Polokovy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polokovy
 
 
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               

Polokovy tvoří společně s kovy a nekovy tři hlavní skupiny chemických prvků.[1][2][3] Rozdělení je prováděno s ohledem na vazebné a ionizační vlastnosti prvků. Je velmi obtížné definovat polokovy. Následující charakteristiky se často přisuzují polokovům:

  1. polokovy obvykle tvoří amfoterní oxidy
  2. polokovy se obvykle chovají jako polovodiče (B, Si, Ge)

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlastnosti polokovů tvoří přechod mezi kovy a nekovy. Jsou většinou křehké a nejsou kujné. Mají velice malou elektrickou vodivost. Tu lze zvětšit zahřátím nebo příměsí jiného prvku. Polokovy jsou pevné prvky, které se využívají jako polovodiče.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Polokovy se používají k výrobě polovodičových součástek, integrovaných obvodů, čipů i jiných elektronických součástek.

Problémy[editovat | editovat zdroj]

Sloučeniny arsenu jsou velice jedovaté a vědci se domnívají, že mohou být karcinogenní. Do životního prostředí se dostávají zejména spalováním nekvalitních fosilních paliv.

Seznam polokovů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOUSECROFT, Catherine E. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. OCLC 894846634 S. 415. 
  2. 7. Kovy a polokovy. is.muni.cz [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. 
  3. Polokovy. www.prvky.com [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]