Oxidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Kysličník. O sloučenině kyslíku s vodíkem pojednává článek Peroxid vodíku.

Oxidy (dříve psáno, v souladu s dalšími jazyky, oxydy[1][2], zastarale kysličníky) jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s méně elektronegativními prvky. Oxidy mohou vznikat buď prudkou oxidací (hořením) za přítomnosti kyslíku anebo pozvolnou oxidací jiným způsobem, zejména kyslíkem atmosférickým anebo kyslíkem obsaženým v některých látkách (oxidačních činidlech), a při dalších chemických reakcích. Kyslík má v oxidech oxidační číslo -2.

Pojmenování oxidů[editovat | editovat zdroj]

V českém jazyce se pro pojmenování oxidů používá unikátní chemické názvosloví, jehož autorem je Vojtěch Šafařík. Vzorec oxidu odpovídá schématu XmOn, kde X je chemická značka prvku a m a n jsou počty atomů. Pokud je roven jedné, nepíše se ani nevyslovuje. Koncovka názvu je odvozena podle valence příslušného prvku X (pro jedno- až osmimocný prvek postupně -, -natý, -itý, -ičitý, ičný (výjimečně -ečný), -ový, -istý, -ičelý).

U některých oxidů jsou výjimečné zvláštnosti nebo nepravidelnosti:

  • pravidelně utvořený název není užívaný nebo je méně užívaný, například H2O není oxid vodný ale voda,
  • P4O10 (P2O5) není oxid „fosforičný“, ale fosforečný (v rámci pravidla),
  • pravidlo valence nutně nezohledňuje násobný počet atomů, například dvě zápisem rozdílné sloučeniny NO2 i N2O4 jsou shodně oxid dusičitý.

Tabulka[editovat | editovat zdroj]

Oxidační číslo
atomu oxidu
Přípona
názvu oxidu
I -ný
II -natý
III -itý
IV -ičitý
V -ičný
-ečný
VI -ový
VII -istý
VIII -ičelý

Pokud chceme vypočítat zapsaný poměr mezi atomy, můžeme použít jednoduché pravidlo:

  • Pokud je oxidační číslo n sudé (n=2x, x=1, 2, 3 nebo 4), zapisuje se poměr s počáteční jedničkou (v čitateli): 1:n/2
  • Pokud je oxidační číslo n liché (n=2x+1), zapisuje se poměr s dvojkou na začátku 2:n

Dělení[3][4][editovat | editovat zdroj]

Dle chemického chování[editovat | editovat zdroj]

Kyselé[editovat | editovat zdroj]

Většinou to jsou oxidy od kovů s oxidačním číslem vyšším než pět a nebo od nekovových prvků. S vodou reagují za vniku kyslíkatých kyselin, popřípadě, pokud nejsou rozpustné ve vodě, s bází za vzniku solí.

Bazické[editovat | editovat zdroj]

Oxidy od elektropozitivních prvků (typicky I.A a II.A skupina). S vodou reagují za vzniků hydroxidů daného kovu.

Amfoterní[editovat | editovat zdroj]

Většinou oxidy s nízkými oxidačními čísly. Reagují se zásadami i kyselinami za vzniků solí. Jako příklad může být oxid zinečnatý.

Neutrální[editovat | editovat zdroj]

Oxidy nereagující s kyselinami ani zásadami. Příklady mohou být oxidy dusnatý a uhelnatý

Dle Struktury[editovat | editovat zdroj]

Iontové[editovat | editovat zdroj]

V těchto oxidech je mezi atomem kyslíku a druhého prvku iontová vazba. Z toho vyplývá že iontové oxidy tvoří převážně elektropozitvní prvky. O2- iont je silná zásada (s vodou reaguje za vzniku dvou hydroxidových iontů - odjímá jí proton).

Polymerní[editovat | editovat zdroj]

Tyto oxidy tvoří řetězovité uspořádaní ve kterém se opakuje základní molekula. Příklad může být oxid křemičitý.

Molekulové[editovat | editovat zdroj]

V těchto oxidech se uplatňují kovalentní vazby.

Podvojné[editovat | editovat zdroj]

Oxidy obsahující dva různé kovy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5027
  2. http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php?hledej=Hledej&heslo=oxyd&where=hesla&zobraz_ps=ps&zobraz_cards=cards&pocet_karet=3&numcchange=no&not_initial=1 (v PSJČ jen oxyd)
  3. ALEŠ., Mareček,. Chemie pro čtyřletá gymnázia. Vyd. 1. vyd. Brno : Vl.nákl. 3 sv. s. Dostupné online. ISBN 9788090006669.  
  4. JANSKÁ, Michaela. Oxidy | Názvosloví.cz. nazvoslovi.cz [online].  [cit. 2017-11-08]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]