být pro světlocitlivý povrch používána organická fotocitlivá fólie. (OPC – Organic Photo Conductor) Při tisku se opotřebovává otěrem, obvykle se udává jeho životnost počtem výtisků.

Selen ve výživě[editovat | editovat zdroj]

Přestože většina sloučenin selenu je značně toxická, je zvláště v posledních letech intenzivně zkoumán vliv nedostatku selenu v každodenním potravinovém příjmu.

Bylo zjištěno, že pravidelný snížený příjem selenu v potravě nepříznivě ovlivňuje především kardiovaskulární systém a zvyšuje riziko infarktu myokardu a cévních onemocnění. Nedostatek selenu v potravě těhotných žen může nepříznivě působit na vývoj plodu. Dlouho se předpokládalo, že selen funguje v organizmu jako antioxidant, který likviduje volné radikály, a tím snižuje riziko vzniku rakovinného bujení. Podávaný dohromady s multivitamínovými preparáty však selen ve skutečnosti zvyšuje riziko rakoviny prostaty.[1]

Důležité přitom je i to, aby celková denní dávka selenu nepřekročila jistou hranici. Za optimální dávku se v současné době pokládá kolem 60–200 mikrogramů selenu denně. Naopak dávky nad 900 mikrogramů denně jsou již toxické, způsobují poruchy trávení, vypadávání vlasů, změny nehtů a deprese.

Selen je v potravě nejvíce obsažen v ořeších, vnitřnostech a mořských rybách. V současné době je na trhu řada potravinových doplňků, které obsahují optimální denní dávku selenu. Při jejich užívání se však nutno postupovat opatrně, protože pravidelné předávkování selenem (ale i jinými stopovými prvky) může působit negativně.

Byly činěny i pokusy o umělé zvyšování obsahu selenu v obilninách, které dále sloužily k přípravě pečiva (např. ve Finsku). Celkově se však tato praxe neujala, protože je jen obtížně kontrolovatelné, jaké množství takto dopovaných potravin jednotliví obyvatelé reálně přijímají a může docházet i k nechtěnému předávkování.

V roce 2009 v našem Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě skončil pětiletý projekt, zabývající se zvýšením obsahu selenu v bramborách.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zklamání ze selenu - osel.cz
  2. Výzkum potvrdil přínos selenových brambor – agroweb.cz, 4. 6. 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, Academia, Praha 1973
  • Holzbecher Z.: Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
  • Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993, ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]