Oxid uraničitý
| Oxid uraničitý | |
|---|---|
 Vzhled | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid uraničitý |
| Anglický název | Uranium dioxide |
| Německý název | Uran(IV)-oxid |
| Sumární vzorec | UO2 |
| Vzhled | hnědočerná práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1344-57-6 |
| PubChem | 10916 |
| Číslo RTECS | YR4705000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 270,028 g/mol |
| Teplota tání | 2 865 °C |
| Hustota | 10,95 g/cm3 |
| Tvrdost | 6 |
| Součinitel tepelné vodivosti | 9,80 Wm−1K−1 (100 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 109,83×10−6 cm3g−1 |
| Měrný elektrický odpor | 380 Ώm (100 °C) 5 Ώm (500 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová plošně centrovaná |
| Hrana krystalové mřížky | a=546,8 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 085 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 77,03 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 032 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,235 5 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS08  GHS09 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R26/28, R33, R51/53 |
| S-věty | (S1/2), S20/21, S45, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid uraničitý neboli smolinec, (UO2) je chemická sloučenina kyslíku s uranem, který v něm má oxidační číslo IV. Peletky z této látky se využívají jako palivo v reaktorech jaderných elektráren.[2]
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Oxid uraničitý se připravuje redukcí oxidu uranového vodíkem při teplotě 700 °C. Jako meziprodukt vzniká oxid uraničito-uranový.[3][4][5]
- UO3 + H2 → UO2 + H2O
Tato reakce je důležitá pro výrobu jaderného paliva a obohaceného uranu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Uranium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Reaktor. Svět energie [online]. [cit. 2018-11-08]. Dostupné online.
- ↑ LE PAGE, A.H.; FANE, A.G. The kinetics of hydrogen reduction of UO3 and U3O8 derived from ammonium diuranate. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1974-01, roč. 36, čís. 1, s. 87–92. Dostupné online [cit. 2026-04-23]. doi:10.1016/0022-1902(74)80663-9. (anglicky)
- ↑ NOTZ, K. J.; HUNTINGTON, C. W.; BURKHARDT, Winston. Hydrogen Reduction of Uranium Oxides. A Phase Study by Means of a Controlled-Atmosphere Diffractometer Hot Stage. Industrial & Engineering Chemistry Process Design and Development. 1962-07, roč. 1, čís. 3, s. 213–217. Dostupné online [cit. 2026-04-23]. ISSN 0196-4305. doi:10.1021/i260003a010. (anglicky)
- ↑ Conversion and Deconversion. World Nuclear Association [online]. [cit. 2026-04-23]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu oxid uraničitý na Wikimedia Commons
